Nová země

Tak pokračovanie je horšie ako prvý film. Veľa scén je zbytočne naťahovaných, pritom v predchádzajúcom filme mi to nevadilo. Flashbackové (nemé) scény mladšieho brata aj s tou experimentálnou hudbou ma nebavili vôbec. Dráma síce sklzáva iba na úmrtia jednotlivých členov rodiny, vždy si však ešte drží nadštandartnú kvalitu spravovania a prerozprávania príbehu. Hodnotenie: 70% (17.04.2014)

Platí totéž co pro Vystěhovalce. Zajímavý "dokument" o těžké době ale nemožně zastaralé vyjadřovací prostředky. Zajímalo mne, jak se lidé absolutně bez ničeho dokáží dopracovat k vlastním hospodářským zvířatům-a to jsem se nedozvěděla. Taky mne zajímalo, zda Carl-Oscar a Kristina neznali antikoncepční metodu přerušovaného styku, nebo zda ji nemohli aplikovat z náboženských důvodů-a to jsem se také nedozvěděla. (10.01.2013)

Jan Troell jde na věc zcela odlišně, než Ingmar Bergman, spjatý s dvojicí Sydow- Ullmann ještě častěji. Zatímco magik Bergman pojil v jejich příběhy, a to nejen ty z ostrovní "trilogie", podobenství či psychologii ne zcela normální lidské duše, zejména té skryté v mužském hrdinovi, Troell si bohatě vystačí s vyprávěním osudu chudých vyděděnců s touhou po lepším. Karl-Oskar a Kristina jsou absolutně obyčejní lidé, jejichž zbožnost je krášlí jako bytosti, přestože jim místy zákonitě ubírá na samostatném uvažování. Pokud je však někdo takto slušný, je to vlastně velmi neobyčejné, a člověk pociťuje soustrast s tím, že hrdiny nekosí nic ojedinělého, tragického, nýbrž obvyklá daň nemocí a sešlosti věkem urychlená každodenní dřinou, která je jen pokračováním té vyčerpávající zaoceánské cesty. A i když se hospodaření časem začne dařit, stejně jako se jim v hlavách uchytí svobodné cítění, osud dopadne stejně tak neomaleně a Karl-Oskarovi umírá bratr a po něm i Kristina. A právě z té samozřejmosti plyne smutek, jak je to naprosto přirozené, a není se na koho zlobit, když i přes svou morálku, bohabojnost, dřinu, a lásku ona smrt blízkých prostě přijde. Troell vyprávěl osudy chudých pologramotných lidí pokoušejících se o svůj statek, nemohl je tudíž zásobit dialogy Bergmanovského střihu. Dokázal však svou přísně střídmou a upřímnou popisností jejich osudů udržet po šest hodin zájem a soustrast divákovu. 80% (25.12.2016)

Když jsem napsal na podzim 2020 po zážitku z Vystěhovalců, že jsem plný očekávání nad volným pokračováním, nemyslel jsem si, že mi bude trvat přes dva roky, než se na Novou zem podívám. Ale velké dlouhé filmy si žádají speciální chvíli a rozpoložení, které u mě teď přesně padlo. S prvními záběry jsem se hned vrátil do atmosféry a příběhu postav, které se ocitly za oceánem se zhroucenou iluzí v bídných podmínkách pro přistěhovalce, jejichž místy zdánlivě pohodlný život ohrožují i místní divocí indiáni a nejde o jediný konflikt v konfrontaci švédské vesnické rodiny s odlišnou kulturou. Když pominu, jak mě první hodinu trochu zaskočilo, kolik různých motivů a dějových linek se tu v tak pomalém poetickém tempu načrtávalo, tak si mě tato velkolepá rodinná historická sága v režii Jana Troella hodně získala a velmi zajímavou byla i samostatná dobrodružná linka mladšího bratra Roberta s vítězstvím i prohrou na cestě za Eldorádem... Pokud jde o formu, tak to, co zde předvádí Jan Troell s kamerou a střihem jako režisér v některých scénách, zejména během hraničních situací, coby nečekaně divoký audiovizuální kontrast k dlouhým poetickým scénám (ať už hon a obrana v zasněženém lese, dlouhé putování pouští na pokraji vyčerpání nebo záchrana s pitím špinavé vody X spatření koster padlých poutníků), bych se nebál vnímat jako přímo ikonickou ukázku mistrovského a nápaditého filmařského umění. Velmi spokojen jsem byl i díky švédské herecké elitě, jíž vévodí herecký génius Max von Sydow – fascinovalo mě ho sledovat v roli otce rodiny Karla-Oskara v snad každém záběru. Když to vše shrnu trošku provokativně, Nová země byla tak skvělá, že jsem si za celé tři a půl hodiny vůbec neuvědomil, že je to (prý) western... :o) [90%] (05.02.2023)

Knihy se drží stejně dobře jako předchozí díl. Akorát je vynecháno více věcí, hlavně na konci, což mi trochu vadilo. Když jsem se na oba filmy začal dívat, dobře jsem věděl, že Max von Sydow je skvělý herec a že se mám tak na co těšit. Co mě ale překvapilo, byla Liv Ullmann. Do této doby jsem jí neznal a role Kristýny se zhostila skvěle. Skoro jako by to byla ona. Pokud obě hlavní role zkusím srovnat s knižní předlohou, tak ona byla jistě lepší. Tím nechci říct, že by Max von Sydow hrál nějak špatně, to vůbec, jen jsem si Karla Oscara v knižní předloze představoval trochu jinak. (01.10.2016)