Hlasy nevinnosti

Film, u kterého rozhodně nebudete koukat jinam než na plátno nebo televizi. Při představě těchto druhů filmů, mi běhá mráz po zádech, trochu mi to nádechem připomínalo Město bohů, ale bohužel se mu to nevyrovnalo. Děj zasazený do občanské války v Salvadoru mě zahltil, ačkoliv jsem vzdálen přes Atlantik a časově o 30 let, kdy jsem ještě neexistoval. Malý Carlos Padilla zahrál skvěle, a myslím si, že do budoucna nás ještě může mile překvapit. (10.02.2006)

Další důkaz toho jak se dá silné a naléhavé téma pokazit fádní, nezkušenou režií. Tématem zajímavý příběh postrádá to co by měl takový film mít. Atmosféru a zajímavé postavy, kterým by divák mohl fandit. A na celkovém zpracování je vidět minimum peněz a nezkušenost režiséra, který se navíc bál přitlačit na pilu a filmu tak chybí syrovost, která by mu hodně pomohla. (02.01.2011)

Spočiatku sa pokľudný tok rozprávania, prerušovaný stále agresívnejšími výpadmi armádnych vojsk voči civilnému obyvateľstvu javí byť riadne vyfíkaným režijným zámerom. Podvedome som sa v mrazivom očakávaní nadchádzajúcich hrôz bránil vytvoreniu si príliš úzkeho vzťahu k sympatickým postavám a zároveň sa (priskoro) tešil, ako tú najväčšiu hrôzu nakoniec spôsobia vcelku pozitívne vykresľovaní partizáni... Omyl! Luis Mandoki skrátka ani tentokrát neprekročil vlastný tieň a z mimoriadne silného námetu vyťažil síce nie málo, no ani zďaleka nie všetko. V momente, kedy by mala k slovu prísť závratná gradácia sa neudeje prakticky nič a jedna z potenciálne najsilnejších scén (takúto popravu nevidí filmový svet každý deň) je zároveň jednou z najodfláknutějších... Svedectvo je to otrasné, snaha o poctivosť zrejmá (i keď nie dostatočná), problém ale je, že niektoré správy z TV spravodajstva so mnou zamávajú viac a na dlhší čas. A to sa mi akosi neche pozdávať - FILM by mal predsa diváka pohltiť a vypľuť totálne zožutého (pri akom hodnotení som to už len použil?...) (30.11.2005)

" Zlým světem nářek zní, dá se v něm žít jenom s trápením. Já přesto můžu vždy říct, že žít marné není". Jeden z mnoha výkřiků hrůzy, který zaznívá z úst dítěte jménem Chavi. Je ze země, která je nám na hony vzdálená a možná o ní víme jen velmi málo informací, jako třeba já jsem o téhle události věděla jen velmi kuse. Ze země, kde tváře dětí ztratily svou nevinnost, kde jejich nejčastějším místem pobývání bylo místo pod postelí a nebo na střechách jejich domovů, těch krabic, které držely pohromadě silou vůle, ale jim v danou chvíli zachránily život. Ze země, kde se každý chlapec bál dožít dvanácti let a kde střelba byla všudypřítomná. Přes veškerý ten děs to byly přece jen děti, které prožívaly mezi tím vším i své trampoty a krátké chvilky radosti, mezi které patří třeba jen ten kraťoučký dialog mezi Chavem a jednou prima holčinou : "Ty jsi tak pěkná. A ty ošklivý jak ropucha. Ale líbíš se mi". Kéž by nářek zmizel z dětských úst, ale co si budeme namlouvat, dlouho nebude.........syrové, smutné, beznadějné....... (22.06.2015)

Stačí pár viet v úvodných titulkoch a je jasné, že to bude drsné. Jeden z najkrutejších filmov na tému detstvo a vojna. Chavo bude mať čoskoro dvanásť rokov a to je kritický vek, čoskoro pôjde bojovať. Odvod priamo počas vyučovania, to boli momenty, keď to vo mne kypelo, striedala sa zlosť, slzy a otázky, kto za to môže. A vo filme sú ešte ďaleko silnejšie scény, ktoré berú dych a nie je to len citové vydieranie. Posledná kázeň miestneho farára, alebo klasické hľadanie sa matky a syna, to mi nejakú chvíľu zostane v hlave. Film je jedným z neznámych klenotov vojnového filmu. –––– Všichni jsme měli strach z dvanáctých narozenin. Ve dvanácti letech brali k vojsku. Mně ještě jeden rok scházel. –––– Musíte být hrdí, chlapci. Budou z vás vojáci, jako jsme my. Budete chránit svou vlast. –––– Maminka říká, že musíme bojovat, aby nic nebylo zakázáno. (01.05.2017)