Teror na londýnském mostě

Další z řady "perel" hollywoodské kinematografie, kde David opět předvádí jeden ze svých dechberoucích "výkonů". Pokud máte rádi opravdu blbé filmy, budete u tohohle chrochtat blahem. Scénář je pitomý jak nudlový vývar, řádně ochucený nelogičnostmi a nereálnostmi (pokud něco o Jacku Rozparovači a jeho vraždách víte, u tohohle budete trpět). Celé to korunuje opravdu trapné finále, které je předvídatelné asi jako finále Superstar. Prostě ztráta času. (02.06.2005)

David si mezi "MLADÝMI A NEKLIDNÝMI", "KNIGHT RIDEREM" a "POBŘEŽNÍ HLÍDKOU" připsal něco videobéček (REVENGE OF THE CHEERLEADERS, HVĚZDNÁ SRÁŽKA, WITCHERY, POSLEDNÍ MSTITEL, FOTOGRAF) a TV béček (LAVINA, KOLAPS, NICK FURY). Tenhle televizní horůrek patří k jeho prvním snímkům a i když vysílá Jacka Rozparovače originálně do současné Ameriky, nezaujme ani banálním scénářem a nudnou režií, ani ošmelenými vraždami, ani Davidovými úžasnými kudrlinami. Zajímavostí budiž, že nijak zajímavou hudbu k filmu složil autor znělky "MISSION: IMPOSSIBLE" Lalo Schiffrin. (31.01.2008)

Film je dost bez života. Nápad vyslat Rozparovače do současné Ameriky je zde zcela promrhaný. Režisér Swackhamer posílá nedobře hrajícího Hasselhoffa od záběru k záběru a přitom ho nenapadne dát těmto záběrům a scénám něco co by diváka probudilo z nudy. Příběh s motivem Jacka Rozparovače přímo vybízí k naturalisticky pojatým mordům, ale tady se ani ty vraždy nepovedly. Jsou příliš uměle inscenované a stereotypně podané. Nuda si zahrála hlavní roli a vyšoupla z filmu všechny důležité ingredience, které dělají film zajímavým. (21.02.2011)

Na tenhle film jsem se dost těšil, už jen kvůli Barbeau nebo Gulacerovi a i kvůli Hajzhofovi. No a nakonec se z toho vyklubala průměrná detektivka, Schifrinova hudba byla sice parádní, ale ani po kotníky nedosahovala genialitě Howlingu. Bohužel režisér nevěděl co chce točit, vyšetřování vražd, nebo horor s dusnou atmosférou, která se ale bohužel po půli filmu totálně vytratila. Ne nemusel to být špatný film, ale je až moc nevyváženej, ale ztracenýho času mi líto není. (01.01.2012)

Viděl jsem tenhle horor, nebo spíš jeho část než jsem musel do postele, když mi bylo něco mezi 7-9 lety na dovolené v chatě Srní v hlubokých šumavských lesích (chata je v prudkém svahu poblíž Srní na cestě z Čeňkovy pily). A v tom věku mě to úplně hrozně vyděsilo. Ale můžu říct, že i dospělí, v té době ještě nejspíš nezvyklí na horory, sěděli přikovaní na židli a ani nedutli. Byla polovina 90. let a na tu dobu mám krásné vzpomínky z dětství, takže jsem to už takových 20 let neviděl a nemůžu to hodnotit. Dneska mi přijde jako větší hrůza, jak rychle utíká čas. (01.01.2015)