Režie:
Vlasta JanečkováScénář:
Irena PavlováKamera:
Milan DostálHudba:
Vadim PetrovHrají:
Mário Kubec, Petr Kostka, Hana Maciuchová, Michaela Kuklová, Magdalena Reifová, Lenka Termerová, Petr Štěpánek, Jan Přeučil, Oldřich Vlach, Milan Stehlík, Martin Velda, Zuzana Šavrdová (více)Obsahy(1)
Mladý Mordechaj Mayzl (M. Kubec) už dávno miluje Sáru (M. Kuklová), dceru pražského primase židovské obce (P. Kostka). Jenomže Mordechaj je velice chudý, a tak o svatbě s milovanou dívkou může jenom snít. Anebo spoléhat na zázrak. Naštěstí v době rudolfínské, v níž naši hrdinové žili, se to kouzly a zázraky jenom hemžilo. A tak se stalo, že lakomý primas při jednom z návratů z obchodních cest narazil v lese na vytoužený zlatý poklad. Co všechno primasova chamtivost způsobí a jakými spletitými cestičkami se dostane poklad k tomu pravému, vypráví pohádka, která byla natočena podle předlohy E. Petišky. (Česká televize)
(více)Recenze (28)
Hezký příběh o Mordechaiovi Maiselovi a o tom, co předcházelo vzniku Maiselovy synagogy, alespoň tedy co se legendy týká. Pravda je samozřejmě trošku jiná. Kostými mi přišly zvláštní. Nezdálo se mi, že by se takové nosily v rudolfínské době v Praze. Ale je to pohádka, takže nebudu hledat další mouchy. Nejvýraznější postavy celého příběhu byli Petr Kostka a Hana Maciuchová. ()
Jeden z nejzářivějších pohádkových televizních titulů devadesátých let. Málokterá pohádka se z této doby povedla tak, jako tahle ze židovského prostředí. Kromě duchů, které jsou ztvárněny hrozným způsobem, dokáže film zaujmout ve všem. Ve vyprávění příběhu, postavách, gradaci i hudbě. Kubec i Kostka si své postavy užívají, hlavně Kostkovi se však podařilo sebestředného a vychytralého žida obdařit aspoň špetkou soudnosti a lidskosti. Tato pohádka se nemá za co stydět a i při své délce ani chvíli nenudí. Bravo. ()
"Člověk může změnit názor Sára, časem." Pohádka, nebo snad legenda, která mohla vzhledem ke svému námětu, vzniknout až po změně režimu a je zajímavé, že byla natočena až o necelých pět let poté. Její příběh vypráví o docela vyčůraném způsobu, jak pomocí slibu zbohatnutí, udělat z jednoho chamtivého misantropa, docela sympatického filantropa a o tom, jaké bylo a je, postavení mladých dívek či žen v židovské společnosti, ale především o tom, že největší bohatství, se skrývá v pomoci druhým. ()
Docela mimo mísu zpracovaná židovská pohádka (na námět Eduarda Petišky) údajně se odehrávající v rudolfinské Praze. Vizáž židů (to by odborný poradce zkorigoval z placu) by spíš odpovídala polskému a ruskému prostředí v 19. století než českému 17. století (připusťme, že je to umělecká nadsázka), párové tance by byly špatně v jakémkoliv ohledu. Nejvíc potěšil ve zpěvu kantor Miki Roth ve svatební jidiš písni (i když opět zcela mimo dobu) a angažování skutečného vrchního kantora Staronové synagogy Viktora Feurlichta, který reprezentoval (zemřel v roce 2003) nejautentičtěší prvek celého představení. Člověk by to vše odpustil, kdyby zpracování bylo aspoň trošku tajuplné nebo nějakým způsobem osobité, ale i ti herci byli takoví všední. Poznámka - Mordechaj Mayzl má být asi Mordechai Maisel, jedna z nejvýznamnějších postav židovské Prahy vůbec, nebo se pletu? ()
Židočešství, tak brutálně zlikvidované nacismem, je přirozenou součástí našich dějin i kultury v duchu a pokračování Masarykova a Benešova odkazu. Citlivá evokace této kultury současně zachovává památku jedné z nejvýraznějších a nejnadčasovějších postav našich i evropských dějin. A to by se nemělo omezovat jen na pojmenování ulic. Scénář, režie i herecké obsazení tyto klady dále jen dále umocňují, aniž by se vyhýbaly lidským rozměrům postav a osobností židovské minority. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (2)
- Při scéně svatebního obřadu v synagoze je účasten i tehdejší skutečný vrchní kantor Staronové synagogy, Viktor Feurlicht. (honajz)
- Smutným historickým faktem je, že i když byl Mordechaj Mayzl (Mário Kubec) po celý svůj život nebývale štědrý jak vůči svým židovským souvěrcům, tak vůči křesťanům (například na své náklady také nechal vydláždit hlavní ulice v tehdejším židovském městě, podporoval tehdejší vědu a umění, ale také drobné řemeslníky a obchodníky, kterým půjčoval peníze za velice výhodných podmínek, roku 1581 věnoval 100 tolarů na opravu sousedního kostela sv. Salvátora), tak přesto, že se císař Rudolf II. sám zúčastnil jeho pohřbu, o několik dnů později nařídil konfiskaci celého jeho jmění. Navíc tím porušil svůj vlastní dekret, který Mayzlovi za života věnoval a dle kterého měl právo naložit se svým majetkem podle vlastní vůle a odkázat ho komukoliv. (Nick321)
Reklama