Uvnitř

S každým filmom, v ktorom sa tvorcovia snažia vyhovieť ratingom prístupnosti (Americká filmová asociácia - MPAA), alebo štúdiám, rastie dopyt a požiadavky na väčšiu brutalitu v horrorových filmoch. Týmto filmom dávajú Francúzi jasne najavo, komu je tento film venovaný. A myslím, že výsostne uspokojili aj najnáročnejšieho diváka. Bežných konzumentov (ako ja) by som chcel len dopredu upozorniť na explicitne krvavé, brutálne a beštiálne scény, ktoré vo mne neraz vyvolali pocit znechutenia a zvrátenosti. Niektoré scény naozaj hraničili s pojmom filmové umenie a toto je prvýkrát, čo znižujem hviezdičku za niečo, čoho je vo filme až príliš, a pritom to neraz aj ja požadujem. Námet je jednoduchý, ale nápady sú originálne a unikátne. Občas by to naozaj chcelo pauzu no tvorcovia si povedali, načo túto mašinériu brzdiť, pusťme ju dole kopcom, nech pozotína všetko čo jej stojí v ceste, divákov tiež, uvidíme aký bude výsledok. Pokiaľ si teda chcete vychutnať brutalitu najhrubšieho zrna, siahnite po tomto filme, horror už pre vás ale nikdy nebude tým, čo býval. 80%. (26.05.2009)

Žádný Frontiére(s), ani Martyrs, ale INSIDE - pro mě snad absolutní špička mezi francouzskými krváky! Opravdu mrazivá první půlka mě dokonale dusila ve vlastní šťávě, aby rozehrála v té druhé šílený masakr. Kamera byla vynikající, parádně mě vtáhla do dění, do toho hudba perfektně doplňovala tísnivou atmosféru uvnitř domu. A efekty... to je kapitola sama o sobě. Vraždí se tu hlavně nůžkami, ale dojde i na jehlice a pistole. Žena v černém měla opravdu nepříjemný kukuč, nechtěl bych jí potkat v noci. Její práce s nůžkami mi byla krajně nepříjemná :) I přes občasné logické kiksy jsem dostal přesně to, co jsem od filmu čekal, možná i trochu víc. Každopádně jsem nadmíru spokojen. Krvavá lázeň, jenž vskutku není pro slabé povahy. (27.08.2010)

Když si z celého toho "vynikajícího hororového thrilleru" po pár letech pamatujete jenom scénu souboje mezi partou mimořádně přitroublých policajtů a lampou (!!!), je něco silně v nepořádku. Dvě hvězdičky za zpočátku bezchybnou atmosféru, která jde ovšem s nástupem Cruchotových učedníků spolehlivě do háje. (03.07.2011)

Inside, to je prolnutí žánrového filmu s uměním. Francouzi jakožto pokračovatelé avantgardních tradic se jen stěží mohou zbavit kontextu, z něhož vzešli, a i v post-feministickém gorefestu Inside pokračují v tendencích francouzského impresionismu, poetického realismu, nové vlny 60. let, májových událostí v Paříži, Cinema du look a kdovíčeho ještě a rigidní pravidla žánru v zásadě přetransformovávají do moderního tvaru, který se vyznačuje zejména tím, že otázek s postupem filmu přibývá, nikoliv ubývá. Vyjednávání mezi klasickou žánrovkou a moderním přístupem se analogicky vztahuje ke kardinální otázce, zda pociťuje divák u Inside potěchu a slast spíše z emocí (doména klasického filmu), anebo z estetiky díla (doména moderního filmu). První koncept vychází z toho, že tragédie, potažmo horor, diváky přitahuje pouze tehdy, když je hodnota výsledku rovnice „slast mínus strach“ kladná. Druhý koncept oponuje tím, že slast je jiného druhu než strach a že ji nelze umístit do jedné roviny. Podle druhého konceptu při sledování hororu nezažíváme pouze drásavé emoce, ale pociťujeme i rozkoš ze způsobu, jakým je film natočen – odtud potěcha z estetiky díla, jehož harmonie a formální působivost dokonce přebíjí a přepisuje nepříjemné pocity strachu. Tvrdím proto, že za slastí z Inside stojí estetika, nikoliv brutalita. ____ Post-feministický je ten film proto, že problémová žena - hlavní hrdinka - přijímá trest nebo záhubu ze strany patriarchálního systému, proti němu se otevřeně v předešlém životě prohřešovala. Manžel není ve skutečnosti mrtvý, jak se nám snaží namluvit synopse. Žena ho opustila, popř. absolvovala umělé oplodnění, a tvůrci Inside v ní proto vidí nebezpečné znamení přetrvávajícího feminismu coby hnutí, jež činí z žen oběti a ohrožuje instituci rodiny... „znamení“ v předchozí větě lze pak nahradit ekvivalentem „zárodek“ jako doslovné metafory embrya, které je třeba vymýtit. Inside tedy není ten typ staršího, feministického hororu, kde musí obava ženy, že její dítě bude poškozené, metaforizovat do Vetřelce, jehož nechce porodit astronautka Ellen Ripley, nebo Antikrista, jehož, možná, nosí v lůně nebohá Rosemary, ale Inside je už typ hororu nového, post-feministického. Ženy již rovnoprávnosti dosáhly a teď za ni musí platit. (03.05.2009)

Je to dosť dobrý hororový thriller. Má celkom dobrý príbeh o tehotnej žene, fotografke, ktorá sa ešte stále nevyrovnala so smrťou manžela, ale vo vlastnom dome je noc pred pôrodom napadnutá neznámou ženou, ktorá ju chce pripraviť o dieťa, no podarí sa jej zamknúť v kúpeľni. Lenže neznáma žena sa nezastaví pred ničím. Spracovanie je celkom slušné, ale aj tak z toho nemám úplne ideálne pocity. Jediným problémom je, že dej je až príliš jednoduchý a navyše sa prakticky stále odohráva v jednom dome, ale zase kvôli krátkej dĺžke to ani nemôže začať nudiť. Prvá tretina takým zaujímavým atmosférickým spôsobom zoznámi s hlavnou hrdinkou a jej náladou, potom sa už začne to hlavné a tak to už vydrží až do konca. A síce celá tá myšlienka o dôvodoch konania neznámej ženy nie je práve najoriginálnejšia, ale uspokojí. Po hororovej stránke som dosť spokojný, napätie som síce moc nepociťoval, ale ako som spomínal, prvá tretina ma dobrú atmosféru a zvyšok už stojí na samotných úmrtiach. Tým sa dá jedine vytknúť, že nie sú moc nápadité, ale inak to celé pôsobí mimoriadne surovo a nekompromisne a navyše v úplne realistickom podaní. Zranenia vyzerajú väčšinou reálne, krvi je tu plno, po tejto stránke rozhodne veľká spokojnosť. Najviac ma zaujalo odstrelenie hlavy. Čo sa týka hereckého obsadenia, tak nemám čo vytknúť, hlavná hrdinka je sympaťáčka, vrahyňa zase pôsobí správne nepríjemne a okrem nich už je to len pár postáv určených na usmrtenie. Réžia a technická stránka sú perfektné, viditeľne všetko, čo bolo v pláne sa tvorcom aj podarilo na najvyššej možnej úrovni. Celkovo mám radšej iný typ hororov, hlavne tie atmosférickejšie a aj medzi podobnými filmami sa hlavne vo francúzskej produkcii nájdu aj zaujímavejšie filmy, ale aj Inside má vysokú úroveň, ale kvôli príliš jednoduchému deju sa to oplatí pozrieť možno dvakrát. Objektívna kvalita filmu- 70%, film sa páči mne na 73%. (19.02.2009)