Antikrist

Pro někoho je Trier mizogyn. Podle mne chápe ženy lépe než mnozí jeho kolegové a Antikrist je toho výborným důkazem. Kromě toho, že jde o hluboce osobní film vzniklý z velké vnitřní bolesti, je to zároveň nadčasová výpověď o neodlučitelnosti mužského a ženského principu, které se vzájemně doplňují i ničí. Muž svou přirozenost skrývá, žena jí dává průchod. Racionalita se snaží zkrotit živelnost namísto toho, aby ji přijala za svou součást. Harmonii by měl přinést návrat k sobě samému, a tedy do přírody, potažmo do Ráje. Ten už ale neexistuje. Bůh je mrtev, chaos zvítězil. Psychologický horor o rozkladu lidské duše i tradičních hodnot si nás podmaňuje mnoha neskutečně působivými i extrémně drastickými výjevy a zároveň naši pozornost udržuje strukturou připomínající několikafázovou terapeutickou seanci založenou na principu „co tě nezabije, to tě (možná) posílí". Podobně absolvovat Antikrista znamená pohlédnout do nitra temnoty a zažít - jako Trier během natáčení - malé znovuzrození. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, niethustra, Exkvizitor, type_B, Dubro, marvan (26.11.2009)

90?% Snad. Tohle je můj první film od Triera. Ze začátku jsem si vzpomněl na Tarkovského a na konci mu byl film věnován. Tohle je další případ obrazových cvičení, které mě vtáhnou, bizarností, které mě vylekají a šokujících scén, které mě nešokují. Jinotaje jsem skoro neodhalil, už nechci psát nic o fascinaci, prostě mě to bavilo. Přesto to podruhý nedám. Nejspíš. (20.01.2010)

Psychothriller o pohlcující moci přírody, slabosti rozumu a ďáblovi v těle ženy. Trier intenzivně rozvádí starou známou pravdy, že mít v rodině cvokaře se rovná vstupence do blázince. Radši se v tom tolik nehnípat... Na Antikristovi mě nudila určitá jednostrunnost. Mrzí mě i fakt, že Triera po posledních, bez výjimky výtečných filmech už nedokážu brát moc vážně. Už úvodní scéna vypadala spíš jako cynické varovné video ve stylu "Pozor! Souložením ohrožujete život svého dítětě!" (aneb Everytime you fuck, god kills a baby), co teprve pak, když se začalo mlátit polenem do koulí a jiná zvěrstva. (27.11.2009)

Ťažký film. A zaujímavý, odvážny, dráždivý, vizuálne nesmierne podmanivý. Ale emocionálne sa naň napojiť je azda väčším umením, než akým je on sám. Miesto nekonečného rozpytvávania JEJ rozpoloženia by pomohlo zamerať sa viacej čisto na vzťah dvojice v danej životnej etape, prípadne zájsť i do minulosti. Ak teda bolo cieľom nakrútiť film pre divákov... (06.12.2009)

Já teda viděl celý film ozlomkrk píchat dva lidi a až se z toho šukání pomátli, šmikli si genitálie a dvojka snad bohudík nebude... Aby to nebylo jen o tom, proložil to "pan umělec" úmornými záběry chcípajících lesních zvířátek, bandy žaludů a hnijícího mechu, které, jak jsem se zde od pětihvězdičkářů dozvěděl, symbolizují rozervaný vztah muže a ženy, utrpení, metafyzickou polarizaci lidského nitra, Adama, Evu, jablko, konflikt emocí a logiky, Nietzscheho kritiku křesťanství, smysl života, peklo, ráj, komplexnost lidské duše, odpoutávání ženy od muže, odpoutávání muže od muže, odpoutávání ženy od ženy, odpoutávání ženy od srny a muže od lišky anebo "dvě ženy, které jsem v životě miloval, či snad věk mého jediného syna :o))". HMMMMMMM. WOW. Jednou jsem hulil CRACK, čuměl u toho na monoskop a viděl jsem Kanta klátit Hegela a přitom kouřil Freudovi, heč ... To mi symbolizovalo, že můj intelekt překročil měřitelnou hodnotu a že MUSÍM (hele, Kategorický imperativ !!!!!!) přejít zpět na TRÁVU ... Nicméně poselství jsem si z toho vzal. Od té doby, když se chystám souložit, zamykám děcka do komory bez oken, aby mi pak u nás na chatě nehráblo ************** XBLITÍ, Královna všech peachovin, odpad odpadů, nic pro nás příčetné horníky... Pro pokračování viz komentář Tři oříšky pro Popelku!!! (26.01.2010)