Zimní host

Syngergie. Film předkládající synergii, na niž se i můžete napojit, pocítíte to, ale nevysvětlíte. Vědomí a vnímání lidí z jednoho venkovského kraje, jak přikládá k některým motivům, pojmům, obrazům či představám, jež jimi probíhají v ten samý čas. Oheň, vzdálená země, melodie, porod, cigarety, hemeroidy - smrt - je jedno, kolem jakých uzlíků se právě spřádá jemná tkanina, na níž lze divákovi zachytit cosi jako společný dech... moře zamrzlo, jeho rytmický pohyb však pokračuje na pobřeží, v lidech - probíhají jim v srdcích i myslích stejné záchvěvy, postupující čeření, jako by bylo lze pozorovat běžící vlnu. Synergie. Spojitost. Pospolitost, již není možno dokazovat či hájit (co ví kapka v moři o vlně), o niž se nelze opřít, jíž se nelze dovolat, a která jenom je - uchopitelná a použitelná tak efemérně jako představa, že některá z postav slyší filmovou hudbu. Ale dojemná. *** Nebudu filmu ubírat hvězdičku proto, že se jeví příliš laskavý, lidumilný. Protože není - ten obraz pospolitosti nemá utěšit, každý tak jako tak zůstává sám na svoji bolest, ten pohled je dostupný až povznesenému srdci a mysli, a pak už zase není útěchy zapotřebí. Snímek o společném dechu, spřahání sil, jež tvoří chvějivý obraz viditelný jen z výšky, jež není dostupná těm, kdo se obrazu účastní. Ale přesto, že synergii mohou jen tušit a nikdy se jí dovolat, jedno je zřejmé - představte si to pusto a prázdno, to mrtvé ticho mezi lidmi, tu hrůzu a marnost, rozpadlost, kdyby nebyla. Tenhle film je tak vlastně niterným důkazem její existence, okouzleně ji předvádí, aniž by nás potřeboval těšit, i na tom, jak se tady zalíbezněně usmívám. (23.01.2014)

Stále netuším, co si o filmu jako takovém mám myslet, je to hodně zvláštní a svým způsobem i dost náročný film, který zachycuje život tří generací, které se obávají, že skončí jako rodiče. Nebo alespoň tohle jsem si z toho odnesla já. Nejvíce mě bavily scény s chlapci, kteří kouřili u moře a bavili se spolu o sexu a masturbaci, následná přítomnost Emmy Thompson a Phyllidy Law to jen vylepšila, nicméně si nejsem úplně jistá jestli jsem pochopila konec. Film mi přišel až moc složitý a komplikovaný, ale jsem si jistá, že přesně takhle to Alan Rickman zamýšlel, když napsal scénář. Možná tam dokonce i dal i něco ze svého života a z pohledu jeho jako chlapce, ale mě osobně ten snímek nijak nezaujal. (25.05.2018)

Britské, zimní, rodinné, poutavé, soukromé. Klasický klubovkový snímek, který vypráví o vztazích mezi přáteli, milenci, rodiči a dětmi. Vše se navíc odehrává ve studeném šedém Skotsku. Herci úžasní. Pozitiv asi moc nehledejte, je to spíš snímek na zamyšlení. ..a venku stále prší.. (10.05.2013)

Film je přeplněný dialogy, které jsou ale natolik skutečné, že člověka úplně vtáhnou do hry. Všechny dvojice (matka-dcera, důchodkyně, kamarádi a kluk a holka ze zastávky), které spojuje společný čas a místo, jsou skvěle napsané a zahrané. Nemá to hluchých míst a leckdy se člověk nad vyřčenými moudry fakt pozastaví. Dominují samozřejmě scény Phyllidy Law a Emmy Thompsom, ale zbytek taky nemá chybu. Působilo to na mě jako oslava života, i když to bylo spíš o těch smutných věcech. A za ten závěr jednoznačně hvězda navíc. 90% (16.09.2014)

Moja prechádzka trojhviezdičkovými neokomentovanými filmami je náročná. Väčšinou zisťujem, že si priemerné hodnotenie nezaslúžia . Aj Zimný hosť ma nedokázal zaujať. A keď ilm nedokáže zaujať do pol hodiny, je veľmi nepravdepodobné, že sa niečo zmení do záverečných titulkov. Máloktorý film je však úplne vyprázdnený a o tomto to neplatí vôbec. Emma Thompson je výborná herečka, kameraman zaujal peknými obrázkami. Ale matka Elspeth ma rozčuľovala a čím viac sa blížil koniec filmu, tým menej som chápal o čom vlastne bol. Takže dvojhviezdičkové sklamanie. (25.01.2021)