Peppermint frappé

Vázquez je opět ďábelský, klasická témata která od Saury očekáváme, ne tak hluboké jako například Dům v Madridu, ale i tak pěkné. (28.12.2013)

Paní Geraldine mě kdysi okouzlila v Chaplinovi a budu ji milovat navždy. A s panem Vázquezem tvoří dokonalý pár. Že je jeho úchyl příliš veselý? Kdo někdy potkal nějakého psychopata, ví, že většinou to nebývají na první pohled vzteklí lidé s rozcuchanými vlasy, pěnou u huby a lopatou v ruce. Tenhle je tak sympatický, že mu člověk drží palce, aby mu to klaplo. A co. Čtyři a půl. (31.07.2012)

Nádherně ujeté. Španělský film, který se (opět?) zabývá něčím úchylným, nezvyklým. V jisté slabůstce hlavní mužské postavy figurují (mimo jiné) bubny, módní časopisy a nalepovací řasy. Co se z toho vyvine? Je to vůbec možné? Na tyto otázky vám v této recenzi ale neodpovím (nejsem krysa). Co ale Španěly tak pudí k tomu, aby ukazovali ve svých filmech tolik výstřednosti, úchylek? Možná se tím vyrovnávají s komplexem z kulturně velice silného souseda, který je chápe jako ty poněkud venkovské a od kultury sladké Paříže se odchylující balíky. Španělé se - možná - snaží udělat z tohoto zdánlivého nedostatku svou devízu, vědí, že v "akademičnosti" a "klasicismu" Francouze předběhnout nemohou, na periferii se můžou však pokusit o zobrazení věcí, o které Francouzi zájem nemají nebo jim nepřipadají dosti nóbl. Pekelně dobře se jim to daří... (17.02.2010)

Nedaří se vám získat osudovou ženu? Nevadí, stačí najít jinou a začít "tvořit". Ne náhodou mi během projekce začalo běžet hlavou "La Piel que habito". Záběry z deníku vyšinutýho zubaře zaujmou v průběhu, jenže po skončení se vypaří a zbyde po nich jen chytlavá písnička. [LFŠ 2012] (28.07.2012)

Naprostá pecka! Miluji hitchcockovskou a truffautovskou posedlost ženami a zde se mi jí dostalo množství větší než velké. Chaplinová nebyla nikdy tak nádherná jako v postavě plavovlasé a nespoutané osudové ženy. Kamera-slídilka je vynikající. Tento film chci vidět znovu. (12.05.2023)

Pro mě kvalitou mezi úžasnýma Zavázanýma očima a pitomým Doupětem. Španělé prostě mají potřebu točit filmy s úchylnými fetišisty, kteří se chovají asi tak logicky, jako slovanští neonacisté. Peppermint frappé je nicméně svou zápletkou vcelku přitažlivé, místy vtipné a nikdy nesklouzává k artu pro art samotný. Já se uchechtával hlavně nad trapností hlavní postavy, což asi nebyl autorův záměr... Nicméně film mě upřímně bavil a nepřipadal mi jako vyhozený čas. Dobré tři hvězdičky. (02.08.2012)