Sépie a velryba

Dobré by bylo vyzdvihnout psychologii postav. Ta zajistila autentičnost a také přesah děje do minulosti, což je snad onen hlubší smysl. Na začátku je zápletka s rozchodem rodičů a pak už děj plyne bez jakýchkoli výrazných zvratů až ke konci, který neobsahuje žádnou zřetelnou pointu. Jde o to, že na začátku to celé vypadá jako manželská krize, která rodiče postihla, ale později v průběhu filmu se ukazuje, že se jedná o vztah manželů, který byl téměř od začátku vadný a který neblaze postihl celou rodinu. To lze vyvodit mimo jiné z mimořádného chování dětí a také třeba z (ne)reakcí rodičů. Nikdo například neřešil, že 12-ti letý kluk popíjí alkoholické nápoje. Ze zpětného pohledu je zřejmé, že příběh je vyprávěn z pohledu dětí a to od chvíle, kdy si poprvé všimly nějakého problému a následně objevují problémy i v minulosti. Jedná se o ztrátu iluzí a snahu o vypořádání se s ní. Snímek je velmi chytrý, ale spíše nenápadně. Nevyjádřenou psychologickou minulost postav lze docela dobře domyslet. (06.08.2011)

Pri znalosti zopár neskorších Baumbachových snímok mi prišla Oliheň a veľryba trochu vlažná, matná. Príbeh jednej rodiny, ktorá vám asi nebude príliš sympatická. Otec využíva svojho bohémskeho postavenia vysokoškolského umeleckého pedagóga a nebráni sa fyzickému kontaktu so študentkami, i keď ťažko povedať, prečo je tak populárny a neodolateľne rozhodne nepôsobí. Frustrovaná matka rieši problémy výhradne vyhľadávaním bokoviek a chlapi sa chytajú. Mladší brat je v deji trochu v ústraní, takže najviac určite zaujme Jesse Eisenberg. Ak je to napísané podľa Baumbachových spomienok na život vo vlastnej rodine, tak trochu stratil nadhľad a viac myslel na seba než na divákov. Ústredná metafora je už v názve a ak by sa vám nechcelo premýšľať, tak dotyčný "obrázok" je vám naplno ukázaný aj v závere, asi aj v nadživotnej veľkosti. (28.01.2021)

Cez všetku originalitu, ktorú v sebe má názov, film tú svoju akosi nenachádza. Akoby sa vo všetkým obsahovým viac podobal na tú sépiu. Malý, tvarom nevýrazný, obsahovo jednotvárny. Patrí do kategórie nezávislých, kde si herci viac všímajú a využívajú svoje herecké vlohy, tak aspoň tým to celé zachraňujú a na celkový pomalý, pomerne nudný príbeh (teraz naozaj nechápem nomináciu na scenár) sa dá aspoň pozerať. 60%. (05.12.2007)

Vzorový příklad "smart cinema". Podobné indie komedie na začátku 21. století (možná v reakci na destabilizaci tradičních hodnot po 11. září) začali ve velkém točit američtí nezávislí tvůrci. Jako jeden z prvních díky nim zásluhou ocenění v Sundance a pozitivní kritické odezvy prorazil právě Baumbach (který už nicméně natočil tři filmy v 90. letech). Víceméně epizodické vyprávění, jehož tempo odpovídá emociálním pohnutkám hrdinů, ironický odstup od divných, záměrně nesympatických a sexuálně ne(u)spokojených postav, dysfunkční rodinné vztahy, intelektuální hrdinové, kteří vedou rozhovory o Kafkovi a obdivují francouzskou novou vlnu. Humor je zde o něco sušší a provokativnější než ve filmech Woodyho Allena, oproti němuž si Baumbach také více hraje s různými vizuálními paralelami a symboly, takže film, byť natočený ruční 16mm kamerou, vyniká vrstevnatými kompozicemi s vtipnými detaily v zadním plánu. Oceňuji zejména brutální upřímnost scénáře, který režisér údajně napsal podle vzpomínek na vlastní mládí, ale rozhodně nejde o film, který bych si oblíbil a chtěl se k němu vracet. 70% Zajímavé komentáře: Nick Tow, d-fens (21.04.2008)

Dost mě překvapuje nízké hodnocení. Já o filmu nikdy neslyšela, a po dokoukání se rozhodně řadí mezi oblíbená dramata. Úplně obyčejná situace popsaná tak výstižně, reálně a zároveň záživně a vtipně? Naprosto geniální. Postavám jsem věřila každé slovo a každý pohyb a scénář opravdu vypiplán. Tento film si rozhodně zaslouží červené hodnocení. 5* (10.07.2017)