Chaotická Ana

Tahle hloupost se 45 minut tvářila jako nějáké mistrovské dílo, které je hodno mé pozornosti. Opět se ovšem pletlo a vznikla z toho poslední půlhodinu taková s*ačka podobně jako ta kterou měl na xichtě ten američan. Docela byla zajímavá část s hypnotizováním té podivné ženštiny ale to by musel někdo pořádně točit normální filmy. Co jsem si měla jako odnést z takového děsného braku? Hodnotím tedy pouze tu zajímavou část aniž bych se jakkoliv ohlížela na zmatenou, nerozhodnou a hloupou ženskou co se ohání desítkami minulých životů. Jestli je to tak a všichni by se zajímali o své minulé životy aby pochopili svou stávající existenci pak by zjistili, že jejich miláček se kterým zrovna chodí je jejich syn asi z minulého tisíciletí. Nic na tomto filmu skoro nedávalo smysl. (12.10.2012)

O tvorbu tohoto režiséra jsem se nikdy nezajímala, ale tenhle film na mě silně zapůsobil díky svému tématu už po prvním promítnutí, od té doby jsem ho viděla ještě čtyřikrát a přesto stále nacházím nové a nové věci. Sama mám podobnou zkušenost jako hrdinka filmu, vřele tedy film doporučuji všem, co ví něco o regresích a minulých životech. Pro "obyčejné" diváky to asi bude film dost nesrozumitelný. >plus úžasný soundtrack od skladatelské bohyně Jocelyn Pook. (21.07.2009)

Tenhle snímek mě pohltil, téměř dvě hodiny mě drtil svými zuby a pak mě naprosto zmatenou vyplivl a nechal napospas všem vířícím myšlenkám. Bezelstná a neuvěřitelně krásná Ana si diváka omotá svým dokonalým úsměvem a takto spoutaného ho vtáhne do svého, doslova vražedného, chaosu minulých existencí. Její příběh mě fascinoval - každé její psychické vypětí jen stupňovalo moji zvědavost - jakou další cestu si Medem vybere, které dveře mi otevře tentokrát, uzavře se kruh konečně, přelstí holubice sokola? Chaotická Ana je rozhodně originální podívaná, Manuella Vellés podává strhující výkon a démonický Nicolas Cazalé je parádní třešničkou na dortu. 5/5! (09.06.2009)

Pro milovníky reinkarnace a ženy - bohyně. 1) Velmi zajímavý film si pohrává s tématem reinkarnace a snaží se, alespoň si myslím, o umělecké ztvárnění veskrze duchovního námětu. V tom je i jeho problém - ani jedno není dotažené. Vynikající herecké výkony, skvělá režie ani působivá atmosféra snímku nezakryjí nedostatečný duchovní background, kdy mám pocit, že reinkarnační témata jsou ve filmu jen kvůli jakémusi až detektivnímu záběru a ne kvůli věci samé. 2) Trochu mi film připomíná poněkud neukotvené duchovní tápání hledačů pravdy a smyslu života (jak to znám i z vlastního života) - je tu snaha, ale chybí vytrvalost a důslednost. 3) 49letý režisér Julio Medem se na filmu podepsal i jako autor scénáře, koproducent a střihač. Vynikající herecký výkon půvabné 20leté Manuely Vellés Casariegové (Ana) zaslouží obdiv. Nemohu se nezmínit o pěkném 30letém Francouzi Nicolasu Cazalé (Berber Saíd) nebo o neméně pěkném 27letém Asieru Newmanovi (hypnotizér Anglo). 4) Je zajímavé, že na IMDb je hodnocení filmu výrazně nižší, než na ČSFD (v době psaní komentáře 78 vs 63). V hodnocení beru v potaz volbu tématu i přece jenom netradiční zpracování. (07.04.2012)

Pohled do spirituálních poloh jedné bohémské duše, jehož formální rámec, sledující číselný odpočet (k navození hypnotického stavu?), dodržuje snesitelnou polohu vyprávění a ve svém konci dojde ke slušné pointě. K té vás příběh neodolatelně táhne, což i přes jednoznačně umělecké ambice znamená, že nezačne nudit. Závěrečná epizoda po "dosažení bodu nula" celou snahu sice zbytečně strhává do roviny polopatické protiválečné agitky a scénka s ukáknutím do ksichtu jeví se mi trochu na efekt, přesto zážitek z filmu měl u mne svou estetickou odezvu. 75% (26.02.2009)