Chaotická Ana

Mysteriozní... A bizarní a sugestivní a magická... Ano, spíše taková je Ana... . . . Čtyři a půl hvězdy za film, zaokrouhleno nakonec i za tu hudbu po trošku chaoticky rozpolceném váhání nahoru. - - - - - (Poprvé viděno /v původním znění s č. titulky/ 1.4.2012 na >chaotickém prostoru< , hodnocení 691., komentář zde jako pětasedmdesátý - 2.4.2012) (02.04.2012)

Nádherný úsměv Manuelly Vellés a opět geniálně krásná práce s kamerou patří mezi dvě hlavní záležitosti, které mě na tomto filmu upoutaly. Vizuální úchvatnost, tak typická pro režiséra Medema, mně opět připravila kouzelný zážitek. Příběh filmu, podobně jako název chaotický, na téma "minulé životy", ukazuje příběh roztomilé dívky s uměleckým nadáním a vnitřním rozerváním, která se stává obětí hypnotických experimentů, které ji ženou do záhuby... Vše je zašmodrchané, vyvíjí se zajímavými směry, končí rozporuplnou dramatickou scénkou s chlípným hnusákem... Já si film užil, byla to krása sledovat... (27.02.2010)

Chaotická Ana zanechala dosti chaotické dojmy...ani ne tak pohráváním si s minulými životy a jejich prolínáním do životů současných, jako spíš tím, co v současném Anině životě zůstalo jen tak nahozeno, nedořčeno...co třeba podivná role Justine a hypnotizéra? Otec nazývaný láskyplně monstrem? Náhlá cesta do Ameriky na lodi kamarádčina otce? Proměna malující hippie girl s dredy v american girl v bílé košilce a botkách na podpatcích? Bylo jasné, že i tentokrát holubice musí potkat sokola, ale podoba jejich střetu byla hodně, hodně podivná... (28.08.2011)

Tahle hloupost se 45 minut tvářila jako nějáké mistrovské dílo, které je hodno mé pozornosti. Opět se ovšem pletlo a vznikla z toho poslední půlhodinu taková s*ačka podobně jako ta kterou měl na xichtě ten američan. Docela byla zajímavá část s hypnotizováním té podivné ženštiny ale to by musel někdo pořádně točit normální filmy. Co jsem si měla jako odnést z takového děsného braku? Hodnotím tedy pouze tu zajímavou část aniž bych se jakkoliv ohlížela na zmatenou, nerozhodnou a hloupou ženskou co se ohání desítkami minulých životů. Jestli je to tak a všichni by se zajímali o své minulé životy aby pochopili svou stávající existenci pak by zjistili, že jejich miláček se kterým zrovna chodí je jejich syn asi z minulého tisíciletí. Nic na tomto filmu skoro nedávalo smysl. (12.10.2012)

Hypnotizující průnik do tajů minulých životů podle Julia Medema... Jinak poněkud chaotická mozaika z krásy, krutosti, svobody, umění a smutného ženského údělu, ale i nezničitelné síly, od které je však marné čekat spojení v jeden smysluplný obraz. Místy působí hodně nedotaženě, ale celkem fajnově se sleduje, minimálně díky oduševnělému zjevu Manuely Vellés, poutavému vizuálu a krásné hudbě, která by si zasloužila být v mnohem lepším filmu... A konec? Ten jako by se k tématu neuměl vyslovit už vůbec a tak trochu si sám sobě nakálel na hlavu. (11.10.2014)