Hodiny

Měli jste nutkání po filmu jít do květinářství a kupovat květiny? Pravděpodobně ne, protože Vy rozhodně patříte mezi tu elitu, která pochopila, že vychutnávání a absorbování je v tomhle případě povinnost. Kdežto já opět stojím -out of stádo- a ani nevím, ale podobné myšlenkové pochody by měly být trestány třiceti švihanci bičem přes záda. Teď ale seriózně. Paní Woolfová nebyla asi príma ženská, byla hodně ponořená do sebe-co se týče představ- takže tučné varování pro diváky, kteří mají chatrné zdraví a nechtějí pozorovat "krizi středního věku v podobě magoření". Kidmanová ji zahrála dobře, ale Oscarově? To fakt ne.. Je-li někdo, kdo zasluhuje plešatou figurku nad krbovou římsu, pak je to Meryl. Čekali jste, že napíšu Moorová, že jo? :D Streepová má bohatou filmografii, která obsahuje všechny myslitelný i nemyslitelný postavy, ale její Clarissa " I´m sorry, I´m lesbian" Vaughnová má určitou jinakost, která povyšuje Meryl na....Bohyni filmu? Ano, asi tak. Možná nebrečím, možná nejsem roztrhanej a poletující ve vesmíru, ale jsem tady a píšu, a mám radost, že film jako Hodiny pořád dokazují, že pocit čerstvého větru není archaismem... (10.07.2009)

Nemůžu se ubránit myšlence, že by mě Hodiny mnohem víc uchvátily, kdyby byly CELÉ o Virginii Woolfové. Ale to je jenom můj názor, navíc ani sám nevím, proč ten pocit mám, když i příběhy Laury Brownové a Clarissy Vaughanové jsou plné tragiky a emocionálně jsou velice silné a dobře vím, že bez nich by Hodiny byly úplně jiné... Co ale vím jistě, že v tomhle ryze ženském filmu se neztratili ani mužští herci, obzvlášť Ed Harris (proč se mi vybavil Pollock?), který byl podle mě na Oscara. Ani na vteřinu jsem se u Hodin nenudil, i když přiznávám, že bych vydržel civět na obrazovku s nastraženýma očima a ušima, kdykoliv bych zjistil, že "Tady je Glassovo". Myslím, že Hodiny budou zrát jako víno...ne objektivně, ale pro každého z nás, tak jak budeme procházet tímhle světem...ale jestli nakonec získají další rozměr nebo zoctovatí a budou působit víc zklamání než potěšení, to se neodvážím odhadnout ani u sebe. (19.05.2006)

Bohužel v kinech mi kdysi tenhle film unikl, soundtrack však jsem si jako sběratel všeho Glassovského koupil už dávno. Tak si ho - jak to tak vidím - rád co nejdřív zase pustím. A budu si snít o tom, jaký asi tenhle film byl... Protože dodívat se soustředěně na tohle dílo při uvedení v ČT jsem nedokázal. Krom d.m.s.n. nesnesitelného uměl(eck)ohmotného českého dabingu navíc v ořezu obrazu z původního 1,85:1 na formát 4:3... .-( . . . Zajímavé je, že úvodní titulky filmu proběhly na obrazovce v jakémsi podivném tvaru cca 1,5:1 s českými titulky(!), pak nám ovšem nějaký ten televizácký skřítek pičusek >zvětšil< obraz na 1,33:1 a pustil zvuk v českém znění. Děkuji - nechci! Nechci si kazit svůj léty vytříbený vybraný vkus. Proto tenhle film nyní nebudu hodnotit. I když - z nedohleděného a skvělé Glassovy hudby to (ne)vidím jednoznačně. Pět hvězd... - - - P.S. Těším se někdy na dvd... (15.10.2007)

Stephen Daldry se filmového zpracování Cunninghamovy stejnojmenné novely zhostil výtečně. Film pojednává o prolínání životních osudů a o otázkách, na které si každá generace (či osoba) odpovídá "de novo". Snímku nic nechybí a nic v něm nepřebývá: hluboká a dobře propracovaná (rozpracovaná) myšlenka, excelentní výkony všech tří hlavních představitelek (Nicole Kidman, Julianne Moore, Meryl Streep), výborné herecké výkony dalších herců, výborná hudba Philipa Glasse, která dodává filmu tu správnou náladu atd. Na závěr jedna zajímavost: v Cunninghamově románu má Clarisse, kterou si ve filmu zahrála Meryl Streep, pocit, že na jedné z newyorských ulic zahlédla Meryl Streep. (03.09.2003)

Achjo. Já věděla, proč se "Hodinám" tak dlouho vyhýbám! Nebyl to můj šálek kávy a to již po přečtení námětu. Kamarádka mi nemohla popsat příběh a po shlédnutí je jasné proč - on tam žádný není. Deprese napříč dobou? Hm možná. Ale proboha, tak nudně převyprávěná! Hodina z filmu uplynula a divák stále nevěděl, co se tam vlastně děje - jedna ženská (Kidman k nepoznání) píše knihu a štve služebné. Druhá ( výborná Moore) peče dort manželovi a s malým synem na sebe vrhají zvláštní pohledy. Třetí (přehrávající Streep) připravuje večírek a říká, že je všechno v pohodě, když je vidět, že není. No za to připálené maso to tedy opravdu nestálo. Jsem milovnice příběhů a tady většinou jen hrála klasická hudba a děj byl neskutečně nezáživný. Za mě by to bylo nejlepší, kdyby se to věnovalo jen Julianne Moore, u které jste od první vteřiny věděli, že je něco špatně. Jako sonda do neštastného života hospodynky v padesátých letech to mohlo být zajímavé. Ale takhle divák vůbec nic o hrdinkách nevěděl a nebyl prostor to více objasnit; to se pak nelze divit komentářům "je to o ženských co nevědí, co chtěj". Od téhle chvíle se vysoce hodnoceným filmům na čsfd asi budu vážně vyhýbat... (11.03.2014)