Samsara

Ak sa nás raz budú pýtať naši vnuci a vnučky, aké to bolo na začiatku nového milénia a my to nebudeme vedieť celé opísať, Samsara im na to môže skvelo odpovedať aj za nás. Tak ako začína tento film tradíciami, prírodou, duchovnom, tak najmä tým duchovnom podľa mňa aj končí, no cesta vedie cez hnanie sa dopredu, aký si rast, konzum, nápor požiadaviek, preľudňovanie, strojový život, aj keď sa mnohí snažíme žiť inak, všetci utvárame celok, ktorý tu je a ten akoby smeroval k záhube. Vizuálne a zvukovo je to proste nádhera. Nie je to dokument len o prírode a svete ako napríklad Domov, je to pohľad skôr viac na náš svet ľudí a to, ako tento svet dotvárame. No a tá mandala len krásne metaforicky ukazuje pomynuteľnosť nášho sveta. Slová sú opäť zbytočné, svet to povie za nás. Skvelý komentár má užívateľ Beastmaster4. (01.12.2013)

Two rums to room two-two-two. Tramtarará, ty debile. Asi tak nějak. Videa složená z krásných záběrů za zvuků mystické hudby mám rád. Pokud jsou nanejvýš pět minut dlouhá, na youtube a nevydávají se za celovečerní dokument. Celkem dobře to poslouží jako zásobárna wallpaperů na celý nadcházející rok, ale jinak ... možná tak pro éterické filosofující bytosti to může být pěkný kousek, k němuž si mohou vymyslet smysl podle svého vlastního uvážení a dlouze o něm rozprávat. Třeba v něm najdou hlubokou výpověď o stavu civilizace. Nebo cokoli jiného. (22.12.2012)

Film je podobenstvím, které nepochopil ani jeho autor, přitom ho výslovně použil: V úvodu sestavují extrémně pracně budhističtí mniši velkou mandalu. Jde o velmi opatrné skládání ornamentů, sypání maličkých množství barevných pigmentů na zem nebo na desku. Když je po několika dnech dokončena, důrazně ji pak sami zničí -- protože vše je pomíjivé a takové další řeči. To udělají i na konci filmu, a pigmenty shrnují do mističky. ---- Jedna ze základních pouček v malířství, týkající se míchání barev: nemíchat víc než dvě. Když si namícháte ten pravý odstín z pěti barev, možná bude mít přesný tón, ale bude takový ušpiněný, zašlý, nikdy to nebudou jiskrné barvy. ---- No a na konci se ukazuje, že z toho krásného vzoru barev je takový šedohnědozelený nevábný prášek vpodstatě uniformní barvy. Podle mě to přesně vystihuje dojem z filmu: Je to tak nějak divně namíchané. Hlavní dojem jsem měl, že sleduji náhodný screensaver. Ano, po úspěchu Baraky chtěli natočit něco stejného, ale přitom jiného, a dost se nepovedlo. V Barace byl děj výborně dramaturgicky řazený a dávkovaný, jednotlivé scény a skoky dávaly velice dobrý smysl. Nikoli ovšem v Samsaře. Co hůř, stylizace, kašírování a umělé vytváření děje mě na několika místech štvalo. -- Dobrý dojem jsem ovšem nabral zhruba na 45. minutě, kdy začalo představování (zejména) potravinářského (zejména čínského) megaprůmyslu. Ztuhly mi rysy a uvědomil jsem si, že budoucnost už začala a já jsem na ni moc starý. Za tohle palec nahoru, jinak poněkud rozpačitý a vyumělkovaný dojem. (16.02.2013)

Nevím co na tom snímku je tak perfektní, že je tak nadhodnocený. Nepříjemná hudba vám kazí možnost prožít směs celkem povedených záběrů, které nasbíráte na pár exotických dovolených a pokud se týká mého života, tak určitě jej vytváří celkem dost odlišné okamžiky než na tomto nepovedeném díle. Na YouTube jsou k vidění mnohem povedenější videa! (15.02.2015)

U těhle dokumentů se předpokládá, že od nich člověk neodtrhne oči. Tady jsem měl ale co dělat, abych je dokázal vůbec udržet otevřené. Co mi vadilo nejvíc, byla strojenost jednotlivých záběrů. Spíš než život jsem ze Samsary cítil vyumělkovanost. Koyaanisqatsi toho řekne stokrát víc a navíc je božsky ohudebněný. Tady mě uchvátil jenom přelet nad nočním L.A., a nebýt mobílku, asi bych to vůbec nedokoukal. (23.12.2012)