Hlasy nevinnosti

" Zlým světem nářek zní, dá se v něm žít jenom s trápením. Já přesto můžu vždy říct, že žít marné není". Jeden z mnoha výkřiků hrůzy, který zaznívá z úst dítěte jménem Chavi. Je ze země, která je nám na hony vzdálená a možná o ní víme jen velmi málo informací, jako třeba já jsem o téhle události věděla jen velmi kuse. Ze země, kde tváře dětí ztratily svou nevinnost, kde jejich nejčastějším místem pobývání bylo místo pod postelí a nebo na střechách jejich domovů, těch krabic, které držely pohromadě silou vůle, ale jim v danou chvíli zachránily život. Ze země, kde se každý chlapec bál dožít dvanácti let a kde střelba byla všudypřítomná. Přes veškerý ten děs to byly přece jen děti, které prožívaly mezi tím vším i své trampoty a krátké chvilky radosti, mezi které patří třeba jen ten kraťoučký dialog mezi Chavem a jednou prima holčinou : "Ty jsi tak pěkná. A ty ošklivý jak ropucha. Ale líbíš se mi". Kéž by nářek zmizel z dětských úst, ale co si budeme namlouvat, dlouho nebude.........syrové, smutné, beznadějné....... (22.06.2015)

Jsem moc ráda, že jsem si počkala na nedabovanou verzi tohoto syrového snímku, kde se děti stávají dospělejšími dříve než ty, co nikdy nepoznaly strádání války... Ne že by válka a strádání byly řešením či náplastí na všechno, ale myslím, že dnešní rozmazlená generace dětí, jež vyrostly či vyrůstají v přemíře materiálních přebytků, by potřebovala zakusit situace, kdy se děti starají o své rodiče, kdy není nikdy nic jisté, a přesto si v tom umí najít místo pro dětskou hru i zodpovědnost za svůj život i život svých blízkých... Nádherný film! (26.05.2012)

Chava vyrůstá ve válce, prožívá starost o rodinu a v noci jim všem kolem hlavy lítají kulky do toho musí pracovat aby pomohl s obživou a největší strach má ze svých dvanáctých narozenin , to už bude do války vtažen i on. Na druhou stranu ukáže že je mu právem jedenáct, hry s kamarády, první láska, Moc dojemný příběh. (18.12.2010)

Další důkaz toho jak se dá silné a naléhavé téma pokazit fádní, nezkušenou režií. Tématem zajímavý příběh postrádá to co by měl takový film mít. Atmosféru a zajímavé postavy, kterým by divák mohl fandit. A na celkovém zpracování je vidět minimum peněz a nezkušenost režiséra, který se navíc bál přitlačit na pilu a filmu tak chybí syrovost, která by mu hodně pomohla. (02.01.2011)

Tento příběh je jen jeden z mnoha... bohužel tisíců podobných. Nejsmutnější ovšem není to (pokud budu parafrázovat citát postavy Paula Rusesabaginy z filmu "Hotel Rwanda"), že nás u zpráv v televizi podobný příběh dojme a pak se zas vrátíme ke své večeři... Nejsmutnější je to vědomí, že stejně se chová celá G20. A nebo ještě lépe - ti hodní (třeba USA) chování vlády té či oné země ještě podpoří nějakou pěknou sumičkou dolarů. Ne zrovna dávno byla v novinách reportáž o výcviku írácké armády - na fotce v nejmenovaném deníku byl přitom sotva tak patnáctiletý kluk. (02.04.2009)