Spálené vzpomínky

Tak ja nevim no, drama to je sice prvotridni, ale tak nak o nicem. Tvurci se nemuzou rozhodnout, jesli budou vypravet o vyrovnavani se se smrti otce, o navazovani vztahu jeho manzelky s jeho pritelem a nebo o drogovy zavislosti, takze kazdou chvily skacou od jednoho k druhymu a ve vysledku mi prislo, ze nemeli moc co rict ani k jednomu tematu. Nicmene natoceny je to hodne slusne, Berry sice ztratila neco na krase, ale zas ji to pridalo na hereckejch schopnostech a Benicio je tradicne skvelej, hlavne pri scenach, kdy je na drogach, to je genialni. Skoda, ze film nema nejakou poradnou pointu nebo nakej poradnej vyvoj postav, takle to je jen nadprumerny drama, ale nic vic. (22.03.2008)

Nemám nic proti dramatům, mám je naopak rád, protože když nekončí přímo tragicky, bývá jejich závěr často zvláštně neurčitý (či neuzavřený), čímž mi připomínají reálný život. No, a v tomto směru jsem mohl být s tímto snímkem naprosto spokojen, mně ale vadilo něco jiného. Přes všechny tragické okolnosti, které děj přinesl, na mě cesta zasloužilého feťáka k lepšímu životu působila chvílemi až pohádkově. Po herecké stránce jsem neměl s nikým problém, což se o scénáři říct nedalo. Když se totiž lidem začnou dít dobré věci, čekám buď horor, což znamená, že se jim záhy začnou dít věci krajně nepříjemné, nebo jde o pohádku. No, a tohle byl podle mého názoru ten druhý případ. Film to sice nebyl špatný, ale jeho tvůrci projevili jen malý smysl pro realitu. Ale zase na druhou stranu, co já vím? Když u nás může organizovat dětské tábory pedofil, proč by si ve Státech nebrali na výpomoc k dětem profláklou smažku, že jo? / Poučení: Kdo se moc ptá, dozví se i to, co nechce. (31.07.2022)

Scénář: Allan Loeb .. Někdo tady vaří z A.G. Ińárritu a koření to Plesem příšer od Forstera. Jelikož jsem se k filmu dostal doporučením, takže bez zkoumání, kdo psal scénář a režíruje, tápal jsem. Ještě když k tomu všemu hraje hudba dle vybrnkaných šablon Gustavo Santaolalla, člověk se pochybnostem neubrání. ___ Ale k filmu. Je tu prakticky všechno - přátelství, rodina, drogy, úmrtí otce - co by vystačilo na poctivé drama až k slzám, ale skutečnost je jiná. Ač má scénář i režie několik světlých momentů, dohromady si spíše navzájem škodí. Nejenže je všechno přitažené za vlasy, ale těch pár silných momentů z papíru se nedaří přenést v plné intenzivně na plátno a nějaké emoce aby divák pohledal (byť je obsah neustále servírován jako něco neskonale smutného). Herci jsou v tom nevině, přestože se vracejí ke známým rolím - zfetovaný právník Del Toro (Strach a hnus v Las Vegas), ovdovělá kráska Halle Berry (Ples příšer), které to tentokrát upřímně sluší nebo milující otec David Duchovny (Californication) - takže typově sedí bezvadně a role zvládají s přehledem. Problémové zůstávají konkrétní situace v příběhu, který začíná jako chronologicky nesouvislá mozaika, aby se po pohřbu ustálil do jednoho směru, aniž by dostala nějaký hlubší tvar, uniká z reality, přičemž jede po šablonovitých kolejích drogových a rodinných problémů. Až bych si dovolil říct, že narůžovělé hollywoodské kramflíky pro doposud slibnou dánskou režisérku Susanne Bier nebudou! (24.04.2008)

Emoce až na krev... Jistá podobnost s filmem "21 gramů"... Ta podobnost, přestrojená za utrpení, má jméno "BENICIO DEL TORO"... Halle Berry? Naomi Watts? Která z nich zahrála lépe truchlící vdovu? Podle mě to byla blonďatá angličanka a to je právě ta hvezdička, která chybí k plnému hodnocení jinak povedeného dramatu. Ten si pak pro sebe zcela ukrad fenomenální DEL TORO ! (10.04.2008)

"A teď mě chyť za ucho a masíruj mi lalůček !!" ;) Nejzajímavější, nejosobitější a především lidsky nejvěrohodnější sdělení Spálených vzpomínek alespoň pro mě tkví právě v této replice.. Neboť ženy nacházejí zalíbení v různých obsesivních bizarnostech, stejně tak i Berryina vdova Audrey, ač to tvrdohlavě popírá, si vytvořila závislost na dost podivném mechanismu..;) Po vizuální, byť ty úmysly s trapně esteticky plochými motivy v podobě velmi podivných úhlů kamery či prvoplánovitého nasvícení jsem poněkud nepochopil, a hudební stránce se dánské režisérce podařilo natočit velmi zvláštní film, který však jako drama s prvotním cílem vyvolat v divákovi potřebné emoce kulhá jako stará chromá kobyla.. Del Toro a David Duchovny se opravdu moc snaží, přičemž oba dva byli víceméně do svých rolí vybráni naprosto prvoplánovitě bez jakéhokoliv prostoru pro vývoj postav, bohužel za vlasy tak mocně přitažený kýčovitý scénář plný klišé, až to bolí, i neschopnost tvůrců se rozhodnout, kterým směrem se vlastně vydat, jim nedává příliš prostoru, nehledě na naprosto nechronologické vyprávění příběhu, který se nakonec stává tak myšlenkově roztříštěným, až ve výsledku nedokáže sdělit vůbec nic, natož vyvolat nějaké hlubší emoce, přičemž téma drogy, smrt a hledání se by jistě mělo vyvolávat přinejmenším znepokojení či úzkost.. Tragická kýčařka Susanne Bier pro mě osobně platí za nesmírně přeceňovanou tvůrkyni, která si hraje na umění a jen tupě stylisticky opisuje od jiných skutečných režisérů, kteří mají naopak svá formální ozvláštnění žánru velmi dobře promyšlená.. [ Dabing 7/10 ] Velmi zdařilá záležitost Tvůrčí skupiny Josefa Petráska s dialogy a režií Filipa Jančíka. Potěší i tradiční spojení Duchovny, Cigánek. (11.08.2013)