Zahrada

Můj nejoblíbenější seriál, když mi bylo pět a chodili jsme na něj se školkou na promítání...byl tak jinej, tajemnej, kouzelnej, dětskej...Bylo to přesně to, co jsem jako dítě chtěla prožívat a co jsem si v duchu s klukama užívala. S dojemnou radostí v srdci zjišťuji, že Zahrada neztratila nic ze své tajemnosti a laskavé dobroty ani dnes a že i dnešní děti (ve smršti nejrůznějších animovaných pseudopohádek) stále tak silně oslovuje jako kdysi mne....ne kdysi, oprava, mne doteď...:-) (12.11.2010)

Zahrada je půvabnou loutkovou (a částečně kreslenou) sérií (nejen) pro dětské publikum. Břetislav Pojar s výtvarníkem Miroslavem Štěpánkem přijali výzvu Mistra animovaného československého filmu a společně zadaptovali stejnojmennou knižní předlohu Jiřího Trnky. Filmové zpracování poměrně výstižně odráží duše kluků, jež prahnou po dobrodružství a zároveň je v nich obsažena jak odvaha (dalo by se říci jistá forma té rebelie proti zažitým pořádkům), tak i určitá bázeň (tedy poslušnost obvykle vnímané spořádanosti). Když Zahrada otevře svá tajuplná vrátka, vyleje se kouzelný svět představivosti, her, udatnosti, přátelství, vtipu, svět plný nezapomenutelného dobrodružství, svět neotřelý a v současném životě snad také zapomenutý a neznámý. Milovník zvířat seznamuje s podmínkami a předpoklady, O té velké mlze připravuje první setkání s tajemným světem a tím neočekáváným dobrodružstvím, Jak ulovit tygra je potom odhodláním k prvnímu hrdinskému skutku a upevněním přátelství, O myších ve staniolu je zjištěním, že zdánlivá divokost nemusí představovat skutečné nebezpečenství, a Velryba - Abyrlev je hravostí imaginace. Uličnickou hravostí také oplývá mluvené nebo doprovodné slovo: a to jak u Pavlíny Filipovské s Ivou Janžurovou, Jiřinou Jiráskovou a Růženou Merunkovou jako členů klukovské party, tak u Františka Filipovského jako zlomyslného kocoura, Martina Růžka jako svérázně vzdělané velryby a Bohuše Záhorského jako vypravěče. Zahrada je nadneseně nenuceným pobavením, uličnickým, ztřeštěným, a přesto laskavým a nenásilným. A také mně přináší závan vzpomínek na mé vlastní dětství. (30.08.2022)

Pojarovský majstrštyk, který zasáhne člověka zvláštní směsicí nálad a zběsile treskutých nápadů - svou nostalgií, laskavým a přitom chytrým humorem i klukovskou hravostí, uličnictvím, bezbřehou fantazií a bla bla bla..takhle bych mohl květnatě chválit až do rozplyznutí.. Navíc je kouzlo i v tom, že příběhy fungují taky samostatně, ale samozřejmě je nejlepší to vidět jako animák - celovečerák v kuse, co se hned tak neokouká, poněvadž vychytávek je tam spousta:) (20.05.2011)

Dost nevyrovnané. 1. filmeček má hezký, klidný příběh. 2. filmeček (ztřeštěnost plná nápadů) je ještě o něco lepší. Zbývající 3 díly jsou ale už vcelku nudné. Je mi jasné, že se na to ve svých 24 letech dívám jinýma očima než děti (pro které to je stvořeno). Jenže Medvědy od Kolína si užíju i teď, stejně jako jiné animáky pro děti. Takže co. (12.05.2012)

Od malička jsem milovala filmečky Břetislava Pojara a "Zahrada" ve mě vzbuzovala krásné pocity tajemna. Proč nedám pátou hvězdičku? Pravda je, že si z toho pamatuju pouhé nesouvislé kousky, takže pokud se mi podaří někdy k tomuto dílku (po velmi, velmi dlouhé době) zase nachomýtnout, ráda se podívám a třeba ten poslední puntík k dokonalosti přihodím. 80% (28.04.2010)