Tajemná truhla

Tak jsem se vyspal na nepěknou pitchu a zřejmě jsem v polospánku několikrát vypadl z kavalce prdelí napřed, poněvadž má téměř první myšlenka (cigáro, kde to jsem, kurva, žiju) byla, co to doprdele včera mělo znamenat, že mi to zanechalo vypálený oční pozadí a dost možná i pozadí prdelní, neboť těch nočních výsadků z pelechu na KOVRAL bylo jistě požehnaně. Že je Táborský produkt genetického inženýrství, co se týče jeho tlamy nelidské, to víme jistě všichni dávno, nicméně to jeho herectví nikdy nevadilo, až na tuto výjimku...on a jeho další dva pomocníci (kteří se doufám již sedm let živí jinou profesí - popelář, politruk, poslanec- k posrání) namaskovaní a vystajlovaní jak Johnny Rotten mě neskutečně iritovali a pakliže jejich výblitky měly býti vtipnými, tak musel být scénárista na škole velmi oblíben a jeho břitký humor skončil u píchání holčiček do očiček verzatilečkou. Za ta tři strašidla se normálně stydím, nejvíc za tu opakující se krávu, tu bych vzal po tlamě něčím hodně těžkým a dlouhým...asi PetrPanovo pérem. Klárka a její teta mi byly upřímně u prdele i s jejich tajemnou truhlou, ve které měly zalehnout ve třetí minutě tohoto nesympatického a nesymfonického (hudební pohádka/sarkasmus desetiletí) blábolu a mohlo být na světě lépe. Vrátím-li se ještě k pokusu o hudební tampón, pak poslední imaginární hvězda odplula do hajzlu za nelibých zvuků nakřáplého hlasu kastráta, který z nepochopitelného důvodu přezpíval Vladyku, to už mi ale praskal penis vzteky napříč a já se tedy nemohl dokonale soustředit na zápletku o hovně. Zkrátka a dobře, ČT by měla bodat na setrvačnost a přestat točit takovéto hrůzy v kadenci lahkého gulometu, jenže...ehm...jak pak projebat ty miliardy z poplatků... to byste nevokecali, co? (30.06.2013)

Hvězdička za opakovací Magdu Zimovou-Matejkovou. Jinak propadák na celé čáře. Voice over mírně přes čáru, Hrušínský hraje totálního blba, kterého je nutno kopnout nejlépe několikrát do hlavy, aby mu došlo, jak s ním sluha manipuluje - takže si člověk říká, co na něm ta divoženka vidí. Jinak mezi oběma holkama jsem neviděl moc rozdíl kromě barvy vlasů - obě měly poněkud větší nos a divoženka ještě ke všemu předkus. Tedy já vlastně ani nevím, jestli to byla divoženka - s matkou, kouzelnicí a bylinkářkou žije v lese, tak nevím, co si myslet. Táborský si užívá svou zápornou roli Lesního Vrtáka, ale brzy zjistíme, že taky nemá co hrát. Nakonec na mne nejjistějším hereckým dojmem působil překvapivě Otmar Brancuzský, který se zde mihne v roli oddávajícího kněze, a to je tedy poněkud tristní pro ty ostatní. Jo a co se týče tajemné truhly - nijak tajemná vlastně nakonec není. Abych nezapomněl - ono se to snažilo být i písničkové. Jenže ani jedna písnička se sem nehodí a moc sem nezapadá - je to podobné, jako kdybych se díval na film o husitech a ti místo chorálu začali zpívat Kdepak ty ptáčku hnízdo máš. Ale to je aspoň poslouchatelná písnička. (07.06.2015)

Tak tahle pohádka je tak špatná, až jsem se u ní výborně bavil. Příšerný Hrušínský, podlý sluha Vladyka, jeho příšerně zpívající dcera, výborný pankáč (vrták lesní) Táborský, jeho poskoci (zvlášť ta, co po něm furt něco opakovala), hudební čísla a hlavní zápletka, jejíž vyřešení nakonec snad ani nikoho nezajímalo. Chvílemi jsem si myslel, že sleduji parodii samu na sebe. Hodně bizarní podívaná, kterou jsem si ale užil. Čtvrtou hvězdu dávám za zlatého retrívra. (24.12.2023)

Neskutečná pohádka. Až se mi nechce věřit, že pod takovou slátaninu se podepsali takový herci jako Táborský nebo Vladyka. Jan Hrušínský hraje příšerně slizkým způsobem svého příšerně kladného hrdinu, zatímco Miroslav Táborský má zeleného panka a v rytmu písniček tančí jakýsi hip hop. Mezi tím vším se proplétá pes Bedřich, krásná Lucie Černíková a skrz naskrz zlý Vladyka. Dobro je v této pohádce tak dobré, že pro potrestání zla tu skoro není místo a truhlice plná peněz, o kterou se půl filmu jedná, je na konci totálně zapomenuta. Scénář špatný, herecky zajímavě podivné, hudebně a písničkově nechutně naivní. Přesto druhá část má své kouzlo. Zato ta první část filmu je na odpis. Jsem rád, že jsem se dodíval, ale po 20ti minutách jsem to chtěl zabalit. Hudba: Jaroslav Novák, písně: Jiří Dědeček (15.02.2015)

Pohádka o knihkupci, to samo o sobě se mi líbí. V dobách, kdy lidé ještě četli, udál se příběh, jehož hlavním hrdinou byl knihkupec, jeho nehodný sluha se svou tatíkem manipulovanou dcerou, čarodějka z lesa a její neteř, tři pošahaná strašidla z téhož lesa a pes. Knihkupec jednoho dne zatoužil po lásce, jeho sluha zatoužil do mrtě využít nabízející se příležitost, jeho dcera toužila nejspíš po jiném otci a čarodějná neteř se nechala přesvědčit, že touží po knihkupci. Strašidla toužila po knize, nutno říct, že po jedné konkrétní, neb všechny ostatní knihy byly předmětem jejich nenávisti, aby se pak ukázalo, že vlastně po knize touží jenom jedno z nich a druhá dvě touží po hodnotách jiných, jedno po lásce a druhé chce mít hlavně svatý klid. V tom všeobecném toužení se nikdo neptal, po čem touží dějotvorný pes, bylo to však jedno, protože, ač se nikdo neptal, pes svou touhu naplnil a s nezúčastněným výrazem pravého aristokrata dovedl všechny k naplnění jejich tužeb a pohádku ke šťastnému konci. Písničky byly do dobového ladění pohádky jak rána bucharem do hlavy (stylově, jinak písničky měly mimořádně vtipné texty), ale to byla strašidla taky. A protože jsem se bavila a dobře se u toho žehlilo, cítím se být naprosto spokojeným divákem. (07.06.2015)