Na povale alebo Kto má dnes narodeniny
屋根裏のポムネンカ
In the Attic or Who Has a Birthday Today?
Režie:
Jiří BartaHudba:
Michal PavlíčekHrají:
Jiří Lábus, Lucie Pernetová, Boris Hybner, Ivan Trojan, Vladimír Javorský, Barbora Hrzánová, Naďa Konvalinková, Petr Nárožný, Miroslav Táborský (více)Obsahy(2)
Na zapadlé půdě starého domu je tajemný svět. Bydlí v něm odložené hračky a mají tady své království. Je tam panenka Pomněnka a aby jí nebylo smutno, má tři kamarády: medvídka, rytíře a skřítka. Je jim spolu veselo a každý den si vymyslí nějakou hru. Například, že má někdo narozeniny. Panenka upeče dort a oslavenci zahrají písničku. A pak jdou “ do práce”. Ale vládce Říše Zla jednoho dne krásnou Pomněnku nechá unést. Její kamarádi se vydají panenku zachránit. Vždyť opravdoví přátelé udělají jeden pro druhého všechno a nebojí se ničeho a nikoho! (JOJ Cinema)
(více)Videa (2)
Recenze (125)
Toto dílo mocně nasává z kořenů Česko-slovenské, potažmo České historie animátorství. No a o vlivu Jana Švankmajera nemůže být pochyb, obvzláště při "vodních" scénách. Bohužel příběh se mi zdál načrtnutý až moc jednoduchým způsobem, pravděpodobně kvůli menším dětem. Po 15-ti minutách je jasné jak vše dopadne a můžete se oddávat jen a pouze poetice staré půdy a starých hraček, což není zase tak špatné. Chvílemi jsem byl nadšen, chvílemi jsem byl nadšen méně. Celé dílo však mírně povyšuje velmi vkusná a hezká hudební složka. Film je za tři hvězdy tak akorát. Ale protože celé naladění toho večera jsem měl tak trochu poetické a navíc mě do kina doprovodila nádherná a hodnotná osoba, je to za čtyři. ()
Bezpochyby krásný svět. Vše, co jste kdy viděli zaprášené na vaší půdě v tomto filmu ožívá a prožívá své kouzelné příběhy plné fantazie. Ačkoliv na první pohled se může zdát, že to je pouhá vykrádačka Toy Story nebo, že autor nepřichází s ničím originálním, opak je pravdou. Jiří Barta přichází s hračkami pěknými, malými, prapodivnými i ošklivými. Všichni mají své místo mezi tím vším harampádím. Díky propojení animace a nenápadným digitálním trikům se můžeme nechat unášet tím, jak se igelit promění v moře, křídou nakreslené čáry v koleje nebo vysavač v letadlo. Vše spoléhá na divákovu imaginaci, proto kdo není v hloubi duše alespoň trochu dítětem, tu filharmonii sršící z každého záběru možná neuvidí. Když už jsme u té filharmonie, celému snímku vévodí velká hudba, která velkým dílem přispívá k té správné atmosféře. Dabing jako u jednoho z mála filmů je povedený a dokonce velice příjemný. Diktátorská hlava s děsivou podobou Jiřího Lábuse okolí komanduje propagandistickými hesly jako za doby, kdy ještě nějakému pohlavárovi stála na stole. Pravdou je, že příběh není nejsilnější stránkou filmu, ale vše nahrazuje ta všudypřítomná nostalgická atmosféra starých časů. Obzvláště povedený je konec, kde se vyskytla jedna dokonalá "metonymie". Jak symbolické, když se staré hodinky promění v nekonečnou studnu a pohltí vše špatné... ()
Tak po přečtení zdejších názorů jsem částečně na pochybách. Práce s loutkami mi osobně nepřišla bůhvíjak parádní, příběh je řidší, než vzduch a záporák, v podobě Jirky Lábuse takový prapodivný. Nehledě na jeho hlášky, které kolikrát mi příjdou, ne moc vhodné pro děti. A odtud i pramení mnoho mých výtek. Snímek "Na půdě", jakoby měl problém s tím, kam se zařadit. Má mnoho prvků typických pro děti, ale na druhou stranu i několik prvků, co pochopí jen dospělí. U Pixarovek jsme na to zvyklí a sedí to u nich jako ***** na hrnec, ale v tomto případě mi tato forma tolik nesedí. Nebo jsem byl možná ve špatném rozpoložení, ale za sebe říkám: NE. ()
Nápad rozpohybovat staré hračky a jiné předměty na půdě je vynikající. Často jsem se bavil jen tím, že "tenhle vysavač měl děda taky", "jo a merkur, to byla věc!":) Vše se ani nedá na jedno zhlédnutí zachytit. Animace se mi moc líbíla. Ale příběh mne moc nevzal a postavy taky ne. Zajímal by mne názor asi šestileté holky, která seděla v kině kousek ode mne se svým tátou. Možná, že ona by jednotlivé složky filmu hodnotila přesně opačně:) ()
Galerie (10)
Photo © Cinemart
Zajímavosti (4)
- Film zahrnuje 1175 záběrů, z toho 498 trikových. (Trainspotter)
- Natáčelo se celkem 333 dnů (16.6. 2007 – 5.9. 2008). (Trainspotter)
- Český lev 2009 za výtvarný počin roku. (zdeny99)
[SPOILERY!] Opojný snímok Jiřího Barty vás zavedie na všednú pôjd, kde sa dejú bájne veci. Snímka ako taká pojednáva o troch kamarátoch, ktorý je každým niečim výnimočný. Poměnka, Mucha, Krasoň a Šubrt. Každé raňajky si hádžu kockou a kto z nich hodí hlavnú cenu, môže dnes osláviť narodeniny. Z tejto zdanlivo rozvláčnej rutiny ich vyruší hlavný záporák, Zlatá hlava. Zvyšok filmu je zaužívaný Hero journey, plný náhlych nástrah, kde smrť číha na každom rohu. S tým slovom smrť si srandu nerobím. Narazíte tu na dusenie prachom, alebo sny o upálení zaživa. Podľa tohoto dokážete usúdiť, že to nebude film určený priamo pre tých najmladších. Atmosféra, i keď veľmi farebná a hravá, sa často nebojí zájsť až do najtemnejších kútov priestoru pod strechou. Producenti sa zreteľne nechali inšpirovať "vetešou", ktorá im už nejaký ten piatok okupuje povaly. Počas príbehu teda hrdinovia narazia na filmársky "staromodernizmus", kedy sa zašlým veciam opätovne navracia neuznaná sláva. Príbeh tým, že si berie hlavnú inšpiráciu zo starých rozprávok a folklóru vám toho veľa neprivodí, ale tvorcovia vám to dokážu predať prostredníctvom iných vnemov. Navzdory nedostatku digitálnych efektov (nejaké tam sú, ale nestoja moc za reč, na rok 2009 veľmi slušné) vám film dokáže udržať úsmev na tvári pomocou hrátiek s prostredím. Oblaky sú podušky, paplóny so závesmi vo vás zase evokujú vlny a rýchlo tečúcu vodu. Almara je pre hlavných protagonistov nezdolateľná hora. Kamera neostáva statická a v nemálo záberoch na vás autori pripravili scenérické zábery s rôznymi dynamickými zoomami. Obsahovo je to mišmaš odlišných umeleckých žánrov. Cez live-action scény, ručne nakreslenú animáciu, ba ešte aj rotoskopiu, až po väčšinový stop-motion. Len layouty, trošku zaostávajú. Nemám, ale autorom, čo vytýkať. Pri pozeraní som si pripadal mierne v rozpakoch, pretože miestami to vo mne evokovalo filmografiu pána Švankmajera plnú stop-motion animácie spojenej so živými hercami, pasážami s plastelínou a rýchlymi strihmi. Aj to, čo sa nevydarilo má vo výsledku veľmi uspokojivý výsledok a vďaka svižným strihom si toho nemáte ba ani ako všimnúť. Keďže film nie je stavaný priamo pre najmladšiu vekovú skupinu, vidím v ňom hojne skrytého symbolizmu. Ako to tak u rozprávok býva obyčajom kladné postavy sú odeté v svetlých farbách, zatiaľ čo negatívne postavy sú vzhľadovo nesympatické a oblečené v značne tmavších farbách. Zlatá hlava si počas filmu vybíja zlosť na nevinných a so svojimi poskokmi manipuluje, čo vo mne evokuje skrytú alegóriu na Komunizmus. Dávalo by to celkovo aj zmysel, keďže si skrze celý film buduje Kult osobnosti. Dáva rozkazy na hromadné tresty smrti, trápi nevinných, svojich nepriateľov ponižuje a územie Ríše strachu (alebo odkaz na inú ríšu) ohraničuje od ostatných. Preto niet divu, že sa na konci filmu zosype ako samotný stalinizmus na počiatku 90. rokov. Záver filmu je osvedčený happy end. Zlo prehralo a dobro žije. Ak by som, ale mal na film vytiahnuť nejakú špinu, ťažko to dokážem. Za menšie hnidopišstvo by som bol schopný označiť dabing pána Jiřího Lábusa. Mne osobne prišiel do filmu nepatričný, no nemám mu, čo vytknúť. Pán herec má úderný a ľahko počúvateľný hlas s príjemnou farbou. Na záver už smiem podotknúť iba, že ak vám nevadia bizarnejšie rozprávky nemali by ste tento skromný tuzemský projekt minúť. 70 minút vám vďaka rýchlemu tempu utečie ako voda. Krásna myšlienka toho, že čo je zabudnuté ešte nie je na vyhodenie alebo za zenitom. Také Československé Toy Story. Ak, ale hľadáte niečo menej umeleckého, tu moc nepochodíte. Škoda, že v rovnakom roku vyšiel podobný film od pána Svěráka, s ktorým sa bude tento film bezpodmienečne porovnávať (Kuky se vrací, osobne si myslým, že čiastočne môže za zapadnutie tohoto filmu). Nemôžem inak než pochváliť tvorcov a snímku srdečne odporučiť. Inak neviete, kto má dnes narodeniny?... () (méně) (více)