Chaotická Ana

Každého režiséra to potká-senilita v tvorbě. První půlhodina docela jde, Ana je praštěná umělecká holka a zažívá neobvyklá sexuální i intelektuákní setkání. Pokud by to šlo tímto směrem, byl by to další vynikající Medemův nezávislý film. Pan režisér si ovšem na stará kolena řekl, že jeho filmy jsou sice intelektuální ale málo zajímavé. Tak nechal Anu seznámit se s otcem její přítelkyně a s tím samým šukat, pak jako by se neřeklo na plachetnici byla odjeta do Nového Yorku, vždyť je to kousek, řekl by Kolumbus. Pak ji vidíme v Coloradu, to je taky co by šutrem dohodil a pak se vyskytuje v Novém Yorku nebo Washingtonu v otřesném účesu aby se tu následně vysrala do ksichtu kongresmana, který je zodpovědný za válku v Iráku. To teda čumím. Obávám se, že tady už o žádné umění nejde... (07.11.2008)

Julio Medemovi trvalo přesně čtyři filmy, než mě Chaotickou Anou dostal do skoro filmového nebe. Moc jsem neočekával, ale výsledek daleko předčil moje očekávání. Podařilo se mu natočit film, který je skoro dokonalý. Film tajemný, s naprosto úžasnou hudbou, atmosférou a vším, co k něčemu tak vyjímečnému patří. A kdyby se mu v životě už nic nepovedlo, tak jen za tenhle kousek si ho z režisérské topky hned tak nevymažu. (10.09.2014)

Úžasne sugestívny snímok. Ani presne neviem popísať, čo vo mne vyvolal, ale je to niečo príjemné, ezoterické a dumavé. Ide o príbeh 21 ročnej Any, ktorá v hypnóze prežíva rôzne okamihy zo svojich predchádzajúcich životov, v ktorých bola vždy žena a v ktorých vždy zomrela ako 22-ročná. Spolu s ňou tak môžme prežívať jej cestu až na prvopočiatok a podstatu jej bytia nádhernou a podmanivou formou. Narozdiel od iných, mňa scénka s politikom náramne pobavila a bral som to za akúsi humornú "kultúrnu" vložku :) Film ako stvorený pre náročnejšieho a dumavého diváka. (30.06.2014)

Julio Medem je takový podivný pán, který mě nenechává klidnou. Nádherná Ana žije v jeskyni se svým otcem, jenž se ji snaží uchránit před okolním světem, který ztratil kontakt se svou bytostní podstatou. Ale nikdo nemůže Anu uchránit před minulostí, vnitřním neklidem, posláním... před sebou sama. Hypnotický příběh bohyně, jež hledá kontakt se svým chaotickým nitrem a sílu přijmout svůj osud, jakožto i svou vinu. (02.03.2012)

Klíč k finální scéně vidím v boji ženského a mužského principu. Proti emotivnosti a živelnosti Any ( žena jako dárkyně života) stojí muž, sokol z úvodní scény, představitel násilí a sobectví (u kongresmana spojený i s machismem). Tak Ana, jež vstřebala všechny mužm ublížené a ztýrané ženy snad za posledních 1 000 let, učiní (holubičí) gesto vzdoru za všechny ženy, které v ní našly útočiště a dodaly jí vlastní sílu a a sebevědomí. Film nabízí i řadu dalších otázek k zamyšlení, u kterého vás provází skvělý hudební doprovod a celkově chytlavá atmosféra. (02.04.2012)