O Kanafáskovi

Kanafásek je zrovna postava, která by mohla děti bavit a vrací se k relativně roztomilým postavám českých pohádek. Hodný, sympatický a rád vymýšlí blbiny. Jednotlivé díly navíc nejsou snadné, takže opravdu odkazují ke krátké epizodě z nekonečného seriálu Večerníčku. Zvláštní je například také to, že seriál má dvě úvodní lajny. První je ta s titulkami a názvem epizody a druhá ta, kde nám jsou představeni skřítci na hradě Snovízu a v každém dílu se opakuje. Animace hrají všemi barvami, což mají děti rády. Kraťoučký song je veselý a lehce zapamatovatelný natoli, aby děti zaujal. Jen ten Jaroslav Dušek mohl se alespoň pokusit občas změnit hlas nebo změnit tóninu. Namlouval to hrozně jednotvárně. (05.08.2020)

Kresba mi zprvu neseděla, ani Duškův hlas mi nepřišel večerníčkový, ale po několika dílech jsem si zvyknul. Musím ocenit i ten fakt, ze mladší dvoulet synáček sleduje Kanafáska bez vyrušování, nenudí ho, což u nových večerníčkových příběhů není pravidlem. A odkazy na Bratry v triku a Fíka jsou milé. (09.02.2010)

Ano, vypadá to hrozně (druhá - nebo možná třetí - řada z roku 2011 vypadá stejně, tudíž "drží výtvarný styl"), ale to je "bohužel" asi tak všechno, co se dá večeníčku o Kanafáskovi vytknout. Schématický úvod se zákeřně chytlavou písničkou kupodivu vždy následuje originální příběh, ve kterém se děje přesně takový druh fantazijních nepřístojností, aby to diváka neuráželo a odpovídalo tomu, že je to večerníček o tom, jak nad uspáváním dětí bdí skřítkové, z nichž jeden je titulní duchna, a je mezi ostatními pěkný "renegát";) První pohled je dost odrazující, ale stačí tomu dát šanci. Hudba Petra Ostrouchova je víc než příjemně živá, a díky dění na obrazovce se vám může podařit zapomenout i na to, do jakých končin se během let odebrala mysl Jaroslava Duška, což už je něco:) 70% (14.06.2016)

Nevím jak, nevím proč, ale Kanafásek se pro mě stal jakýmsi symbolem nových Večerníčků, u kterých se vymýšlejí nápady odnikud a ani nejsou dotažené do konce. Nápad s uspávací peřinou je vlastně docela hezký, ale ty příběhy mě (většinou) moc nenadchly. Provedení taky nic moc a bohužel mě neoslnil ani jinak většinou největší klad seriálů, a sice hlas člověka, který je namlouval (omlouvám se pane Dušku). Suma sumárům, pro mě je Kanafásek večerníček, který se zasekl na půl cesty. (03.12.2013)

Obsahově docela v pohodě večerňajz. Ale po výtvarné stránce neskutečně protivná záležitost. Stylizace postaviček nepřekonatelně odpudivá, bez smyslu pro proporci nebo prostor, backgroundy odfláklé, barevnost ušmudlané nic aneb "šudly-mudly pastelka". Navíc všechny postavy nepřetržitě otvírají huby plný tisíce malinkejch zubů, což je divácky příjemný asi jako si brousit oční bulvy šmirglpapírem. A Jarda Dušek s tím svým unylým voiceoverem tomu taky zrovna nepomoh... Adolfe Borne, vraťte se zpátky... Prosím. (28.10.2014)