Zítra nehrajeme!

Abyste měli rádi film "Zítra nehrajeme!", musíte mít rádi country. Opravdu si myslím, že toto je velmi zásadní podmínky. Jestliže nemáte country rádi, nebudete mít příliš v lásce film. Je totiž o country. Nejenom o country, ale těch písniček je tu skutečně hodně. "A Prairie Home Companion" je totiž živý rozhlasový pořad, který představuje umělce z country branže a vysílá se už pěknou řádku let. Garrison Keillor založil pořad v roce 1974 a od té doby jede nepřetržitě. Keillor je zároveň tím, kdo sám vystupuje a uvádí hosty a jejich jednotlivé písně a vystoupení. Sledujeme zde určitý příběh, příběh toho, jak show končí a jednotliví umělci se loučí, ale zas tolik nás nezajímá, jaké budou jejich další osudy. Některé mohou být zajímavé (postava Lindsay Lohan), jiné jsou spíš jen takové karikatury, které jsou hezké pro jednotlivé scénky, ale jako skutečné postavy příliš nefungují (Woody Harrelson a John C. Reilly). Postava Virginie Madsen, ač je krásná, mi přijde také trochu zbytečná, a jako kdyby se do celého dění ani příliš nehodila. Herci však odvádějí výkony, pro které je snadné film sledovat, ale opět musím dodat - je snadné je sledovat, pokud máte rádi country. Film je vleklý, ale country takové umí být, vyjadřuje city, stejně jako hudba, kterou prezentuje. Celé je to v duchu, který nesedne každému a Robert Altman dokazuje, že nikdy nebyl tvůrcem rychlých střihů. Nemyslím si však, že je to na škodu, jen vám to musí sednout. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/10/zitra-nehrajeme-lovci-dinosauru.html (01.03.2013)

Použil bych mnoho superlativ - ale schrnu to pod jeden pojem - nostalgické! Film má úžasnou atmosféru, doslova se dostanete do rodiny profesionálů, kteří dělají svou práci s takovou samozřejmostí jako pekaři housky. Všechno to podtrhuje skvělá hudba (a že nejsem zrovna příznivcem country). Film není pro každého a nikomu ho nedoporučuji, Altman netočí pro masy, o to víc si ho pak užije jednotlivec. Takže - bavte se či nuďte se - mě tahle partička pobavila a troufám si tvrdit, že Altman dosáhl důstojného odchodu. (29.04.2007)

Typický Altman se svou stejně typickou pracovní metodou rozbitého zrcadla, jehož stovky střípků v ideálním případě dokáže složit do zajímavé a přitažlivé mozaiky. Leckdy se to ale nepodaří a v takovém případě je silně zřetelně znát absence silného příběhu a ústředního hrdiny. Režisér načrtává atmosféru celého filmu už v úvodních slovech vypravěče, který popisuje divadlo a jeho představení přenášené do éteru, které už tak před padesáti lety s nástupem televize ztratilo šmrnc a drží ho jen nostalgie a neochota připustit si plynoucí čas a změny ve společnosti kolem sebe. Měl jsem problémy s tempem Altmanova snímku a pokud mám problémy s tempem já, bude je mít nejspíš i většina diváků. Altman nikam nespěchá a nechává své hrdiny vychutnat si poslední představení v divadle, které z rozhodnutí vyšší moci končí a vystřídá ho obří parkoviště. Nechává herce a zpěváky odzpívat celé písničky a ten, komu vadí žánr country, bude nejspíš nefalšovaně trpět. Na druhou stranu kladem snímku je velmi vyrovnaná a silná herecká sestava, jaká se často ani v americkém filmu nevidí a jejich přítomnost je taky na plátně znát. Tajemná postava anděla zahraná půvabnou Virginií Madsen mi přišla poněkud násilně vsazená a obešel jsem se docela dobře bez ní. Jakkoli jsem se po celou dobu stopáže trochu nudil, nakonec s odstupem několika dní musím říct, že Zítra nehrajeme! ve mně nechalo takový zvláštní pocit nostalgie a oproti četným filmům, na které člověk za pár dní zapomene, si tu náladu určitě budu připomínat i v budoucnosti. Celkový dojem: 55 %. (23.05.2010)

Tak prvních deset minut to byla příjemná oddechovka s fajn atmosférou. V Zítra nehrajeme! se ale prakticky nic neděje po celejch 105 minut! Jen se tu střídají záběry z hudebního vystoupení se záběry ze zákulisí, kde všichni na něco nostalgicky vzpomínaj a ani tady si od hudebních čísel moc neodpočinete. Na mě to působilo dojmem, že se tvůrci snažili do filmu vecpat co nejvíc písniček a ten zbytek vyplnili scénáristickou vatou. Co se týče hudby, tak já ve filmech snesu prakticky cokoliv. I těch pár žánrů, který nemám rád, si rád poslechnu, když se písnička do filmu hodí. Tady ale do půl hodiny přišla nuda a tak po hodině přišlo na scénu pravý a nefalšovaný utrpení zvukovodu. A pak na scénu přišel anděl. V Altmanově stavu měl být asi jakousi metaforou, ale do tohodle v realitě silně ukotvenýho snímku mi (narozdíl od noir detektiva) nadpřirozeno vůbec nezapadá. Na konci navíc asi selhal scénárista nebo jsem to vůbec nepochopil. V hospůdce se toho najednou dělo až moc a ta scéna mi přišla oproti zbytku naprosto nerealisticky vykonstruovaná. Ne že bych neměl rád filmy, ve kterých se nic neděje, ale tohle ne, přátelé. (26.04.2010)

Nevím, proč byl Robert Altman brán za tak skvělého režiséra. Dle mého názoru za celou kariéru nic výrazného, co by stálo za zapamatování nenatočil. Já osobně jsem viděl víc než pár jeho kousků a všechny mě víceméně po čase nudili. A ani tento nebyl výjimkou. Celou dobu se nic neděje, jen se hraje country a tlachá o ničem. Když ale přihlédnu k ostatním filmům tohoto režiséra, tak to zase tak strašné nebylo. Celkem za 2 body plus jeden za známé tváře. (12.02.2012)