Play
Obsahy(1)
Cristina je mladičká ošetřovatelka z venkova, která putuje ulicemi Santiaga de Chile jako stříbrná kulička z hracího automatu. Když zrovna nepředčítá z National Geographic svému stařičkému maďarskému pacientovi Milošovi nebo neflirtuje se zahradníkem z místního parku, sleduje Tristána Greenberga, třiatřicetiletého architekta, jehož věci našla poté, co byl na ulici přepaden. Tristán nemá momentálně co na práci, protože stavební dělníci na jeho stavbě stávkují. Navíc ho opustila jeho dokonalá přítelkyně Irena. Vrátí se tedy do vily na předměstí, kde vyrůstal, aby zjistil, že jeho matka žije s podivným kouzelníkem. Životy Cristiny a Tristána se neočekávaně protnou… Originální a hravý příklad současného latinskoamerického filmu, který byl za Chile nominován na Oscara. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (19)
Play. Režisérka a scénáristka si opravdu vyhrála. Díky tomu sice film nenudí, ale občas bych opravdu rád věděl, co se stalo a co byl jen sen či představa. O postavách, jejichž jednání postrádá jakýkoli smysl, taky nevím, co si mám myslet. Je to rozhodně lepší film než argentinští Mrtví, ale ještě pár takových a na jihoamerické filmy se v televizi nebude nejspíš nikdo chtít koukat. ()
Jak vidno, jihoamerická kinematografie se stálé hledá, tudíž i tento kousek potěší snahou o přiblížení se severním sousedům, ale zklame nedostatkem vlastní iniciativy. Ačkoliv celek je neokoukaný až příliš. Pomalá, idylická, umně budovaná romantická variace na Amélii se cca po hodině změní v bizarní změť zdánlivě nesouvisejícíhc scén, pokaždé jako z jiného filmu. Souboj á la Street Fighter střídá filozofický dialog o hovně a jiné podivnosti. Inu, proč ne, jestli to je vtipné a slušně zrežírované, jako že ano. Ale hlavní kámen úrazu bych viděl v radikálně rozdílném přístupu režisérky, která se bavit chtěla a scénáristky, která ji hru kazí (pokud se jedná o jednu a tutéž osobu, pak je to krásný příklad schizofrenie). Škoda, potenciál byl slušný. 75% ()
Ze slibného dramatu se bohužel vyklubal přesně ten film, který nemám rád. Hraje si na hlubokou myšlenku, ale přitom nemá co nabídnout a jen roztahuje stopáž na nesnesitelnou délku pomocí táhlých záběrů s podkladem melancholických písní. Zásadní problém je jednoznačně v děravém scénáři, zejména pak v charakterech. Postavy většinou jen zírají do prázdna a žijí bez nějakého blíže vyřčeného pozadí, což sice nemusí být vždy na škodu, ale tady potom ztrácí na smysluplnosti jejich neustálé záchvaty deprese a beznaděje, přestože v jejich životě nic zásadního nechybí. Emocionální výlevy plné slz přichází na nesprávných místech a cesta k pozornosti a srdci diváka je tak definitivně zatarasena. Přitom stačilo málo. Ubrat na pseudopsychologických výjevech nebo dodat postavám životnost skrz občasný vnitřní monolog. ()
Asi bych se taky rád procházel a setkával v Santiagu... ()
Velmi se mi líbila hlavní hrdinka, filmu nechyběl zajímavý nápad, byť tak trochu připomínal Amélii (v hrdinčině zasněnosti a počínání). Místy bylo vyprávění ovšem příliš utahané, stopáž kratší o 15 minut by filmu jistě prospěla. ()
Filmy ze španělsky mluvících zemí jsou velmi osobité, temperamentní a také zajímavé a podivné. To je případ i Play. Hlavní představitelka velmi dobře zapadla do "své hlavní hrdinky". Jen mohlo být věnováno více prostoru pro Cristinu a Tristana. Jinak velmi hezky udělaný film. ()
Tomuhle filmu něco chybí... totiž příběh. Jinak je to natočeno VELMI slušně a scéna ze Street Fighteru mě velmi mile překvapila... ()
41st KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2006 - FORUM OF INDEPENDENTS - Fórum Nezávislých - 80% ()
Režisérce na filmové škole patrně nikdo nevysvětlil, že méně je někdy více, a to nejen co se počtu scén a stylu týče, ale že i náznak udělá dost a přílišná výřečnost uráží diváka. Děj byl předimenzovaný a nekonzistentní, scénář hloupý a herci špatně vedení amatéři. Postav jak na orloji, ale byly poněkud dřevěné psychiky. Film byl tak trochu o všem a tak vlastně o ničem. Režisérka si neodpustila žádný nápad (ani ten z nejotřelejších), přičemž výskyt většiny z nich u třicetileté paní zdá se být až zarážející. Výsledek je slabým televizním filmem; protaženou školskou filmovou etudou; něčím mezi nepovedenou Amelií z Montmartru, nepovedeným Polekaným ňadrem, nepovedenými Samotáři, nepovedeným Zatímco jsi spal a nepovedenou Golfovou holí. Přemýšlela jsem o odpadu, ale doufám, že za symbolickou oběť jedné hvězdy se mi dostane té milosti, že dlouho nic podobného neuvidím. ()
Ten film mi přišel hrozně prázdný. Bloudící postavy, které nám nic neřeknou. Co nám má být do jejich životů, když nám je tvůrci nedokáží nějak přiblížit nebo nám alespoň naznačit, proč by nás měly zajímat. Takhle je to jen sled jalových scén, přičemž některé jsou opakovány z jiného úhlu pohledu, což už není moc originální, zvlášť když to zde působilo dost samoúčelně. Ale na druhou stranu, byl to debut a proto dám tři hvězdy za snahu, protože vyložená kravina to nebyla. ()
Môj prvý letmý náhľad do končín filmovej Latinskej ameriky súčasnosti. Niežeby som bol sklamaný veď snaha sa ambicióznym tvorcom nedá uprieť, len popri tej všetkej hravosti a snahe zapôsobiť sa pozabudlo na usmernenie toku nápadov aby v konečnom dôsledku divákovi bol sprostredkovaný silnejší zážitok. Čo treba vyzdvihnúť je vynikajúca práca s hudbou. Aj s prihliadnutím na skromné podmienky natáčania nejde o nijaké preborné dielo ale len náznak, že treba filmovú rozšíriť o ďalšiu destináciu. ()
Neviem ako to bude u vás, po pozretí si tohto filmu, ale u mňa vyvolal celý sled reakcií, ktoré začali myšlienkou na magický realizmus zasadený do prostredia mesta, a ďalej to šlo samo, čiže veľmi inšpiratívne. A ďalej by som iba povedal, že Matty do vystihol dobre, prečítajte si jeho komentár. ()
Popravdě mi to chvílema připadalo, že nejdřív vzniklo několik studentských filmů a ty se pak slepily dohromady, doplnily se dlouhejma záběrama bez významu a pospojovaly se pár hlavníma postavama. Tenhle filmik je jako moderní jazz, žádnej řád, žádná pointa, žádnej směr, jen exhibování a veřejná onanie. Přesto jsem to dokoukal a dvě hvězdy tomu seděj, kdyby jen za scénku Street Fighter. ()
Tento film bohužel není můj šálek kávy. Není to špatné, ale ani bůh ví jak úchvatné. Scény poskládány ledabyle vedle sebe, mají zřejmě v divákovi něco evokovat, vytvářet atmosféru a nebo je v nich zakódováno poselství? Vážně nevím, pro mě jde spíše o chaos bez hlubší jednotící linky. O co se tady tvůrci snažili? Ukázat pokrytectví světa skrze lidské vztahy, nebo šlo o něco jiného, např. o sondu mezi do vztahů jednotlivých hrdinů. Právě v tomto vidím velký mínus tohoto filmu, malá vyprofilovanost a nedotaženost celého snímku. Jednotící prvek zosobněný pro mě hlavní hrdinkou, je ovšem velmi milým překvapením. Hl. hrdinka je sice poněkud zvláštní patron, s divnými způsoby, ale přesto velmi sympatická, pro diváka. Pro mě jde tedy v celkovém součtu o celkem průměrnou záležitost s velkým, nicméně nevyužitým, potenciálem. Škoda té nedotaženosti. ()
Kdo je vlastně hlavní postavou? Opuštěný zajištěný mladík, který se utápí ve svém zoufalství. Nebo ošetřovatelka z venkova, která chce od života víc a přece jako by nic..tak se má stát spásným andělem nejen pro sebe ale i pro něj..chce poznat životy jiných, chce být..jaká vlastně? Na filmu mě zaujala úžasná jako by pasivita a pomalost..jako by svět ubíhal kolem a oni v té chvíli stáli..střídaní hudby ve sluchátcích...míjení se a potkávání..Mne nezná skoro nikdo..Bohužel..lyrika okamžiků vyznívá do prázdna..tady nebylo to pravé nechat svět nedokončit... ()
Pěkné zpracování, které ale tu obrosvkou nudu nezachrání. 60 minut jsem čekal na něco zajímavého. Zřejmě to přišlo až na samotném konci, ale k tomu jsem neměl sílu dojít. ()
Sympatická hlavní hrdinka ()
Zápletka připomínající Amélii z Montmarteru, ale s horšími představiteli, scénářem, hudbou a vůbec celkovým zpracováním. ()
Taká tá klasická produkcia určená pre filmový klub, ktorá ničím neurazí, ale ani extra neprekvapí. Najzaujímavejšie na filme je jeho veľká pestrofarebnosť obrazu pôsobiaca na diváka skoro z každej scény. Neustále veselé farby oblečenia postáv, nábytku, predmetov a prírody v kontraste s príbehom, ktorý už ale až tak optimistický neni. Problém je vtom, že som si väčšinu času pokladal tú istú otázku ako postava Tristana a teda: Kam toto celé speje? Odpoveď bola bohužiaľ taká, akú som tušil...50% ()