Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny?

Toto dílo mocně nasává z kořenů Česko-slovenské, potažmo České historie animátorství. No a o vlivu Jana Švankmajera nemůže být pochyb, obvzláště při "vodních" scénách. Bohužel příběh se mi zdál načrtnutý až moc jednoduchým způsobem, pravděpodobně kvůli menším dětem. Po 15-ti minutách je jasné jak vše dopadne a můžete se oddávat jen a pouze poetice staré půdy a starých hraček, což není zase tak špatné. Chvílemi jsem byl nadšen, chvílemi jsem byl nadšen méně. Celé dílo však mírně povyšuje velmi vkusná a hezká hudební složka. Film je za tři hvězdy tak akorát. Ale protože celé naladění toho večera jsem měl tak trochu poetické a navíc mě do kina doprovodila nádherná a hodnotná osoba, je to za čtyři. (08.03.2009)

V tomto případě se absolutně rozcházím se celkovým slabým hodnocením. Bártovo filmy mě sice ne vždy baví, ale v případě jeho výpravy do žánru dětského filmu jsem se bavil každým záběrem a to i přes otravný product placement Matoni. Bárta totiž rozaimoval vše možné i nemožné, od modelíny a loutky, přes fólii a šachové figurky, až po plyšáky a panenky. Esteticky je tento film geniální, ostaně jako většina Bártovo tvorby. Hlavní postavy například projdou temným hvozdem v matraci, nebo proplují černým mořem polyethylenové fólie. Režisér dokázal požít neobvyklým způsobem všechny ty zbytečné krámy a udělátka co se po půdách skutečně válejí a požít je v nečekaném smyslu. Invence a originalita tohoto filmu se zdá nezměrná a nekonečná. Příběh je také hezký, svým způsobem takové alternativní Toy Story. Na Půdě je vedle Fimfára jeden z nejlepších českých výtvarných počinů za posledních 10 let. (21.06.2010)

No jo, no, ději by se dalo ledacos vytknout. Třeba mně osobně vadila ta přehršel panenek Poměnek v závěru, to jsem vůbec nepochopila - proč? Ale za tu uvolněnou fantazii a výtvarné nápady si to zaslouží přimhouřit oko. I když v tomhle případě spíš naopak oči doširoka otevřít a vychutnávat vodopád obrazových gagů. A nechat se vtáhnout do někdy poetické a jindy zase strašidelné atmosféry. (09.05.2012)

Byly-li doby, kdy jsem se bál o budoucnost našeho animovaného filmu, tak už tomu tak není. Musím říci, že film hýří nápady a musel dát ohromnou spoustu práce, kterou málokdo naplno ocení. Dějová linka není nijak silná, ale nudu si člověk bezproblémů vyplní vychytáváním detailů ve výbavě postaviček, pozorováním prostředí. Fantazie miniaturizovaného světa nezná hranic. Perfektní práce...Ať žije Šubrt!!! 100% (02.02.2010)

Jiří Barta se v minulosti zabýval prakticky výhradně autorskou tvorbou pro dospělé a v případě svého nejnovějšího projektu sáhl k žánru pohádky vlastně z nouze, když není možné získat finance na ryze artovou animovanou tvorbu pro dospělé publikum. Jenže i tak své původní představy o animovaném filmu vtiskl do svého filmu, takže vzniklo něco, co se snad nejvíce podobá Švankmajerovu snímku Něco z Alenky. Poetická podívaná, která je na hony vzdálená běžným rodinným snímkům, které v současnosti chrlí světové společnosti typu Pixar nebo Walt Disney. Děj není podstatný a dá se shrnout do několika řádků, důležitá je atmosféra filmu a zejména jeho výtvarné řešení. Prostor je zaplněn obrovským množstvím předmětů, které lze nalézt na dávno opuštěné půdě, a ty předměty díky režisérovi a animátorům ožívají a vytvářejí bizarní svět, který je ve výsledku přitažlivější pro dospělého diváka než pro malé dítě. Zužovat film Na půdě na žánr pohádky je zavádějící. V kině jsem si všiml, že si ten film vážně vychutná spíš rodič než jeho potomek, byť hlavní hrdinkou je dětská panenka. Při prvním shlédnutí jsem si ani nedokázal vychutnat všechny ty výtvarné detaily a filmařské nápady. Je to typ filmu, který si nejvíc vychutná fajnšmekr animované tvoby, film, který patří do špičky současné tvorby a má šanci zabodovat na některém festivalu. Je jen škoda, že se nepodařilo najít dostatek financí, aby se natočilo i zbývajících 20 minut filmu podle původního Bartova záměru. Barta do svého filmu navíc zabudoval i linii politické satiry, jeho vládce Říše Zla je vlastně taková zapomenutá busta totalitního státníka, který k ovládání svých poddaných používá praktiky typické pro autoritářské státy. Rozkošné jsou např. vládcovy rozhlasové projevy a slovník, který používá. Celkový dojem: 95 %. (06.03.2009)