Hodiny

Hodiny jsou klasickým filmem, na který si nelze udělat jasný názor během jednoho sledování. Nejen proto, že jsou postmoderně rozloženy do tří časoprostorů, spojených jak motivicky, tak prostřednictvím postav. Z tohoto pohledu se jedná spíše o jednu z těch jednodušších skládanek, jejíž princip odhalíte velice snadno, neboť cílem Stephena Daldryho není matení diváka... V prvním časoprostoru prožívá svůj těžký boj s chorobou a nepochopením Virginia Woolfová (fenomenální výkon Nicole Kidman!). Z pocitů nepochopení, osamělosti a vykořeněnosti vyrůstá její román Paní Dallowayová. Tuto knihu v padesátých letech čte Laura Brown (křehká a uzavřená Julianne Moore), matka žující v iluzi spokojené rodiny, ale v nitru zápasící s podobnými pocity nepochopení, jako Virginia. A v roce 2001 jméno hrdinky románu napůl v žertu dostává Clarissa Vaughan (sugestivně zahraná Meryl Streepovou)... nemá asi cenu zdůrazňovat, že i ona zápasí se životní deziluzí, neštěstím a osudovým mužem, kterého miluje, ale který jí kdysi dávno odhodil... Všechny hrdinky spojuje Woolfové román, podobný citový stav a lesbické sklony. To vše je provázáno do složitého komplexu vztahů a emocí, které během jediného "filmového" dne projdou bolestnou katarzí. V jednom osudovém dni se tři roviny příběhu proplétají v poměrně soudržný filmový celek, kterému zpočátku chybí gradace a topí se ve velkých slovech (ta intelektuálská patetičnost se ho drží v únosné míře stále), ale v rozhodujících chvílích má vždy velký emocionální náboj a dar diváka zaujmout a donutit přemýšlet. Trochu na překážku je mi genderový filtr při vidění mužů jako a) submisivních a zžentštilých intelektuálů (Leonard Woolf) b) ztroskotaných a bezcílně bloudících umělců (Richard Brown) c) tupých a nevšímavých zviřátek v domácnosti (Richie Brown). Navzdory částečným antipatiím však přiznává Hodinám velkou vnitřní sílu a značnou stylistickou vyzrálost. Díky nim a též díky citlivé režii a výtečné hudbě Philipa Glasse jsou velkým diváckým zážitkem... (13.09.2004)

tento film som chcel pozerat najma kvoli priatelke,lebo podla recenzii som predpokladal ze je urceny najma neznejsej polovicke... Po kldanych ohlasoch som sa na tento film tesil ako na dobre jedlo.Toto jedlo som vsak uz po celkom zaujimavom vstupe prehltal s coraz vacsimi tazkostami...stale som sa tesil ze pride nieco co ma zaujme.Jedine co ma zaujalo bola ta prepletenost hl.postav. Film bol podla mna az prilis dlhy a zaroven az prilis kratky na to, co chcel povedat. Na konci filmu som si vazne myslel, ze toto susto je urcene vyhradne zenam,kedze som ho nepochopil...ide vsak o to ze ho nepochopila ani moja priatelka..... (15.02.2004)

Příjemně pomalé drama o čase, s oskarovým nosem Nicole Kidmanové. Více však zaujme příběh Meryl Streepové, a to hlavně díky samotné představitelce, která předvádí další ze svých osobitých hereckých výkonů. Po obrazové a hudební stránce není co vytknout a po té herecké už vůbec. V Hodinách se sešlo hned několik herců a hereček, kteří patří k těm současně nejlepším. Nicole Kidman, Meryl Streep, Julianne Moore a v neposlední řadě i Ed Harris. Všechny příběhové linie jsou zajímavé, ale po hodině a půl jsem se začínal nudit. Hodiny jsou až příliš pomalé a strašně těžce se hodnotí. Ale Stephenovi Daldrymu předpovídám světlou budoucnost, svými filmy si získal určitě nemálo fanoušků. (03.04.2007)

Čeho si na Hodinách cením je, že všechny tři příběhy (nebo větve) jsou i přes potenciální nudnost solidně napínavé. Když tak nad tím přemýšlím, skoro se v nich nic nestalo ( když nepočítám pár mrtvol) a stejně si mě dokázaly získat a upoutat na celou dobu. Určitě za to mohou výborné výkony všech představitelek. Snad za to může i Glassova hudba, která je na samostatný poslech úplně o ničem, neboť autor pouze a jenom opakuje postupy z předchozích prací a ještě to balí do (pro mě) nesnesitelného klišé, nicméně ve filmu to (ne)překvapivě funguje velmi dobře. Bohužel film jako celek se mi do paměti vryje jako nepříliš zajímavý. Možná, že kdyby se snímek více soustředil na depku Virginie, zasáhl by mě znatelněji, ale takhle ho vnímám spíše jako rutinní, ovšem kvalitní, práci. (13.11.2007)

Tři řeky a jeden soutok, tři ženy a jeden osud. Daldryho Hodiny tikají v jakémsi bezčasí a bezvětří. Zvláštní film podle znamenité knihy Michaela Cunnighama unáší stavbou vyprávění, emocionální hloubkou, inteligentními dialogy a brilantními hereckými výkony celého hvězdného souboru. Vypráví o věčných touhách, které nepomíjejí, o vzpomínkách, které nemizí, o hledání sebe sama v zrcadle, kde je tvář někoho jiného, o smrti, která dává smysl. Co mají společného Clarissa, Laura a Virginia? Snad to, že všechny tři žijí v tichém zoufalství...a každá z nich nakonec volí únik. Snad to, že každá z nich umí na vteřinu zachytit malinký kousek štěstí, i kdyby mělo jít jen o všední nákup čerstvých květin na trhu. Ten, kdo četl i úchvatnou Mrs. Dalloway od Virginie Woolf, by měl být Hodinami pohlcen ze všech stran a úhlů... (09.05.2007)