Darjeeling s ručením omezeným

Sáhl jsem po Darjeelingu s ručením omezeným v době, kdy postupně nakoukávám filmy indického režiséra Satjádžita Ráje (jemuž tento film Wes Anderson věnoval), čerstvě mám zhlédnuté asi dvě nejpopulárnější Rájovy detektivky a tak jsem od počátku vnímal přímou inspiraci dobrodružným cestováním Indií vlakem a trampot s dalšími dopravními prostředky ze Zlaté pevnosti (včetně nápadu se stejným pohybem kamery u postupného zabírání několika kupé zvenčí) a současně barvitou výtvarnou stránku interiérů a kostýmů evokující Joi Baba Felunatha... také spoustu hudby ze starých indických filmů, žejo. Tudíž jsem si chvíli zvykal, že celá tato inspirace je přetavena do hodně svérázné Andersonovy poetiky a výsledkem je dobrodružná komedie (byť i s jednou tragickou epizodou), která si v rukou hravého amerického tvůrce žije vlastním odvázaným životem. Rovněž jsem si zvykal na některé z hlavních herců, nejhůř v případě Adriena Brodyho, ke kterému jsem si déle hledal nějaké sympatie (zatímco Jason Schwartzman mě svým komickým výkonem chytl takřka okamžitě). Ale jakmile jsem se zladil s Andersonovou barevnou hravostí a groteskností vložené do chvíli poetického, jindy zas uspěchaného putování neotřelé bratrské trojice, často jsem si lahodil a nejen s ohledem na mou menší zálibu v road movies jsem se bavil. I soundtrack se směsicí americké, francouzské a indické hudby se podařilo Wesovi poskládat vhodně, takže jediné, co mi vůbec nesedlo a překáželo, byly doslova videoklipové sekvence se spomalenými záběry. [80%] (12.06.2023)

U Grandhotelu Budapešť jsem pořádně nevěděla do čeho jdu, u Darjeeling Limited už jsem věděla, co mám očekávat a tak se dá říct, že patřím mezi příznivce toho šíleného Wese Andersona. Jeho styl mi je blízký, některé situace z této vlakové road-movie bych zažít chtěla, jiné nikoli. Na začátku je to samé "neříkej mu, že jsem ti to řekl" a následně na sebe hoši kecnou všechno, protože když cestujete ve stísněných prostorech, zanechá to na vás následky. V téměř závěru potěšila skvěle padnoucí písnička 'Play with fire' od Stoneů. (04.09.2017)

"It´s the same old story" zazní v jedné z posledních scén DARJEELING LIMITED, meta-textu k předchozí Andersonově tvorbě. V jeho melancholických dílech se specifickým stylem (postavy čelící - předčasné? - dospělosti jakožto žanrové archetypy a ikony zasazeny do skutečného popkulturního světa, tématizace různých médií a závěrečný obraz ve slow-motionu s narušením klasického narativu, to vše okořeněno weird dialogy) jsme byli navyklí očekávat určitý "soubor znaků", který je zde okázale bořen._____ Nesetkáváme se zde s problematickou přitomností super-ega, ale rovnou jeho absencí (otec byl sražen taxíkem); Owen Wilson zde nehraje jakože světem-protřelého hezounka, protože většinu stopáže má na hlavě obvazy; postavy (vyjma jedné, a to ještě díky kontroverznímu předfilmu HOTEL CHEVALIER) zde nejsou divákovi před anebo při úvodních titulcích představeny; závěrečného slow-motionu se nedočkáme, protože po něm následuje dohra a i médium zde jaksi není tématizováno (divadlo - RUSHMORE, kniha - ROAYAL TANENBAUMS, film - LIFE AQUATIC). Jako kdyby ústřední motiv cesty hrdinů za osvícením byl godardovskou dekupáží provedenou Wesem Andesonem sám na sobě, aby - poté, co v předtitulkové sekvenci nechá hrdiny předběhnout Billa Murraye a tak i svou předchozí tvorbu nechat "za sebou" - se v závěru vrátil zpět na začátek a stal se tak po komerčnějšim LIFE AQUATIC skutečným Indie režisérem._____ Jediný problém bych tak viděl v tom, že tentokráte to uteče až moc rychle (chci víc!) a hlavně, že se nepovedlo filmu zprostředkovat i neseznámenému divákovi jasnou představu o tom, že teď se na něco odkazuje a můžu si to užit, aniž bych znal detailně odkazované (přece jenom o oceánologovi někdo u nás aspoň slyšel, ale obávám se, že o "apuovské trilogii" těch lidí bude ještě míň). (29.01.2008)

Andersonov inšpiratívny indie "train-trip" z Indie a zároveň srdečný pozdrav Satyajit Rayovi na jehož diela sa tu nenápadne odkazuje. Sladkobôľny príbeh troch bratov (otca zrazil taxík a mama sa stala kláštornou sestrou) ikonicky kombinuje dramatický motív zložitej minulosti/prítomnosti protaganistov ktorých personálna rovnováha, resp. spirituálne vykúpenie nastáva až po humánnom čine s totálne neortodoxným improvizovaním komediálnych zvyčajov. Permanentne sa popíjajú kvapky proti kašľu, randí sa so sprievodkynami a jedovatý had je na úteku. Po starom sa vedú originálne (tentokrát) dospelácky-infantilné dialógy, čo švenk/statický záber, to úžas nad kameramanskou exhibíciou v pestrofarebnej, detailne rozvrhnutej mizanscéne a výstižný výber eufonických pesničiek vlastne ani netreba podrobnejšie rozoberať, stačí ho iba nadšene počúvať. Po novom sa už na pozadí nenachádzajú/neoslavujú rozličné druhy média, doterajšia schéma nadväzujúcich, ale navzájom sa neprelínajúcich kapitol je tu znamenito nabúrana cez prenesenie časti textu z predfilmu "Hotel Chevalier" do epilógu celovečeráku v zmysle ozrejmenia hravej prepojenosti a povestný "slow-motion" tu už nemá privilégium jediného výskytu/významu, ale rovno dvoch. "Darjeeling Limited" patrí medzi najosobnejšie záležitosti W.A., ide o auteuristický experiment v ktorom sa snúbi svojrázna, rokmi budovaná poetika melanchólie podporená naprosto očarujúcou formou s pôžitkárskym porušovaním overených, úspech prinášajúcich návykov. (07.09.2012)

Ajéje, taká som bola z tohto filmu popletená a povedala som si, že musím nad hodnotením pouvažovať, až som na to zabudla niekoľko mesiacov :-) Mno, pekné to bolo, nie že nie. Aj také relaxačné. S Wesom Andersonom to mám ťažké, raz ma úplne uchváti (Život pod vodou), inokedy pobaví (Taká zvláštna rodinka), potom zase sklame (Bottle Rocket). Darjeeling by som zaradila asi tak do stredu. Bol lepší ako Bottle Rocket a menej zaujímavý ako Zvláštna rodinka... (19.03.2009)