Starý dům uprostřed Madridu

Mám rád, keď mi film ponúkne myšlienku, ktorú som dlhšie nikde inde nevidel. V tomto prípade je to ovplyvňovanie detí chovaním ich rodičov a dopad na ich psychiku. To nie je nič nové, ale myšlienka, "detstvo bolo pre mňa peklo", je inovatívna. Hádky rodičov, choroba matky, jej smrť, nevera otca....a už iba čakáte, kedy môžete niekoho zabiť. Režisérové alegórie na španielsku históriu a súčasnosť ma nezaujímajú, pretože v tom nemám prehlad. A aby som nezabudol, 70ky a ich atmosféra je strašidelná....brrrrr...no a tá ústredná pieseň....uf. (06.12.2009)

Carlos Saura natocil nadherny film o rozklade hornostavovskej spanielskej rodiny, ktora obyva dom uprostred Madridu. Rezisersky je film genialny, kazda scena ja natocena s laskou a vidno, ze si reziser dal na nej zalezat. Film vznikol roku 1976, a to bol uz Francisco Franco y Bahamonde mrtvy, ale zbytky jeho rezimu prezivali v Spanielsku nadalej. Tu vsak o Francovi niet zmienky, ale aj tak si myslim, ze minimalne Saura bol este hodne ovplyvneny frankistickym rezimom a ten zanechal na nom stopy, a to sa odrazilo aj vo filme. Vkusnym sposobom sa prelina minulost /prazdna zahrada plna listia, prazdny bazen/, pritomnost, ale aj buducnost, vela veci ma svoj zmysel a symbolizuju nieco. Co konkretne, to tu nebudem rozpisovat, diviak si an to musi prist sam. Geraldine Chaplin /Co kdybychom zili spolecne s Richardom/ bola skvela, zvysni herci mi nic nehovorili. Ale mam rad cinema espagna, a Saura si ma tymto filmom nepochybne ziskal. 100 % (24.09.2016)

Způsob jakým je tento film vyprávěný má asi nejblíže tomu, co si představuji pod pojmem magický realismus. A přitom se jedná o velmi civilní a věcný film. Vzpomínky se plynule mísí s realitou, a dětskou perspektivou pomalu vyprávěný příběh ukrývá nejedno překvapení. Je to smutné a bolestné, a způsobem vyprávění neskutečně rafinované. (05.04.2017)

Ač jsou obě ústřední melodie i Ana Torrent skvělé a některé scény fantasticky natočené (např. když spolu dívky tancují), nemůžu říct, že by se mnou toto depresivní ,,bergmanovské" (taky vám to občas připomínalo Šepoty a výkřiky?) drama nějak znatelně otřáslo. Prosím, nekamenujte mě (vážně se toho bojím, když tu vidím tolik absolutních hodnocení), ale mně to přišlo jako v podstatě obyčejné, ničím se nevymykající vyprávění. Tři sestry osiří a stará se o ně přísná teta.. A to je vše. Sem tam nějaká metafora, ale v podstatě tam nic víc není. Některé scény byly až zbytečně kruté, nemám rád, když umělec chce vzbudit v divákovi lítost tím, že je na své postavy obzvlášť krutý.. (SPOILER! smrt matky, otec souložící s jinou posléze také umírá, smrt morčete, babička chce umřít, dívka chce zabít svoji tetu - v téhle rodině se prostě nic nedaří!). A poslední výtka - vstupy dospělé Any mě rušily, protože byly zbytečné. Buď jich mělo být víc a měly být více svázané s vyprávěním z dětství, nebo tam neměly být vůbec. Je mi líto, že nemůžu sdílet všeobecné nadšení. (27.11.2009)

Po snímku Mamá cumple cien años si u mě Carlos Saura spravil reputaci. Film Cría cuervos je pojatý jako kronika života Any a jejich dvou sester, jak se vyrovnávají s úskalími dospívání a krok za krokem poznávají, co znamená svoboda. Film nabízí s neotřelou citlivostí a půvabem metaforu života ve fašistickém režimu (Franco leží na smrtelné posteli) jako svého druhu dětství, jemuž nebylo dopřáno dospět. Sebevědomá sebejistota její dospělé Any jako by naznačovala, že fašismus je již věcí minulosti, cosi, co bolestivě přetrvává, ale nakonec je poraženo. Dobrá píseň Porque Te Vas k daným scénám výborně pasuje. [8/10] (Elías Querejeta, Querejeta y Gárate, Elías) (Eastmancolor /// Produkce: Carlos Saura /// Scénář: Carlos Saura /// Kamera: Teodoro Escamilla /// Hudba: Federico Mompou /// MFF v Cannes: Carlos Saura (Velká cena poroty)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (14.04.2010)