Moje borůvkové noci

Pozvolna plynoucí (ne)romantický snímek, ve kterém v podstatě nejde ani tak o CO... A vlastně ani o JAK. Ale o pouhé plynutí a radost z toho, že se mají postavy komu svěřit a že pouhá přítomnost postavy (potažmo diváka) dokáže někomu jinému udělat radost. Film, který na diváka přenáší prožitek z vnímání a ulehčení, popř. prozření někoho jiného. Což je vlastně strašně zvláštní, ale z nějakého důvodu to funguje.. Norah Jones je VÝBORNÁ!! (04.04.2010)

Nemůžu na borůvkové noci přestat myslet, pořád vzpomínám na Stvořeni pro lásku i na 2046 a vidim v tom spojení, rukopis se nezapře a já uvažuju i o pětce, ale na tu bych je musela sjet ještě jednou. Každopádně, když jsem na to pozdě v noci koukala, tak se ve mně rozhostil takovej pocit, jako kdybych byla na drogách nebo co, neumim to moc popsat. Že je to vlastně banalita, jsem si pod vlivem očarujícího vizuálu, hypnotické hudby a průzračné Norah odmítala připustit. I ta myšlenka ... že abychom něco seznali jako šťastný nález, musíme to napřed na chvilku opustit ... jinak máme pocit, že bychom o něco podstatného přišli. A přišli. Díky za tu chuťovou kompozici, těším se napříště. (22.06.2008)

Milostný film, který víc než na příběh a dramatické výstupy, sází na kouzelnou atmosféru nočních měst a setmělých kaváren či barů. Překvapivě nejzajímavěji vypadají scény, ve kterých se moc nemluví a divák si jen může domýšlet, co zrovna ta daná postava prožívá, což díky skvělému herectví všech zůčastněných nebude problém. Největším překvapením je ale samozřejmě křehká Norah Jones, která se před kamerou pohybuje s takovou jistotou a přirozeností, jako by měla za sebou stovku filmových rolí. (17.08.2010)

Nie je to az tak prazdne vykradanie seba sameho ako u Kima s Breath, ale horka pachut na jazyku ostava aj po "skonzumovani" a krasne obrazy vyzeraju u Wonga tentokrat gycovejsie ako kedykolvek predtym. Kto nevidel jeho predchadzajucu tvorbu, pravdepodobne zakusi jeden z najchutnejsich blueberry pie. Ostatni si iba smutne povzdychnu, ze predavat dvojdnovy kolac ako prave cerstvo napeceny, sa nerobi. Jeho chut je uz iba pomalo sublimujucim vyparom toho neopisatelne krasneho a melancholickeho, co HK kucharik vedel dakedy znamenite piect. PS pre zvieratko za plotom: Royston mal zial pravdu :( 5/10 (18.02.2008)

A mě se to zrovna líbilo :) Víte jak je rozšířené takové to všeobecné mínění, že je tenhle film moc hezky natočen, ale vlastně o hovně? Tak hezky natočen je opravdu, ale já jsem si tam našel i docela jasný děj. Norah Jones prostě neví co dál s životem. New Yorku už má po krk, tak začne cestovat a potká lidi. Na konci prozře a je s Jude Lawem (nejspíš). Takových filmů je spoustu a jsou hodnocené lépe, tak nevím proč zrovna borůvky jsou tak haněné. Asi je to jak s tim koláčem ve filmu. Nemůžeme ho vynit z toho, že ho nikdo nechce. Já ten film ale zhltnul se stejnou chutí, jak Norah Jones ten koláč. :) (14.07.2008)