Obsahy(1)
Petr Nárožný jako přítel operních umělců (a umělkyň zvláště) v komedii C. Goldoniho s nečekaně současnou pointou! Představení pražského Činoherního klubu... Po městě Smyrně se roznese, že tu jakýsi bohatý obchodník s fíky Turek Ali hodlá založit operu. Zprávu pod příslibem přísně střeženého tajemství roznese hrabě Čipera mezi pěvci a zvláště rád informuje zpěvačky, z nichž každá se mu hodlá zalíbit. Ovšem když Turek uvidí, jakým způsobem funguje toto umělecké společenství – tedy na principu hádek, zákulisních pomluv a neustálého hašteření – kdo ví, jak to s operou ve Smyrně dopadne... V komedii Carla Goldoniho, kterou pro Činoherní klub upravil a režíroval Ladislav Smoček, se před divákem rozvíjí plejáda osobitých "charakterů" zpěvaček a zpěváků, z nichž žádný nepochybuje o svých výsostných kvalitách a právu na své výsluní. S nadsázkou a lehkou parodií divadelní představení zobrazuje umělecký svět, který se ani za tři století příliš nezměnil. Tonina, Anina a Lucrezie (N. Boudová, D. Černá a L. Jelínková) se předhánějí ve zdůrazňování svých předností a nepochybně by je v soukromí dovedly využít ještě více, jen aby získaly místo první dámy v souboru. Namyšlenost prvního milovníka a tenora (ve skvělém podání O. Vetchého) se snad vyrovná pouze jeho ignoranci. A nad tím vším vládne hrabě Čipera – impresário – v mistrném podání P. Nárožného, který ze své situace dokáže vytěžit nejen finanční, ale i soukromé požitky. A nelze pominout S. Zindulku, kterému role Aliho poskytla skvělou příležitost k vytvoření komické miniatury chlípného staříka. (Česká televize)
(více)Recenze (16)
Zcela průměrné divadelní představení Činoherního klubu o nenadaných zpěvačkách, zpěvácích a libretistovi, kteří se ucházejí o místo u bohatého Turka, jež by rád založil operu ve Smyrně, zachraňuje jako vždy vynikající Petr Nárožný v roli hraběte Čipery. Když není Nárožný na scéně, představení je poloviční a ztrácí na síle. Herečky jsou zbytečně uřvané, Vetchý je sice chvílemi legrační, ale většinou spíše trapný, Stanislav Zindulka jako starý Turek mi přijde zcela vyčpělý. Je to hodně slabých 60 %, a to je díky Nárožnému. ()
Z Goldoniho dnes udělat současnou zábavu není nijak snadné (ať si ti lidé se zasněnými a vzdělanými výrazy v televizi říkají o nadčasovosti co chtějí). Občas hodně přehnanou, ale často velmi zdařilou komikou se o to herci Činoherního klubu, vedení velezkušeným Ladislavem Smočkem, úspěšně pokusili. Kdo nečeká moc, nudit se rozhodně nebude. Kdo čeká druhého Sluhu dvou pánů, nebude potěšen... ()
Ani známý herci nedokázali z této komedie vytěžit něco, u čeho by bránice něměla čas na oddych...Těžko se k postavám hledají nějaké sympatie a proto jsem nebyl situační komikou zasažen tak, jak bych čekal... Když porovnám Impresária a Sluhu dvou pánů od téhož autora, tak o vítězi nemůže být pochyb... ()
Po delší době jsem se zase potěšil krásným dívadlem. Stařičký Goldoni tedy musel být zgruntu přepsán a jazykově zmodernizován, aby byl k přežití a taky se dočkal i komediálního upgradu a výsledek stojí za to. Hlavně tedy Ladislav Smoček ukázal, že jen Pan Režisér (je to totiž jeho inscenace a ne Brichcínova, jak se na ČSFD mylně uvádí) a svoje řemeslo umí bravurně. Je to velká sranda a to hlavně díky výkonům (místy očividně improvizovaným) pánů Nárožného, Vetchýho a Dulavy. Slabou stránkou je přehrávající Zindulka a otravné hašteřivé slepice. ()
Postupně gradující situační komedie, která se v závěru promění v herecký koncert Petra Nárožného, který celé hře dominuje. Neméně výborný výkon předvadějí rovněž S. Zindulka a J. Dulava neuvěřitelně vtipně vycpaný a hlavou předvádějící fantastické skeče. V Činoherním klubu stále hrají, nezbývá než doporučení navštívit představení. ()
Galerie (15)
Photo © Česká televize
Reklama