poster

Stres ve třech

  • španělský

    Stress-es tres-tres

  • anglický

    Stress Is Three

Drama / Psychologický

Španělsko, 1968, 94 min

Režie:

Carlos Saura

Kamera:

Luis Cuadrado

Hudba:

Jaime Pérez

Producenti:

Elías Querejeta
(další profese)
  • radektejkal
    ****

    Saurovy filmy mě vždy okouzlovaly svou promyšleností a filmovým (scénář, režie a zřejmě i kamera) perfekcionalismem. Syžet je sice banální, ale pod jeho rukama, dostává nové rozměry a barvy (byť jen černobílé) ... Svatý Šebestián byl proklán šípy (možná harpunami), a právě proto, že toto dílo bylo dokonale završeno, je nesnadné jej zopakovat. Fernando se o to pokusí nejprve mentálně, ale výsledek ho neuspokojuje a možnost realizace mu nažene jen husí kůži... Sledování emocionálního vývoje a vzájemných vztahů všech tří protagonistů je samozřejmě podstatou tohoto filmu.(21.7.2016)

  • Adam Bernau
    *****

    Kobejnův obsah raději nečíst. Na dvou řádcích podává tři zavádivé informace a dokonalý spoiler závěru, jinak nic. Spoilery jsou i v mém komentáři: Stress-es tres-tres (není mi moc jasné, co to znamená) jistým způsobem řadí Sauru mezi velikány západoevropského filmu období, které považuji za klasické - a to tím, jak dokáže udržovat napětí od počátku zcela banálním nudným dějem, bez jakýchkoli obsahových či formálních zajímavostí. Ostatně banálnost a nudnost dle očekávání časem ustoupí. Za zmínku snad stojí, že různé existence potkávané na cestě nějak zrcadlí hlavní postavy: výmluvné je to u připíchnutého brouka, ale nepochybně týž účel má i autonehoda, k níž se přichomýtli (motorkář, mrtvý muž a raněná žena), a která je v tomto smyslu sice nesnadno čitelná a brání se prvoplánovému výkladu, ale tím se jen zvyšuje naléhavost toho, že její zrcadlovost musíme vzít jako fakt (viz kabelka). Představové ztotožnění se svatým Šebestiánem mi vůbec není jasné. Vzhledem k jeho vztahu k císaři lze sice snadno vést paralelu Jorge:Šebestián - Fernando:Dioklecián (Terezu by pak snadno mohla reprezentovat z němoty uzdravená Zoe - srov. odložení paruky v souvislosti s jejím oživením), ale to už mi připadá moc krypto. Významné bezesporu je, že ono pro Fernanda žalostné vyvrcholení celé cesty si tento celou dobu vlastně sám připravoval; je málo říci "zavinil" či "způsobil". Saurova síla se ukazuje v jaksi metafyzickém způsobu, jímž to, čeho se Fernardo neprávem obává, je jakoby přímo vyvoláno jeho obsedantně žárlivým špehounstvím, aniž by bylo lze konstatovat jakoukoli kauzální souvislost. (ne, že bych chtěl bagatelizovat vůli ostatních členů trojice; nebo že bych neviděl, jak je Tereza hnána do úzkých; přesto jsem přesvědčen, že jedinou pravou příčinou toho, co Fernando uviděl, je, že se šel podívat - Saura tak zavádí kvantovou mechaniku do filmu!). Na závěr srovnání: Stres-es tres-tres má přemnoho společného s o rok pozdějším Saurovým Doupětem: I zde se Geraldinina postava jmenuje Tereza, i zde dostane manželem naplácáno na zadek - ale zatímco v Doupěti tento akt přirozeně zapadá do okolního dění, tady působí dost wtf, takže to začíná vypadat na Saurovu libůstku. Podstatné ale je, že i v tomto filmu jde o problematiku jejich manželství, rovněž role v tomto problému jsou podobné. Navíc i zde se zřejmě cílí na soudobou španělskou společnost. A samozřejmě závěr: i zde máme alternativy konce (z nichž nejméně jedna končí násilnou smrtí nejméně jedné z ústředních postav). I zde finální záběr velmi efektně obrací pohled na prodloužení časové linky filmového děje: v Doupěti do minulosti (čímž nás nutí přehrát si znovu nejen celý příběh, ale i předcházející roky - přičemž je možné, že k tomu, co se pak dělo ve filmu, nakonec ani nedojde); zde do bezprostřední budoucnosti (čímž se stále udržuje ve hře první (falešná) verze konce příběhu). Zásadním rozdílem je samozřejmě (vedle formy a úplně jiného stylu), že tady nejde jen o dvojici, nýbrž o trojúhelník. Celkově mám z tohoto filmu dojem na silné čtyři hvězdy, ale čtyři dávají všichni, což mi zase u takového filmu připadá nudné. Takže pět.(4.5.2015)

  • PollyJean
    ****

    poměrně jednoduchá zápletka, ale přesto se Saurovi celkem snadno daří zachycovat postupně houstnoucí atmosféru mezi trojicí cestujících, zpod které občas již nenápadně vykukují silně zneklidňující (zejména při návštěvě statku - nebo ten harpunovaný sv. Šebestián!) anebo demaskující scény (např. když Fernando osedlá motorku a jde se předvádět před manželkou, jedoucí na koni; nebo když na pláži Geraldine odloží blond paruku a s ní jako kdyby vyklouzla i z role poslušné manželky a manžel konečně zjistí to co si tolik přál vědět).(4.5.2015)