Starý dům uprostřed Madridu

"Nechápu, jak někdo může říct, že dětství je nejšťastnější období života. To jistě nebyl můj případ... Proto možná nevěřím ani v dětský ráj, ani v dětskou nevinnost...," vzpomíná dospělá Ana na smutné období, které nám tak fascinujícím způsobem zprostředkovává Carlos Saura. Film Starý dům uprostřed Madridu je plný symboliky a více či méně skrytých narážek na španělskou histroii; metafora odmítání frankistického režimu je tu však všudypřítomná a naprosto zřejmá. Rok 1975 je smrtí diktátora a současně je počátečním okamžikem před neznámou budoucností, která je tu tak krásně zobrazována v postavě malé Any, kterou naprosto fantasticky hraje Ana Torrent. Ana je ztělesněním španělského mládí, které odmítá útlak (Anin otec a přísná teta), touží po svobodě (Anina touha je oba zabít), stýská si po starých časech (Aniny vzpomínky na mrtvou maminku a soucit s babičkou)...atd...atd... Saura točí pro mě velice oblíbeným "buńuelovským" způsobem a tento snímek je navíc tak silný, že si zaslouží jen plné hodnocení. Btw.: taky se vám stává, že vám v hlavě celý den zní melodie, které se nemůžete zbavit? "Hoy en mi ventana brilla el sol y el corazón, Se pone triste contemplando la ciudad, Porque te vas...." (07.09.2006)

Carlos Saura natocil nadherny film o rozklade hornostavovskej spanielskej rodiny, ktora obyva dom uprostred Madridu. Rezisersky je film genialny, kazda scena ja natocena s laskou a vidno, ze si reziser dal na nej zalezat. Film vznikol roku 1976, a to bol uz Francisco Franco y Bahamonde mrtvy, ale zbytky jeho rezimu prezivali v Spanielsku nadalej. Tu vsak o Francovi niet zmienky, ale aj tak si myslim, ze minimalne Saura bol este hodne ovplyvneny frankistickym rezimom a ten zanechal na nom stopy, a to sa odrazilo aj vo filme. Vkusnym sposobom sa prelina minulost /prazdna zahrada plna listia, prazdny bazen/, pritomnost, ale aj buducnost, vela veci ma svoj zmysel a symbolizuju nieco. Co konkretne, to tu nebudem rozpisovat, diviak si an to musi prist sam. Geraldine Chaplin /Co kdybychom zili spolecne s Richardom/ bola skvela, zvysni herci mi nic nehovorili. Ale mam rad cinema espagna, a Saura si ma tymto filmom nepochybne ziskal. 100 % (24.09.2016)

Filmoví bohovia vedia, že som sa snažil. Tak, ako u všetkých Saurových filmov, ktoré som videl. Ale je to beznádejné. Na mne a Saurovi by sa dala definovať divergencia. Nerozumieme si, nechápeme sa a musíme ísť od seba. Nemá význam sa pokúšať nájsť v jeho diele film, ktorému by som rozumel a ktorý by ma oslovil. Bohužiaľ aj také prípady sa stávajú. (04.06.2022)

Způsob jakým je tento film vyprávěný má asi nejblíže tomu, co si představuji pod pojmem magický realismus. A přitom se jedná o velmi civilní a věcný film. Vzpomínky se plynule mísí s realitou, a dětskou perspektivou pomalu vyprávěný příběh ukrývá nejedno překvapení. Je to smutné a bolestné, a způsobem vyprávění neskutečně rafinované. (05.04.2017)

Cría cuervos y te sacarán los ojos. Chovej havrany a vyklovou ti oči. Pomalé, smutné, bolestivé a divácky obtížně přístupné procítání z frankismu je vrcholným dílem Saurova metaforického období. A metaforami je film tak přezdoben, že jej snad ani jinak než skrze ně sledovat nelze. Situaci neusnadňuje ani vyprávěcí hledisko, o jehož silné subjektivizaci jsme zpravováni jenom jaksi mimochodem. Anna během filmu opakovaně přechází z pozice té, která vypráví, do role osoby, o níž je vyprávěno, což vyvolává otázku, jestli je aktuálním referenčním bodem budoucnost, nebo přítomnost. Útěchu hrdinka každopádně nenachází ani tam, ani tam. Jak prozrazuje český název, prostorově je vyprávění vymezené jasněji. Titulní starý dům dívky opouštějí až v závěru, kdy se vřazují mezi další napohled nevinná malá stvoření, ztracená mezi potlačovanou minulostí a nejistou budoucností Ač se děj odehrává uprostřed politického a společenského centra Španělska, konkrétní odkazy na tehdejší realitu za vysoké zdi sídla pronikají jenom výjimečně. Vše vnější je uvnitř proměňováno v zástupné symboly, ve víceznačné fetiše (což nejlépe ozřejmuje vytahování věcí po rodičích). Směrodatné jsou proměny ve vztazích mezi postavami, jež mezi sebou rozehrávají mocenské hry, hrozící přerůst ve hry s životem a smrtí. Kdokoli určuje pravidla, bezpečně – a pro dobu po smrti reálného i symbolického otce příznačně – to nejsou muži. Mnohost významových vrstev, které před námi vystupují až při opakovaných sledováních, dělá ze Starého domu film analyticky vděčný. Bohužel na úkor vděčnosti divácké. 75% Zajímavé komentáře: liborek_, 01Zuzana10, mortak, mcleod (16.11.2012)