Ponyo z útesu nad mořem

Morský svet je čarovný. Oproti nemu pôsobí ten náš pozemský ako nezaujímavé miesto - kde ale žijú veľmi zaujímavý ľudia. Miyazaki tentokrát ubral, čo sa týka fantastičnosti jeho postáv a svetov a snažil sa spraviť niečo podstatne rozprávkovejšie, deťmi obľúbenejšie. Epických scén tu nie je veľa. Nie je to temné, je to len po všetkých stránkach zaujímavo vyrozprávané. Posolstvo obsiahnuté v tomto filme nie je natoľko naliehavé aby viedlo k zamysleniu, aj keď tvorí naozaj skvelú kulisu pre príbeh. Na druhú stranu ale musím podotknúť, že som bol trochu sklamaný. To čo by si ma ako diváka dokázalo získať som tu nenašiel. Až teda na prvú pol hodinu a Ponyov návrat k Sosukemu. Tie boli obrovským vrcholom tohto filmu. Od vtedy to začalo akosi upadať a za celý čas sa to potom nevedelo postaviť späť na nohy. Isté čaro sa ale Ponyovi nedá uprieť. Film, ktorý si tentokrát užijú viac deti ako ich rodičia. (01.09.2011)

Jeden z mála Mijazakiho filmů, po jehož skončení jsem byl spokojen, ale ne okouzlen. Je tu vše, co mám na jeho filmech rád. Milý příběh, sympatické postavy, nádherně zobrazený svět, vynikající animace, obrovská porce fantazie bez hranic, spousta hravých detailů, humoru, napětí i dojemných okamžiků. A přece jsem pocit, že to tentokrát tak nějak příliš tlačí na pilu a v některých momentech se to zrátcí samo v sobě, postrádá obvyklou mijazakiovskou harmonii a nedrží pohromadě. Kdyby vše zůstalo v rovině přátelství Sosukeho a Ponyo, bylo by to úžasné milé a okouzlující. To ostatní, velkolepé a dynamické, co tomu asi mělo dát grády, bylo navíc, moc se to cpalo dopředu a nabourávalo celkový dojem. Za všechny jako příklad třeba role Fujimota, který se neustále měnil ze superpadoucha v milujícího otce a zase zpátky. Občas byla některá scéna délkou přetažená, občas některá nedávala smysl, jako by jí něco důležitého chybělo, aby zapadla do celku. Což se týká i reakcí a konání některých postav, například Sosukeho matky. Pořád to bylo nadprůměrné, pořád to bylo milé, pořád se na dobře dívalo, ale tentokrát jsem měl pocit, že to neladí tak dokonale jako jindy. (12.12.2014)

Samozřejmě že má Miyazaki spoustu lepších filmů, ale jako milá pohádka tohle podle mě funguje na maximum. Navíc, rybí holčičku Ponyo si zkrátka musí zamilovat každý, a to nejen proto, že je roztomilá, ale hlavně proto, že je opravdu legrační. V některých scénách jsem se musela smát. Filmu v podstatě chybí k dokonalosti jen líp propracovaná dějová linka, která bohužel hodně pokulhává, a upřímně to ani nedává úplně smysl. Pokud ale přistoupíme na to, že je to opravdu jen pohádka mířená na děti, tak je i ten mírně odfláknutý a nedotažený příběh jakž takž omluvitelný. Jako celek potěšilo a pohladilo po duši. ~(3,7★)~ (22.09.2017)

Miluji Miyazakiho tvorbu. Zbožňuji jeho filmy a leckdy je i nadhodnocuji. Avšak co jsem viděl zde, to se nedá s ničím srovnat. Je to neucelený nezajímavý nudný nicneříkající příběh, který postrádá logiku a určitou pevnost, která nechyběla žádným jeho předchozím filmům. Bohužel, u mě vyloženě zklamání. Hudba také dosti dětská. Jistě, film je nejspíš pro 3-7. leté děti, ale i pro ty bych našel zajímavější filmy či seriály. Zde chtěl autor snad jen předvést, že mu stále aktivně běží imaginace, což je sice pravda, ale příběh, ten nestojí za nic a to já neodpouštím. Bohužel nelíbí. 35% (08.11.2012)

Mijazakiho návrat na začátek, konkrétně ke scénáři "Panda! Go, Panda!: Rainy Day Circus" - to znamená k fantastické pohádce pro malé děti. Gejzír nápadů sice rozmělňuje autorova tradiční témata jako ekologie, dospívání či soudržnost rodiny do barvičkami hýřící podívané, ale právě tou má Ponyo být. Namísto objevování nových zákoutí nevídaného světa jako v "Naušice" či "Laputě" a uhrančivého vhledu do prostoru dětské fantazie v "Totorovi" je zde před zraky diváků roztržen pytel s obrazotvorností, která končí za hranicí rámu (ve smyslu, že zde není vytvořený koherentní komplexní svět, pouze ostrůvek ve vzuchoprázdnu). Je to jako listovat knížkou Mijazakiho náčrtků a maleb, kde se mísí fantastické výjevy s obyčejnými věcmi, kterým autorova stylizace dává magický nádech. Ačkoli by v souladu s jedním motivem filmu bylo možné rozvádět jízlivé úvahy stran vlivu pokročilého věku na autorovu vypravěčskou schopnost, "Ponyo" dokládá, že i se sedmdesátkou na krku Mijazaki co do fantazie dalece předčí ostatní tvůrce dětských filmů. Z ohledu vyprávění a obsažených významů se sice může "Ponyo" jevit jako autorovo nejslabší dílo, ale co do obrazotvornosti a hravosti je nejsvobodnější. -- Recenze na Rejže.cz (autor Antonín Tesař) (18.11.2009)