Svatba s podmínkou

Svatba s podmínkou v mnoha ohledech nezapře východisko v české nové vlně 60. let. Černobílá kamera, sázka na přirozené dialogy bez romantizujících momentů, psychologická drobnokresba hrdinů, zkrátka slušný film své doby. Je zajímavé, že pohledná Drahokoupilová byla režiséry systematicky obsazována do rolí potvor. I když to nebylo na prvním místě, film zároveň hodně vypovídá o atmosféře své éry, kdy bylo nutné fingovat sňatek, aby člověk mohl žít ve městě, které si zvolil. Byrokracie a neexistující trh s byty spolu s příkazovým systémem dělaly holt své. Celkový dojem: 60 %. (04.05.2011)

Opravdu velmi poutavě ztvárněný dobový příběh mladé dívky, vysokoškolačky, jejíž přání je získat v Praze trvalé bydliště a s tím spojené výrazně lepší životní příležitosti, v tehdejších reáliích byrokratického režimu s řadou bizarních absurdit to však znamená skutečně velkou nesnáz, kdy jediným schůdným východiskem mimo úplatků je uzavření sňatku s nějakým v Praze již bydlícím mužem, její současný milenec, starší rozvedený muž s vybudovanou perspektivní kariérou, však k jejímu zklamání o sňatku již neuvažuje, dokonce jej považuje za jakýsi přežitek a takový volný vztah s ní mu naprosto vyhovuje, ona se však nehodlá se stavem věcí smířit a po náhodném seznámení s jedním, osaměle žijícím mladým mužem s nevalným sebevědomím, přece jen brzkého sňatku s ním dosáhne, on totiž přijme jí z počátku nastavenou podmínku, že se po vyřízení jejího trvalého pobytu spolu rozvedou, taková je tedy ústřední zápletka příběhu, nic však není tak jednoduché, jak si dívka původně představovala, když se z počátku v jen formálním vztahu probudí opravdové city a mladý muž se do ní zamiluje, vzniká tak netypický vztahový trojúhelník, v němž však žena řeší již typické dilema, kterému z obou mužů dát nakonec přednost, skvělý příběh s jednoznačně nadčasovým přesahem, že s city není radno si zahrávat a jakékoliv následné rozuzlující řešení přináší aktérům jen bolestivé zranění citů, někdy i s hlubokými šrámy na celý další život. (22.10.2012)

Jednoduchý, ale přitom velmi dobrý scénář, poctivá šedesátková atmosféra, experiment s neherci, enervující hudba a úhledná kamera. Tohle jsou atributy Kohoutova filmu. Nemám nic proti lesu, jen mne poněkud znervózňuje, když stromy opustí svá místa a poskytnou veškeré své síly filmovému umění. Kohout si dal záležet a vybral ty nejhorší mezi špatnými herci i neherci. Zkrátka jedno dřevo vedle druhého. Nejhorší je potichu mluvící a úkosem se dívající Junášek. Škoda, že si Kohout od někoho zkušeného nenechal poradit s castingem. (28.10.2012)

Vdavekchtivých žen není mnoho. ale to jsem zjistil až později, neb jeen čas jsem se pohyboval taky mezi takovými, jiných jsem si moc nevšímal, co naopak se chtěly moc vdát. Ty co moc nechtěly, moc tomu hledání partnera ze svých potřeb nedaly, tak proto nic neudělaly, a nedělají i nadále. Ale dost je takových, co si taky laply jednoho chlapa a už ho nepustily - slovy jedné z nich - ještě hledat dalšího? Doktor mi stačí, a já už si ho omotám kolem prstíku. Tenhle film se moc často nevysílá. Asi i proto, že jsou společensky závažnější témata. Třeba jak udržet divačky při sledovanosti některých seriálů, aby nechodily na jiný program, a tohle slyšet nechtějí. Tedy, že jsou neprovdatelné! (10.09.2010)

Herecky krásny a čistý film s nutne deziluzívnou pointou a životným ponaučením pre oboch hlavných aktérov. Cesty srdca sú nevyspytateľné, tradičný model A chce B, B chce ale C, resp. vlastne ani nevie čo a koho chce tu funguje dokonale. Je možné, že niekto zo seba dostane po nepríjemnom ponížení a v logicky nazbieranej horkosti vetu: "A kdybys někdy něco potřebovala, třeba zapískat na prsty, tak přijď, jo ?!" ÁNO, JE! (10.07.2010)