Maminka slaví 100. narozeniny

Saurova obsáhlá znalost umění proti němu začíná pracovat. Maminka slaví 100. narozeniny je jinotaj přímo prolezlý nejrůznější symbolikou, odkazy a jejich obdobami, což je chválihodné pro své jednotlivosti, zhouba pro celek. Vybízí k detailní analýze, s větším odstupem ale dostává tvar poměrně jednoduché sociální alegorie. Uvidím, zda něco změní zhlédnutí spřízněné Anny a vlků. (23.11.2012)

důkaz toho, že 83% od 147 lidí nelze brát moc vážně... psychotická haluzárna podivných postav, kterou jsem prostě nějak pořádně nepobral, párkrát se zasmál, ale spíš jen nevěřícně koukal, co že tím chtěl vlastně autor říci... naštěstí se mi to do druhého dne úspěšně povedlo z hlavy skoro vytěsnit ;-) 60% (29.03.2010)

Po Anne a vlkoch a Elise, mojom živote tretí Saura a stále s rovnakým výsledkom. Nerozumiem, nesmejem sa (aj keď je to označované ako komédia) a teším sa na záverečné titulky. Že sa odlišujem od väčšinového hodnotenia ma neprekvapuje, príjemne by ma však prekvapilo, keby som niekedy v budúcnosti videl Saurov film, po skončení ktorého by som uznanlivo pokýval hlavou a rozmýšľal, či je to na štyri alebo až na päť hviezdičiek. (22.02.2011)

Ačkoliv holduju tvorbám režisérům se silným osobním vkladem a čímsi, co by se dalo nazvat autorským rukopisem, tak Carlos Saura mě svým stylem úplně míjí. Tento film jsem nepochopil a ani jeho předchozí díl mně nijak nezasáhl. Zkrátka nevím co tím režisér zamýšlel. Hranice mezi geniálním filmem a slátaninou může být někdy nepatrná a tento film bych do první jmenované skupiny nezařadil. Jediné co bych pochválil jsou slušené herecký výkony, které by se ale lépe vyjímaly třeba v nějakém filmu od Luise Buňuela. (21.06.2012)

Upraveno v říjnu 2022. Maminka slaví 100. narozeniny je metaforickou satirou, nestydatě jízlivou. Franco sice již není mezi živými, avšak to neznamená, že rozervanost a konflikty věcí minulých jsou vyřešeny nebo překonány. Co znamená naděje pro jednoho, je pro druhého rozpad snad všech hodnot. Kročeje lidí vedou jinými cestami, avšak cíle povětšinou zůstávají stejné. Křesťanská víra ztratila svou asketickou přitažlivost, touha po sjednocení s božskou substancí přetrvala. Existencialismus s hédonismem se stávají protiváhou k prospěchářskému kalkulu bez zábran. Pokušení přestalo být smrtelným hříchem, vysvobození ze zajetí se projevuje zdivočením etického povědomí. Minulost je mrtvá, tkví hluboko svými kořeny, je vražděna a také přetrvává. Budoucnost podléhá stříbrným flitrům, zavrhuje vše minulé, a přitom též vraždí části sebe sama. Saurovy metaforické koktejly jsou štiplavé, nenechávají kámen na kameni, obrazy Tea Escamilly jsou vášní a pudy strženy proudem víru rozpadu starého ve střetu s novým, nástup demokracie je provázen porodními bolestmi. Pokoušenými a zkoušenými postavami zvenčí jsou bývalá guvernantka Ana (Geraldine Chaplin) a její sváděný manžel Antonio (Norman Briski). Rozpad staré doby a moci: stařičká, nemohoucí, epileptickými záchvaty trpící matka a dosud vládkyně panství (dobrá Rafaela Aparicio), neúnavně pokoušející se do nebe vzlétnout mystik Fernando (Fernando Fernán Gómez), zestárlý erotoman Juan (José Vivó) a jeho zatvrzele chamtivější manželka Luchi (Charo Soriano). Novou, od dogmat (přesto v nich částečně stále dlící a z nich čerpající a zároveň proti nim rebelující) osvobozenou generaci zastupují Juanova a Luchiina vyrostlá dítka: požitkům vstřícná Natalia (Amparo Muñoz), disciplinovaně kalkulující Carlota (Ángeles Torres) a svébytně přemýšlivá Victoria (Elisa Nandi). Maminka slaví 100. narozeniny: vyrovnávání se s vlastní minulostí není zdaleka u konce. Dosáhlo se sice vysvobození, avšak demokracie má již spotřební příchuť prodejnosti a lascivnosti. Nejtěžší je osvobození sebe od sebe sama. Je to svižné, zábavné, sarkastické. (23.10.2009)