Jatka

(FESTIVAL OTRLÉHO DIVÁKA 2010) ZIBAHKHANA (HELL´S GROUND) je nálepkováno jako "první pakistánský gore" či "první pakistánský slasher", ale nepřijde mi vhodné snímku přisuzovat jeden konkrétní subžánr či poetiku, protože míchá hned několik žánrů dohromady, přičemž mnoho scén je inscenováno prvotřídně, a nápaditě vstřebává spoustu stylistických postupů (komiksové vsuvky ozvláštňující digitálně exploatační vzezření). Že tady nejde o zhnusení či vystrašení diváka, je dáno najevo hned v jedné z úvodních scén, kdy se jedna z postav dívá na údajně první pakistánský horror, stokerovskou adaptaci Draculy ZINDA LAASH, aby se pak hlavní skupinka mladistvých s představitelem titulní role setkala. O co tedy jde? O přehlídku postupů či přímo ikonických scén ze západních vzorů mnoha horrorových subžánrů, zasazených do pakistánského prostředí, v rámci kterého je možné nesčetné množství západních kanonických snímků (sub)žánrů pojmout v uctivě-parodicky-napodobitelském duchu domácího pokladu - ZINDA LAASH. Od toho se odvíjí stylizace hereckých výkonů a ostatní specifika (lokalita, hudba...). Nadprůměrné hodnocení pak zajišťuje sociálně-kritické "postřehy" filmu, které se na rozdíl od odkazovaných (NOC OŽIVLÝCH MRTVOL, TEXASKÝ MASAKR MOTOROVU PILOU, HORY MAJÍ OČI - vše originály) nenesou v politické, nýbrž ryze společensko-ekonomické rovině, a tak dělají ze ZIBAHKHANA něco víc než jenom zatraceně stylovou nápodobu pro žánrového fanouška či sběratele campů. (13.02.2010)

S „Lollywoodem“ jsem dosud neměl žádnou zkušenost, tedy co se především hororové tvorby týče, přestože mám doma zhruba 10-12 pákistánských filmů. Proto jsem pln očekávání (no především zvědavosti) sáhl po prvním z nich a nestačil jsem zírat. Varováním pro mne mělo být již různorodé hodnocení na internetu, ale na to já moc stejně nedám, takže po celkem zajímavém začátku jsem si říkal, že by to zas až tak špatné být nemuselo. Hudební vložka byla docela zajímavá a popravdě byla asi tím nejlepším, co nám tento film nabídnul. Ke všemu ostatnímu mám totiž dost velké výhrady. Kvalita obrazu, tedy kamery byla místy úděsná a i přes zřejmě nevelký rozpočet se to dalo rozhodně natočit líp. Především pak scény mimo auto. Roztřepaná kamera, máznutý obraz a chaotický střih však nebyli jediným problémem. Tím dalším byli kupříkladu ochotnické herecké výkony většiny herců (kteří si snad zahráli jen v jednom filmu) a pohledné představitelce dívky Ayeshy nepomohla ani její pohledná tvářička (kupříkladu v pornu by se určitě uplatnila lépe). Takže i zde zazářil snad jen ve své zemi oblíbený herec Rehan. (12.05.2013)

Stejně jako v případě tchajwanského "Invitation Only" a indonéského "Macabre" i první pakistánský zářez do žánru slasheru trpí rozkolísaností, ale přesto ho lze považovat za velký úspěch. V porovnání s oběma jmenovanými představuje "Zibahkhana" žánrově nejpoučenější a současně stylově nejosobitější dílo. Hluché momenty od úmornosti zachraňuje bollywoodsky přepjatá herecká dikce a naopak vrcholné scény filmu v sobě spojují osobitost, vypjatost a precizní realizaci. Ze scénáře je cítit nadsázka a radostné směšování motivů z žánrových klasik, které převedením do pakistánských reálií získávají uhrančivě fantaskní podobu - obzvláště podoba hlavního zabijáka představuje grandiózní nápad. 7/10 (10.11.2009)

Pakistánský horror, klobouk dolů... za chvíli bude točit horrory i Etiopie a Somálsko! Jen ta Česká republika bude pořád zaostalá! Ve světě letí sci-fi, horrory, katastrofické a akční filmy a pouze Češi se zastavili v čase a točí pořád ty stejné sračky! Zibahkhana byl jistě zajímavý film. A bylo to takové zvláštní, koukat na horror v arabštině (přesněji v jazyce Urdu) s líbivou orientální hudbou. Na první horror to opravdu ujde. Po obsahové stránce nemám namítky. Trošku to vázne amatérskými herci..... Ale jinak, lepší průměr a hlavně opět něco nového :-) No a mé TITULKY :-) zde : http://www.titulky.com/Zibahkhana-110648.htm (11.08.2008)

co byste tak čekali od filmu, kombinujícího subžánry hororu jako je slasher a zombie film s exploatation, přesněji hixploatation, který se silně inspiruje Texaským masakrem motorovou pilou, zahrnuje intertextové odkazy na lollywoodské klasiky, vytrhává různé tradiční prvky z cizích kinematografií, přičemž většinou to bývají průhledná schémata až klišé, jako je například fenomén tzv. poslední dívky, a vše toto vkládá do pákistánkého prostředí? nad to se film poněkud křečovitě snaží i o reflexi onoho prostředí, čímž myslím prostředí fyzické (zanedbaný pákistánský venkov) i prostředí společenské (mikrokosmos různých přístupů k životním podmínkám země nabízí skupina postav filmu, přátel cestujících na koncert, tedy tatáž rozehra, kterou důvěrně známe například už z Texaského masakru a z Domu voskových figurín, pokud mě pamět neklame, etc.). toxickými odpady otrávené životní prostředí zapříčiňuje epidemii zombies a k bezpočtu nepatřičných prvků výjimečně komplexního filmu přidává navíc ještě environmentalistický apel. gore efektů bylo na můj vkus pomálu a chtěné i nechtěné zábavy taktéž. před nudou mě nakonec chránilo jen napětí mezi vážností a odlehčující nadsázkou, protože hranici mezi nimi zde bylo obzvláště nesnadné vystopovat. to by nebylo nic až tak mimořádného. v mnoha filmech toho či onoho ze zastoupených žánrů jsou obě nálady tlačeny proti sobě navzájem a prostupují se. krásným příkladem jsou filmy Roba Zombieho, Dům tisíce mrtvol a pokračování Vyvrženci pekla, které mám osobně velmi rád právě kvůli Zombieho hrátkám s žánry. přirozeně, výsledným efektem je makabrózní atmosféra komického zhnusení, či naopak odpudivého komična, jak jen chcete. (25.06.2012)