Tygr a sníh

Tak Benigni se pokusil navazat na uspech Zivot je krasny a i kdyz se mu to zdaleka nepovedlo, presto nejde o vylozene spatnej film. Jsou tu takovy dva problemy, Benigni, ackoliv me prijemne prekvapil svym vykonem, tak zbytecne casto zmatkuje, neustale keca a pobiha tam jak naka postavicka z grotesky a sem tam to rusi dej. Druhej problem je, ze se Benigni nak nemuze rozhodnout, co to vlastne toci. Jestli film o velky lasce (coz je zde prezentovano posedlosti Benigniho po Braschi), komedii a nebo jakys takys valecny drama (navic bohuzel o valce, ktera me nejak nezajima a nic o tom nevim), takze se tu najdou hodne silny sceny (treba krasnej konec), ale zaroven taky kraviny naprosto mimo. Navic prvnich nakejch 40 minut, nez se dej presune do Bagdadu, jsem se v tom vubec neorientoval, fakt sem z toho nepochopil, jesli to byly ruzny casovy roviny, nebo nejaky jeho sny nebo co, nastesti pak se film uklidnil a az do konce uz byl celkem prijemnej. (04.08.2008)

„Štyri hodiny je more času, to sa ešte stihneme niekde zastaviť na kávu.“ Z toho, čo taliansky svojráz Benigni (SYN RUŽOVÉHO PANTERA, MONŠTRUM, ASTERIX A OBELIX) predviedol v minulosti, keď ako plešivejúci PINOCHCIO v pyžamku behal po lúke a naháňal motýle, mám dodnes zlý pocit. Niečo, ako keď vidíte masového vraha priamo pri práci. Napriek tomu som si pozrel TIGRA A SNEH a musím povedať, že chápem, o čo Benignimu išlo. Prvú polhodinu vôbec netušíte, o čo ide. Ak ste čítali obsah, budete mať pocit, že pozeráte omylom iný film. No následne sa dej prekvapivo zamotá, prostredie sa drsne zmení a Benigni zasa pracuje štýlom, ako v ŽIVOT JE KRÁSNY: prostredie a udalosti (odchod Jeana Rena) sú príliš šialené na to, aby ich človek mohol prežiť bez humoru (asi, toto som vážne nezažil). Bohužiaľ, snímka nefunguje, pretože som z nej mal pocit drastického zostrihania; akoby Benigni nakrútil aspoň tri „celistvé“ hodiny, no niekto mal zasa pocit, že je to zbytočne dlhé a orezal to. Nielenže sa veci „len tak čudne dejú“ (hrdina sa chce dostať do Bagdadu, ide na letisko, tam mu povedia, že do vojnovej zóny nelietajú, strih, hrdina vykladá lieky v mene Červeného kríža niekde pri Bagdade), ale ku koncu mi to (na prvé pozretie) definitívne prestalo dávať zmysel... neviem... vôbec som to nepochopil... (19.10.2010)

příběh mající lehkost sněhu a sílu tygra, umě kombinující obé do poetické harmonie... benigni si napsal a zrežíroval sebe sama takřka dokonale, doslazuje hořké a ztrpčuje sladké, takže chvílemi divák neví, zda se má smát, nebo brečet... možná mám kliku, že jsem tuhle one man show viděl dříve než tolik vyzdvihovaný Život je krásný, a tak nemám srovnání s údajně mnohem lepším snímkem. prostě díky gejzíru krásných slovních obratů a parádnímu konci v mé romantické části duše zavládla spokojenost na 80%. (26.11.2010)

Benigniho představy všedních reálných prožitků jsou v mnoha směrech jedinečné a výrazově osobité,jeho styl vyprávění není možné jen tak zařadit,jako to jde u mnoha jiných.Svým naturelem bych ho malinko přirovnala k bláhovému snílkovi Donu Quijoteovi,jen s jedním zásadním rozdílem a to,že básník Attilio svou neutuchající vírou, optimismem, nadšením, prolínajícím se taktéž s poetickým nadhledem dokáže překonat jakoukoli nezdolnou překážku.Jde za svou pro něj vyjímečnou,nádhernou,až étericky křehkou životní láskou.Byl by schopen kvůli ní i zemřít?Nejspíš ano,i když jeden bez druhého setrvávat dál v tomto světě,je snad nemožné.Ještě jeden postřeh se mi vryl do paměti,že kdesi hluboce zasutý v jeho nitru se ukrývá nepatrně posmutnělý a unavený klaun. (16.05.2009)

Válka a láska jsou to jediné, co má tenhle film společného se snímkem Život je krásný. Benigniho herecké kreace jsou plné eruptivní energie a vodopádu slov, která přesto někam směřují. Mám ten jeho styl zkrátka rád. Druhý Žvot to není, ale nenudil jsem se, smál i dojmul a potešil mě otevřený, do jisté míry nejednoznačný konec. (30.10.2006)