Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny?

Krásný skromný animáč, spadající do skupiny "dětských filmů", které si užije stejně dítě jako dospělý, třeba proto, že v něm najde spoustu artefaktů z vlastního dětství před lety, staré věci, které ještě na té půdě kdekdo má, nebo pro vtípky, které ocení i starší. Kouzelné spojení s kreslenou animací nebo animace proudu vody. Ovšem asi tak pět minut po skončení filmu jsem jej zase vypustila z paměti. (04.08.2009)

Pozoruhodně melancholický kousek, jehož atmosféra jako báseň podobna kajaku razila peřeje medu. Skvostné nápady, skvělá hudba Michala Pavlíčka a výborný výběr hlasů činí z Půdy citovou hitovku - hitovou citovku čeksého animovaného filmu. Půda jako tajuplné místo, jejíž pilíře stojí pevně jako konstrukce příběhu epického fantasy s vymazlenými postavičkami. Dokanlé v každém směru... (02.08.2009)

Na tento film jsem se těšil, že přijde konečně nějaký pořádný impuls do vrávorající české animace, na krásnou oslavu starých hraček a dechberoucí atmosféru živého ekosystému v podobě nevyužívané půdy s kdovíjakým harampádím. Výsledek je však více než tristní. Animace je sice technicky na velmi dobré úrovni, ba co víc nabízí spoustu vychytávek v podobě kombinace různých animačních technik, ale po všech ostatních stránkách je to hodně slabé. Začnu-li u scénáře, tak ze začátku to vypadá pěkně tajemně, ale pak se z toho vyklube prvolánová akční béčková hovadina, která místo vynášení hraček do nebes z nich dělá oživlé trouby a místo pohádkově laděné atmosféry s trochou nostalgie je na zlatém podnose servírovaná diktátorská depresivní podívaná v čele s opatlaným Lábusem, jehož postava naprosto podtrhuje nesoulad mezi hranou a animovanou částí. Proč byly do příběhu zasezeny další živé postavy pak nechápu vůbec, neboť mají minimum prostoru a akorát diváka, zejména pak asi dětského, matou. Minimalistická hudba ze začátku vypadala slibně, ale po celou dobu mi přišlo, že není s filmem na jedné vlně a akorát tak dotvářela tísnivou atmosféru celého příběhu. Ve stejném duchu se pak nese tmavá, nepříliš barevná a nikterak výjimečná výtvarná stránka. Další věcí, která mi přišla dosti divná, byla jména postav, neboť dětem to asi moc neřekne a já jsem to také moc nechápal, neboť při nejmenším je to nevkusné a neoriginální. Jediná Pomněnka z toho vyšla docela dobře. Z dabingu lze ocenit snad jen myš, jinak to bylo takové hodně odfláknuté. Abych našel na filmu aspoň nějaké další pozitivum, tak některé dobré nápady, které náhodou nebyly překombinovány, za zhlédnutí určitě stojí, ať jde o letadlo nebo pěknou scénu s kočičákem a deštníkem. *** Ve zkratce: Staré hračky patří do starého železa, to je asi to, co chtěli tvůrci sdělit... (23.07.2010)

Sice rodinná podívaná, ale i tak si Barta neodpustil prvky, z nichž až běhá mráz po zádech a děti si mohou donést domů z kina pěknou noční můru, některé scény byla až sympaticky psychedelické. A k tomu se navíc přidává bezbřehá fantazie a několik velmi působivých takřka velkofilmových scén. Škoda trochu nevyváženosti - rozjezd byl oproti zbytku filmu pomalý a trochu delší a postavičky ne moc prokreslené, sympatický mi nakonec přišel jen Schubert. Ale i to vůbec nebrání neobvyklému zážitku, který dokazuje, že česká animace rozhodně není mrtva a jak to vypadá čekají ji zase lepší časy. (15.04.2009)

Děti nepochopí metaforičnost filmu - dlouholetá tradice proti nevkusu normalizačních osmdesátých či závěr s hodinkami reflektující pomíjivost všeho hmotného. Dospělý může mít námitky proti nepropracovanosti fikčního světa hraček na půdě (smysl toho jejich pohybu - kam ráno všichni jezdí?; úloha živé kočky ve světě hraček - ta se vytratí do ztracena etc. etc.). Na půdě je hodinové cvičení na téma "půda a hračky", je v něm mnoho výborných nápadů (obyvatelé světa zla), jenže na to, aby se stalo filmem, mu chybí spád a gradace. Loutkaři ho ocení - ale kdo ještě? (21.03.2010)