Obyčejný fašismus

Je možné se u dokumentu o fašismu upřímně zasmát? Ano, je. Miroslav Horníček nám tady se svým typickým nadhledem a silnou dávkou ironie a sarkazmu, představuje pohled na individuálnost osobnosti, ale také na samý opak. Ztrátu individuality a podřízení se bezmyšlenkovité vizi. Rekapitulace druhé poloviny 30.let nejen v Evropě, je zde obohacena o záběry, které nelze nikde jinde vidět. Nacistické týdeníky i Hitlerova soukromá sbírka. Jediné co zde bohužel záměrně chybí, je obraz 30. let v Rusku, kde vládl neméně krvavou rukou druhý fanatik. Naopak ruský soldát, je zde ukázán jako hrdinný a skoro osamocený bojovník proti fašismu. Nebýt této nejspíše nutné zaujatosti, jednalo by se o naprosto bezchybný a objektivní obraz proměny jednoho civilizovaného a kulturně bohatého národa v loutky, které nemyslí, nýbrž pouze jednají. (02.04.2013)

Dobovými scénami doplněné oficiální nacistické filmové materiály a z nich sestříhaný dokument stojí na „Lustigovském“ motivu idyly, která je náhle uťata nečekaným momentem hrůzy. Maminky s kočárky a šťastnými dětmi se prvoplánově střídají se záběry zubožených těl koncentračních táborů. Vše dokresluje nepříliš vtipný ironický hlas vypravěče a neustále se připomínající myšlenka propagandy, která se snaží těžkopádně zesměšnit druhou propagandu. (04.11.2010)

Výnimočný dokument ide tak povediac úplne pod kožu, detailne analyzuje vznik a podstatu fašistického zriadenia a naratívnym spôsobom zobrazuje jeho priebeh. Už prvý prestrih na začiatku, keď sme svedkami scén povojnovej mládeže s obrázkom zastreleného dieťaťa, nasvedčuje stavbu dokumentu. Ale netreba očakávať obrázky z vojny ako takej, celý film je o podhubí fašizmu. Sarkastický a ironický komentár ( Miroslav Horníček ) len dokresľuje absurditu režimu. Paradoxom zostáva, že totalitná krajina akým bol Sovietsky zväz, sa zhostila kritiky iného totalitného zriadenia. Bolo by zaujímavé vidieť podobným spôsobom natočený film "Obyčajný komunizmus". Ale to je už o niečom inom. V každom prípade sa jedná o veľmi zaujímavé, jedinečné dielo a mal by si ho pozrieť každý. (07.04.2011)

Jednoznačně nejlepší dokument o druhé světové válce, jaký jsem kdy viděl. Ačkoliv se mi velmi pravděpodobně tak moc líbil za velkého přispění skvělého Miroslava Horníčka. Myslím že ten lehce nahořkle sarkastický komentář mohl velmi lehce posunout lidské myšlení směrem, kterým v té době bylo třeba se ubírat. Komentáře zesměšňující nejvyšší nacistické a fašistické vůdce dávali do dokumentu určitou jiskru svobody, určitý nadhled nad událostmi a naději, že to všechno už je navždy pryč. Ale o tom dokument není. Nevypráví jak to bylo dříve špatné a jak je to teď skvělé. Snaží se spíše upozornit na vzrůstající pravděpodobnost návratu podobného režimu. Apeluje na lidi aby vždy byli sami sebou, aby milovali a uvědomovali si svojí individualitu. Aby zbytečně nerozdmýchávali planoucí ohně, které pálí mosty mezi entitami. Aby v odlišnosti viděli krásu, jedinečnost a příležitost k vlastnímu sebeobohacení. Aby se nepovyšovali nad jiné. Je to vlastně svým způsobem takový lehce moralistický snímek, který sice nabízí člověku obrovské množství způsobů jak prožít svůj krásný život, ale zároveň striktně vymezuje hranice, kde se tato svobodná volba střetává s projevy nehumánními, s projevy potírajícími principy nekonfliktního a spokojeného bytí. Moc oceňuji i úměrnou obrázkovou, věrně mapující stránku věci. Velmi naturalistické výjevy z hrůz, které páchali "unterlidé" na lidech, důkazy, že totalitní režim je parafrází na vraždu svobody. Že bloknutí vlastního zdravého rozumu vede k přetváření jedinců na něco, čím byli před tisíci let - zvířaty. Pohledy na fotografie, kde je jasně vidět matka se svými dvěma malými syny, kde mají všichni tři na čele stopu po kulce jasně ukazují na to, že Hitler nevychoval nadlidi ale ten nejhorší odpad lidské společnosti - vrahy. Zabíjel inteligenci, pálil knihy=pálil a zabíjel lidskost. Při některých scénách jsem se nemohl ubránit slzám, ač jsem o hrůzách minulosti slyšel již hodně a navštívil jsem Terezín i Osvětim, pořád nejsem sto pochopit, jak se může něco takového stát. Svině se nemohou považovat ani za podlidi, natož nadlidi a to samé platí i o jejich příznivcích bohužel se vyskytujících i v dnešní společnosti. (24.02.2010)

Pravda, Obyčejný fašismus je poněkud poznamenán dobou, ve které vznikl, a tak pochopitelně nechybí četná upozornění na Hitlerův buržoazní původ či na spiknutí velkokapitalistů, kteří dostali nacisty k moci. (I když, ne že by to nebyla pravda.) Přesto se jedná i dnes o fantasticky zrežírovaný dokument s mnoha unikátními záběry - a to vše je samozřejmě ještě podtrženo v české verzi geniálním Horníčkovým komentářem. Krom toho, jde o jeden ze základních kamenů moderní dokumentaristiky. Doporučuji ke shlédnutí každému! (05.10.2005)