poster

Antikrist

  • Dánsko

    Antichrist

  • Německo

    Antichrist

  • Francie

    Antichrist

  • Polsko

    Antychryst

Drama / Horor / Mysteriózní / Psychologický

Dánsko / Německo / Francie / Švédsko / Itálie / Polsko, 2009, 109 min

Režie:

Lars von Trier

Scénář:

Lars von Trier
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • viperblade
    **

    Když jsem se kámoše, od kterého tento film mám, zeptal, jaké to je, tak mi řekl (doslovná citace): Hej, to je nehorázná píčovina. (Řekl toho víc, ale to radši ani nebudu publikovat :-)) Nicméně už předtím jsem na Antikrista slyšel mnoho rozporuplných názorů. A dnes jsem se konečně odhodlal a film si pustil. Uplynul prolog a já si říkám, že tohle vypadá zajímavě. Pak se to ale začne vyhrocovat, abych na konci nevěděl, kde mi hlava stojí. Zhnusen jsem byl u jedné scény (nůžky) ale jinak, nerad to říkám, jsem se nudil. V průběhu filmu se mé hodnocení měnilo jako na houpačce, aby se na konci zastavilo na 40 %. A to hlavně kvůli dokonalé Charlotte a skvělému Willemovi. Možná jsem ten film správně nepochopil, ale co. Nikdy (teda alespoň doufám :-)) jsem tu neměl pověst intelektuála, tak s tím nehodlám začínat. Pochybuju, že se na tohle budu chtít někdy znovu podívat.(2.3.2010)

  • Flipnic
    ***

    Můj osobní názor je, že se z tohoto filmu dělá až přespříliš a že je to tak trochu nafouknutá bublina ... Z první poloviny filmu se může středoškolák naučit pár základních pouček do psychologie, která je součástí "základů společenských věd", dále pak vidíme několik psychologických praktik v praxi ... třeba hluboké dýchání sklidňující vnitřní napětí a psychosomatické projevy ... No nic, z psychologie jsem se nic nového nedozvěděl, ale vzhledem k mému povolání se to možná dalo čekat ... i když si opravdu tvůrce filmu mohl zjistit a nastudovat trochu víc ... Přesun do lesa, pokračování v praktikách k ničemu nevede ... otevřená otázka je, zdali zlo je ukryto v muži, ženě, "tam venku" ... zdali si muž vše co nabízí své ženě v psychoterapeutických praktikách neprojekuje do ní sám ze sebe ... nezodpovězeno ... A z toho najednou, když začne být film KONEČNĚ zajímavý ohledně "botiček", vezme žena poleno a flákne s ním svého muže přes penis ... V tu chvíli se ocitáme někde na přelomu 70. a 80. let v zlaté éře euro i USA exploitation horrorů a sledujeme pěkně po sobě a docela slušně dlouho řadu zvrácených, brutálních a odporných činů, praktik a úkonů ... Najednou se nám "silné" psychologické drama změní v jedné vteřině na čistě komerční exploiťák, který nic neříká, nic nepodává a nic nevysvětluje ... Zmateně člověk kouká na plátno a očekává nějaké vyústění, protože předkládaná brutalita se zdá být až okatě samoúčelná a rádoby šokující (věřím, že pro mnoho diváků je ...). Jenomže ono nic nepříjde, film vyplyne do prázdna a alespoň nadprůměrně uvažující a znalý zkušený divák se cítí mírně ošizen a "znásilněn" ... Tak buď natáčím psychologický thriller nebo exploiťák v lesní chatě, kde se zvířecky řežou chlap s ženskou hlava nehlava ... Ale obojí dohromady prostě nejde. A právě protože jsem velký příznivce exploitation žánru a thrilleru, tohle mi prostě nesedlo ... Dva filmy v jednom, "dáme tam oboje, každý si v tom něco najde, užijou si intelektuálové i zvrhlíci a my vejdem do dějin ...". Takhle ne, tohle se mi nepozdávalo a nějaké smyšlenky o podstatě zla v ženě jako archetypu přírody moc neberu ... aspoň jsem to tam neviděl. Buď jsem na to moc hloupý, nebo moc chytrý, čert ví ... Každopádě: špičková atmosféra, výtvarná stránka, herecké výkony, prostředí, neuvěřitelně odvážné scény, stopořený penis se počítá - zajímalo by mne, jak se s tímto cenzura vyrovnává v jednotlivých státech (v tomto je film relativně průkopnický, stopořený penis a sexuální styk nesmí být ve filmu vidět, jinak dostane automaticky značku XXX a putuje do "pornoprůmyslu" ...), hezká příroda ... Ale jako celek ten film prostě nedrží pohromadě, je naprosto o ničem a vyplyne naprosto do prázdna, asi jako zmiňovaná deprese režiséra ... O nějaké cestě do duše člověka (ať již tvůrce nebo diváka) nemůže být absolutně řeč ... V tomto případě raději odkazuji na naprosto unikátní a "přesahující" počin roku 2008 I Come With The Rain ...(18.12.2009)

  • Traffic
    *****

    Od prvních vteřin božsky zvrácené. Nemyslím, že je možné film vykládat jednoznačně; zda se nakonec jedná o vítězství ženské manipulativní síly nebo té mužské fyzické, je zcela na pohledu diváka. Je otázkou, jestli se dá v případě Antikrista vůbec mluvit o nějakém vítězství, vzhledem k fatalitě s jakou obě archetypální postavy k vyvrcholení směřují. Důležitějším se zdá být proces poznání, v tomto případě odkrývání a objímání temných (nebo snad jen přirozených?) stránek vlastní mysli. Může dnes vůbec po návratu do Ráje čekat na Adama a Evu někdo jiný než Satan? Trier stvořil obrazově nádherné, symbolické dílo, které zdaleka není jen prázdnou kontroverzí a provokací. Larsi, nikdy se neměň. Chaos reigns.(18.1.2010)

  • ORIN
    *****

    V nejnovějším záměrně kontroverzním (bez jakýchkoliv záporných konotací) počinu předního dánského režiséra Larse Von Triera jako by se zrcadlila celá tvůrcova předchozí tvorba s mnoha formálními experimenty. Trier zde jednak užívá různých druhů (ručních) kamer, pracuje s různými nejednoznačnými motivacemi a charaktery postav. (Bipolarita pachatel-násilník-muž vs. oběť-ona, později po aktu vendety přesný protiklad, přeměna z pachatele-muže na oběť, částečné nebo úplné sebeobětování se, kterým se staví do role mučedníka; z oběti-ženy změna na pachatele-násilníka, užité např. v Prolomit vlny či Dogville.) Je zde také patrný návrat k formální struktuře řazení filmu do jednotlivých kapitol a opětovná zdařilá variace mnohých žánrových prvků a postupů, ať už z (béčkového) hororu, psychologického dramatu, komedie s prvky černého humoru nebo i (survive) thrilleru. Vzniká tak působivý artmix všech předchozích Trierových děl ironicky pokukávající po opusech velikánů Ingmara Bergmana či Andreje Tarkovského, jemuž je film dokonce věnován. Nakolik toto připsání Trier myslí vážně ví snad jen on sám, Antikrista by mohl stejně tak dedikovat již zmíněnému Bergmanovi (motiv strádajících manželů je více než výmluvný) nebo třeba Davidu Lynchovi, podobně tíživou a tajemnou atmosférou je film prolezlý skrz naskrz. [==] Nejen svým názvem je podobný Antikrist filosofickému spisu Friedricha Nietzscheho stejného názvu, jenž je první částí nedokončeného díla Přehodnocení všech hodnot. Právě ty může divák během projekce přehodnocovat, neboť film je myšlenkově plný mnohoznačných a sporných významů a vybízí k otevřenému výkladu. Druhý načrtnutý lze nalézt a částečně rozkrýt v jiné Nietzschově studii Tak pravil Zarathustra v kapitole O starých i mladých ženkách: „Všechno na ženě jest hádanka a všechno na ženě má jediné rozluštění: jeho jméno – těhotenství. Muž je ženě prostředkem k cíli: účelem vždy je dítě. Čím však je žena pro muže? Dvojí věc chce pravý muž: nebezpečí a hru. Proto chce ženu: nejnebezpečnější hračku.“ Nejtemnější úskalí jako by Trier převedl z tohoto úryvku do výsledného tvaru celého filmu. Záměrně bezejmenní hrdinové, on-muž-manžel (Willem Dafoe) a ona-žena-manželka (Charlotte Gainsbourg), se po tragické nehodě a úmrtí jejich dítěte uchylují v rámci ženiny terapie do civilizací nedotčené lesní krajiny, do srubu nazvaného symbolicky Eden. Jelikož žena při pohřbu dítěte zkolabovala a více než měsíční hospitalizace v nemocnici podle manželových slov k ničemu nevedla, přebral jako psychoterapeut břemeno odpovědnosti za manželčinu léčbu na svá bedra. Brzy však zjišťuje, že veškerá terapie (jako by mu to Trier sám kladl na mysl) nevede ke zdárnému cíli a její účinek můžeme vymezit termínem dočasná autosugesce. Osudnou chybou se může zdát mužův omyl při léčbě, kdy ženě neustále vtlouká do hlavy důležitost pustit k sobě svůj strach a vyrovnat se s ním oproti tvrdému postavení se proti. V průběhu filmu navíc divák zjišťuje, že ženina „pomatenost“ má dlouhodobější charakter, kdy při psaní disertační práce o utlačování a právech žen ztratila po symbolickém upsání se Satanu rozum a po úmrtí dítěte se začala postupně profilovat do role středověké čarodějnice-spasitelky. Tato tvrzení hovoří spíše o silné misogynii, která je v souvislosti s Antikristem velmi často skloňována. Rozkódování děje je přímo úměrné tomu, jaké informace nám (divákům) Trier sděluje a v jaké formě. Významů, kterých je možné číst, existuje hned několik: biblický prvek Adama (On) a Evy (Ona), kteří v Ráji (výše zmíněný srub Eden, spíše antiteze pravého ráje) dospívají každý po svém ke zničujícím poznatkům. Oným Antikristem (Satanem) může být jak zesnulý syn, který se rodičům neustále vrací jako znepokojivá vzpomínka, může jím být i manžel, utlačovatel, který ženu přemlouvá k drastické terapii, stejně tak Antikristem může být žena, bez rozumu, řídící se pouze citem, pomstychtivá. Nebo i Příroda, samotné doupě Satanovo, ze kterého má strach Ona (úvodní terapie s trávou a kameny, zkázu přinášející padající žaludy či zvířecí výjevy v jednotlivých kapitolách). Nakonec, proč by jím nemohl být i samotný tvůrce, jenž nabourává divácká očekávání vkládáním častých explicitních výjevů a vsuvek, kterými také narušuje vyprávění příběhu. [==] Antikrist jakkoli se bere/nebere vážně a jakkoli vypráví v základní rovině prostý ale krutý příběh, pozoruhodný je především po formální stránce. Úvodní černobílá vysoce stylizovaná část za zvuků Händelovy opery Rinaldo má až anticky tragický rozměr. Slow-motion sekvence přináší obrazy, které předesílají celý následující děj: během sexuálního aktu manželů nešťastně vypadne dítě z okna a zabije se. Přitom samotnou smrt dítěte přináší kamera Anthonyho Dod Mantla až zvrhle několikrát za sebou z různých úhlů a pohledů během prostřihů na pohlavní styk muže a ženy. Závěr je opět černobílý a za zvuků stejné árie jako v úvodní části můžeme jen těžko najít stopy po mužově katarzi. Jak je již výše zmíněno, film je přehledně chronologicky řazen do částí-kapitol (před první Prolog, po poslední Epilog) nazvaných podle jednotlivých stádií ženina smutku-terapie (1. Zármutek, 2. Bolest-Chaos vládne, 3. Zoufalství–Gynocida, 4. Tři žebráci), pro každou z nich tvůrci určili jedinečný vizuál, který souvisí s obsahovým ztvárněním každé z nich. Výjimečný je film také s kladením vrstev jednotlivých významů horizontálně na sebe. To znamená, že i když se divák ve filmu po formální stránce může jednoduše zorientovat (řazení do kapitol, chronologické vyprávění atd.), tak obsahu jednotlivých částí, sekvencí, záběrů nebo dokonce jen krátkému dialogu či výjevu může klást současně několik významů, vzniká tak samovolná interakce mezi divákem-filmem nebo „tvůrcem-divákem“. Film se tím staví do pozice úplného otevření, nic v něm není absolutní, vše je nejednoznačné, mnohovýznamové. A i jak sám Trier uvádí, že některé záběry do filmu zakomponoval jen protože se mu líbily, aniž by měly nějaký hlubší význam, může to vzbudit v divákovi i tak dojem sofistikovaného zapojení do vícevrstevnatého díla. [==] Samotnou kapitolou jsou herecké výkony v podstatě jediných dvou představitelů. Oba herci, jak Dafoe, tak i Gainbourg, představují naprosto přesné prototypy postav, které ztvárňují, nejen vlastním výkonem, ale i samotným zevnějškem. Trierův obrovský cit pro výběr herců se v Antikristovi opět naplno projevil. Dafoe známý především ze Scorseseho Posledního pokušení Krista (1988) jako by tímto faktem symbolicky dotvářel téměř stejný mučednický osud. Gainsbourg svým nevinně vyhlížejícím zevnějškem velmi dlouho nechává diváka v očekávání, jestli je opravdu schopná tak hrůzných činů, ke kterým děj postupně neúprosně směřuje. Utrpení je velmi zřetelné ze tváří obou herců a jejich bolest je z plátna jasně cítit i vzhledem k tomu, že Trier během natáčení prožíval těžké deprese, které mohl na herce částečně přenášet a chtěl z nich přitom vytěžit maximum. [==] Můžeme jen kalkulovat s tezí, jak by Antikrist vypadal, kdyby byl Trier schopen do filmu zakomponovat vše, co měl v plánu. Přesto je potřeba brát výsledné dílo jako finální a neměnné. Mísí se v něm totální nečinnost a netečnost se spontánním nadšením, je stejně tak znepokojivě tajemné a temné jako i ironicky pochybovačné. Nálepka kontroverzní mu ale zůstane na velmi dlouho dobu, ne-li navždy.(2.1.2010)

  • Hellboy
    **

    Zbytečně dlouhý a tudíž i nudný surrealistický film. Andaluskému psu nesahá ani po kotníky, hlavně proto, že ten má jen pár minut:) a chrlí nápady jeden za druhým. Antikrist oproti tomu začíná jako psychologický horor a trvá to více než hodinu, než odhalí svou pravou tvář. To se pak divák nestačí divit, co všechno na plátně neuvidí. Jenže ve výsledku si z filmu vůbec nic neodnese.... vůbec nic. Lars von Trier je velmi talentovaný režisér, ale jeho psaní by mu měl někdo korigovat. (Já vim, to je blbost. Prostě by se sám měl mírnit a necpat své démony divákům).(5.1.2010)

  • - Antikrist sa umiestnil ako v druhý v rebríčku "Filmy, ktoré šokovali svet" slovenského časopisu FilmMax. (ash99)

  • - Režisér má třas v rukou jako následek deprese. Jeho rukopis je nečitelný, proto nemohl ani sám používat kameru. Prý by film natočil jinak, divočeji. (devNull)

  • - Dánské noviny otisky esej spisovatele Heidi Laury, jakousi „formální žalobu“ proti ženskému sexu, kterou použil Lars von Trier v roce 2007 jakou součást výzkumu pro potřeby filmu. Esej odkazuje na příběhy o Evě a Pandoře (v řecké mytologii to byla první žena), cituje poezii obsahující silné předsudky vůči ženám a rovněž cituje Aristotela, Johna Chrysostoma (významný duchovní otec, který žil mezi lety 347 – 407, známý svými modlitbami), Johna Knoxe (skotský náboženský reformátor, který roku 1560 založil skotskou presbyteriánsku církev), Arthura Schopenhauera (významný německý filosof 19. století), Friedricha Nietzsche (německý filosof a klasický filolog), Ottu Weiningera (australský filozof) a amerického feministu Camilla Paglia. (HellFire)