Darjeeling s ručením omezeným

Je to úplně stejné jako poslední tři Andersonovy filmy, přesto podle mého zatím nejslabší. U Andersona je nejlepší, že neustále netušíte, co bude dál, jak se bude film vyvíjet. U Darjeeling to ale podle mě neplatí - asi tak od prvních deseti minut, kdy Owen Wilson seznámí bráchy s plánem, je to jasné. Bude duchovní obrození, stmelení rodiny... bla bla bla. Ovšem ač Andersonův nejslabší, přesto velmi, velmi nadprůměrný. (10.01.2008)

Nádherný film o duchovní cestě za změnou, která spočívá v tom, že se smíříte s tím, jací jste... Poetika Wese Andersona je skutečně úžasně osobitá a jen stěží jde vlastně popsat, čím mne tak oslovuje. Ty až kýčovitě pastelové barvy (možná až popart), ten zvláštní kamerový filtr, jeho typické vertikální záběry shora a horizontální jízdy, jeho oblíbené nahlížení do nitra věcí (v Životě pod vodou to byla loď, teď kamera zase horizontálně putuje kolem průřezu osobního vlaku), prokládání snímku zpomalenými záběry, nesoucími si uvnitř zvláštní kouzlo a význam, ten ryzí humor rezignující na běžné vnímání komična, ale hledající humorný rozměr jaksi pokorně, tiše a vlastně jen tak mimoděk, jako vedlejší produkt... K tomu patří i prazvláštní hudba - velmi milá, ale v podstatě raritní, francouzské hity dávných let jako i indické ethno, hodně nostalgická a emocionální, podbarvující klíčové scény a tvořící třetí plán scény. Důležitou roli tu hraje i místo - Indie. Genius loci je vůbec pro filmy Wese Andersona podstatný. Darjeelingský expres tvoří rámec celého příběhu, žánrově vlastně jakéhosi train movie. Nepřehlédnutelný je satirický prvek - tentokráte zaostřeno na duchovní turistiku a módní východní mystické trendy, vše je ale podáváno velmi decentně a gentlemansky. Zcela samostatnou kapitolu tvoří herci - Wes Anderson si utvořil stálý okruh svých oblíbenců, ke kterým přidává několik dalších výjimečných tváří a dociluje tak harmonie. Iniciuje scény obvykle masové se zvláštní choreografií a většina záběrů často vypadá jako detailně promyšlené v podstatě statické živé obrazy. Vtipem samým o sobě je herecká úloha Wesova favorita č. 1 Billa Murrayho, jeho působení ve filmu mě skutečně rozesmálo. Wes Anderson je tvůrce vybočující z běžných norem a ukrývající pod slupku komedie příliš mnoho trpkého a nostalgického, než aby byl masově oslavován. Je to však tvůrce skutečný, hledající, tázající se, sdělující, kritizující západní společnost, mající svůj styl... Díky za něj, díky za jeho filmy, díky za Darjeeling s ručením omezeným... Podobné filmy: Život pod vodou, Taková zvláštní rodinka, Jak jsem balil učitelku, Prosíme přetočte (16.07.2008)

Musím se přiznat, že dlouhou dobu jsem nevěděl, jestli filmu dát čtyři nebo pět hvězdiček. Nakonec jsem se vrhl po té první možnosti a důvodů je tu hned několik. I když je Darjeeling opravdu hodně příjemný výlet do Indie za poznáním klidu a míru v duši každého ze tří bratrů, je to také opravdu neobvyklá všehochuť komedie a dramatu. A právě tady mám ten pocit, že toho humoru tam přeci jenom chybělo trochu víc. Bratři jak se patří zahráli opravdu dobře, s tím si nemůžu v žádném případě stěžovat. Vyvyšují film výše a spolu s příjemnou hudbou přidávají na příběhu dále na kvalitách, které tolik potřebuje. Ale vždy je nějaké to ALE. A tady hlavně to, že se příběh nakonec nikam nedopracuje, skončí, tam kde začal a to je možná chyba, teda u mě určitě. Každá cesta má mít určitý začátek a určitý konec, ještě když je tak duševní jako právě v tomto filmu. Přesto jsem byl ale potěšen. Takovou všehochuť jak dobrých tak smutných scén jsem dlouho neviděl. (12.05.2008)

Takhle vymazleným vizuálem se může chlubit jen málo filmů. Neobvyklá péče o detail doslova vystupuje z každého záběru, ať už jde o do puntíku vyladěnou barevnost prostředí a samotných herců, či o roztomile vypadající čajové šálky nebo zavazadla. Samostatnou kapitolou je pak maximální využití prostředí vlaku, ve kterém se kamera přímo vyžívá, nebo zábavná poznávačka ústředního tria, která slouží i jako narativní zkratka. Stejně jako v případě Života pod vodou protestuji proti označení 'komedie', jelikož jediný úsměv, který jsem měl po dobu sledování na tváři, byl tzv. blažený. Uvařte si čatní, indický čaj, skočte pod deku a požitkářsky si vychutnejte každý záběr. (28.09.2009)

U Grandhotelu Budapešť jsem pořádně nevěděla do čeho jdu, u Darjeeling Limited už jsem věděla, co mám očekávat a tak se dá říct, že patřím mezi příznivce toho šíleného Wese Andersona. Jeho styl mi je blízký, některé situace z této vlakové road-movie bych zažít chtěla, jiné nikoli. Na začátku je to samé "neříkej mu, že jsem ti to řekl" a následně na sebe hoši kecnou všechno, protože když cestujete ve stísněných prostorech, zanechá to na vás následky. V téměř závěru potěšila skvěle padnoucí písnička 'Play with fire' od Stoneů. (04.09.2017)