Černý plamen

Velice amatérsky natočený film, kterému poslední hřebíček do rakvičky udeřil pokus filmařů ho opožděně částečně dozvučit. Scénaristé, režisér i většina herců s tímto novým druhem filmu neměli zkušenosti a tak to dopadlo jak nejhůře by to šlo. Banální a sněšné dialogy, toporné herecké výkony-hlavně Speerger (kdy ještě hraje v němé části, jeho výkon je velice podařený, jakmile má mluvit a hlasem vyjadřovat své emoce, posírá co jen může). Navíc režisér (asi po tlaku producentů) sází ve zvuku na trapnost-tím myslám absolutně se sem nehodící vloženou píseň, jenž natočí absolutně staticky, sušše a nudně. I příběh a jeho kostra je velice jednoduchá a díky absenci humoru (film je celý myšlEný smrtelně vážně, jako veliká tragédie)působí film nudně, mrtvě. Z dnešního pohledu není ničím zajímavý, jedině výkon T. Pištěka může opodstatnit jeho zachování do dneška. Nikdy více. (31.07.2009)

Já sice chápu, že tvůrci filmu se během práci na filmu dostali do "zvukové pasti" a nejspíš nebylo jednoduché se s tím popasovat, ale tenhle film je úděsný i z jiných důvodů, které nelze hodit na přechod mezi němým a zvukovým filmem. Proč proboha nechal režisér Jarmilu Lhotovou tak hrůzostrašně deklamovat text, když ostatní herci mluvené slovo víceméně zvládli? (chápu, že Dóďa Pištěk je jiná liga, ale J.W. Speerger to taky jakž takž zvládl). Pozor, spoiler: Úděsné jsou i nelogičnosti v ději, úplně nejvíc mě rozštípla scéna, ve které se cikán Ondra vloupá do vily a místo aby něco ukradl, tak začne hrát na housle. Cože????A a by toho nebylo málo, jeho hudební produkci poslouchá služebná, která je doma sama a vůbec jí nepřijde divný, že v prázdném domě najednou slyší housle, Vyděsí se až v okamžiku, kdy Ondru zahlédne na chodbě. To byl fakt masakr. Dějově je tam snad jediná trochu zajímavá věc, a sice tajemství Danielina původu. To je nám trochu poodhaleno, přesto však celou dobu čekáme na jeho celé rozklíčování, místo toho se však dozvíme, že "cikáni odtáhli a s nimi i Danielino tajemství". To jako vážně??? Jednu dávám za poměrně hezké exteriérové záběry kamery. (08.01.2017)

Adaptace díla předního autora generace Moderny F. X. Svobody (byť dnes literárně zapomenutého - nicméně Roztomilý člověk a Poslední muž, případně Poslední mohykán vycházejí též z jeho díla) má hodně do sebe - samozřejmě, že pracuje s literárními a výtvarnými schematy už raně romantickými (Puškin, Mácha), secese je jen mírně poupravila a v novoromantické reinterpretaci opět vytáhla ven, němá filmová poetika mírně zlidověla. Jarmila Lhotová spíše vypadá jak cirkusačka než cikánka (myšleno v choreografii), přesto typově hodně dobře vybrána (naopak Pištěk jako vůdce cikánů, to je spíše vtip). Filmu nejvíce uškodil nástup zvuku, těch pár mluvených vsuvek je zbytečných a ukrajují romantizujícmu pojetí, naopak hudební zvuková složka je víc než dobrá - symfoňákem perou emoce, lidová tancovačka hodně drsná ve zvuku, harmonika zní jak z kriminálnického pajzlu, jen kytara je hodně ohlasová - ale proč ne, i takovéto dobové představy mají cenu. (04.04.2011)

Jeden z nejhorších českých filmů, co jsem viděl. Velká nuda a nemohoucí režie. Původně němý film byl ozvučen, přičemž ozvučení spočívá většinou v podkresové hudbě a pár písničkách. Některé dialogy jsou mluvené, jindy byly ponechány titulky, a to někdy i v rámci jedné scény. On to byl zřejmě mizerný film už v němé verzi a tím ozvučením to jen dorazili. Ale Jarmile Lhotové to velmi slušelo - ona je asi jediný klad tohoto nepodarku. (28.11.2020)

Na "Tonku Šibenici" to nemá, ale i tak se jedná o dobrý snímek. Navíc je opravdu působivé sledovat přechod z němého do zvukového filmu, mě taková díla prostě baví, je v nich kus historie, i když cynici se mohou smát. Já se zase směji, když vidím, jak prkenně působí rádoby herci ve filmu v roce 2022... Pro zájemce o filmovou historii povinná četba. (23.08.2022)