Moje borůvkové noci

Melanchólia, hĺbavosť, tragika, podprahová romantika, voyeuristické snímanie... to všetko neodškriepiteľne patrí k Wong Kar-waiovi a je to prítomné aj v jeho prvom anglicky hovorenom filme. Je to síce menej filozofické a "komplikované" ako jeho hongkongská tvorba, ale stále je to excelentne odvedená a výrazne "wongovská" filmárska práca s opäť raz dokonalou kamerou a skvelými hereckými výkonmi. Štvorica vedľajších postáv (Jude Law, David Strathairn, Rachel Weisz a bohyňa Natalie Portman) je zahratých famózne, trošku inak je na tom herecká debutantka Norah Jones, pri ktorej som nevedel posúdiť, či tlmený herecký prejav je autorským zámerom alebo jednoducho dôsledkom menšieho hereckého talentu. Každopádne na svojich hereckých kolegov nemala, ale nedopadlo to ani zle, s jej Elizabeth sa nedalo nesympatizovať (stále ju ale budem mať radšej ako speváčku, než ako herečku). My Blueberry Nights je výborný film, ktorý znalcov Wongovej predchádzajúcej tvorby neprekvapí, no "tých ostatných" môže čakať unikátny zážitok a snáď aj impulz pre pozretie tých skutočných Wongových klenotov ako Stvorení pre lásku či Fallen Angels. 9 / 10 (05.09.2008)

I když je zde tento film přijímán celkem vlažně, tak mně se líbil a nepřišlo mi, že by jediným světlým bodem bylo herecké obsazení, které jsem bral spíše jako přednost pro film. Všichni hlavní herci se mi líbili, pro mě do té doby neznámá Norah Jones mě překvapila a nejlepší výkon odvedly Natalie Portman a Rachel Weisz, nicméně ani pánové - Jude Law a David Strathairn - se nemají zač stydět. Každá postava měla své určité kouzlo, trápení a životní strasti, přes něž se buď dostala, nebo ne. (08.09.2012)

Toto se mi doma válelo příliš dlouho, než jsem se to odhodlal pustit. Vizuálně je to starý dobrý WKW, bohužel s hollywoodským koncem. Dále mi moc neseděly některé věty, jež vypouštěny z úst amerických herců zněly jaksi nepatřičně a jež by jejich asijští kolegové (namísto Jude Lawa takový Tony Leung a místo Norah Jones třeba Ziyi Zhang) jistě dovedli podat s větší dávkou citu. 70 %. Poučení pro příště: když se nějaký film nelíbí Pomovi, musím jít do něj. ;) (10.08.2013)

Tenhle film možná ničím až tak moc nevyniká (ok, nebudu křivdit Natalii Portman - její postava tam byla nejspíš nejzajímavější), ale každopádně, ta noční setkání u borůvkového koláče byla moc pěkná a tak nějak lyrická. Kéž by mi nějaký kluk taky s takovou radostí naservíroval borůvkový koláč a pak se stejnou radostí sledoval, jak ho jím. Hehe :P ~(3,0★)~ (01.05.2013)

Kar-wai Wongův americký debut MOJE BORŮVKOVÉ NOCI se pouze zdá být natolik banálním a prázdným, protože uvědoměle využívá schémata a klišé spojené se žánrem romantických filmů a road-movie, ale ta důmyslně ohýbá a pohrává si s nimi. Kar-wai Wongovo specifické voyeuristické filmové vidění není pouhou manýrou, ale naopak snímání postav přes skleněné plochy je od sebe odděluje a narážka na kameru snímající akci v kavárně, která hlavnímu hrdinovi slouží jako takový deník zaznamenávající události kolem, opodstatňuje deníkovou strukturu vyprávění a zároveň nevýraznost hlavní hrdinky, která projíždí děním a to ji výrazně formuje. Opětovně se zde setkáváme se subjektivně vnímaným časoprostorem, ale zatímco ve STVOŘENI PRO LÁSKU časoprostor postavy sdílely a ve 2046 si hlavní postava časoprostor upravuje dle svého vidění a tak ho tříští, v MOJE BORŮVKOVÉ NOCI postavy časoprostor až do samotného závěru nesdílejí, přestože jejich vlastní jsou natolik podobné (scéna s nosem). Unikátní filmařské vidění tak dovoluje nahlédnout na notoricky známá místa poprvé jinak a z herců dostat živelné a dýchající postavy, jimž divák věří, že existují. Rád jsem znovu jedl a miloval v melancholickém koláči Kar-wai Wonga, jenž zachytil momenty spojené s koncem každého starého vztahu a začátkem nového. (19.02.2008)