Antikrist

44. MFF KV .. Scénář: Lars von Trier .. Dva výborní herci a Larsovo očistné depresivní divadlo o třech dějstvích, krvácejících orgánech, mluvících zvířatech, šumícím lese. ___ Lars si opět nebere ohledy. Jenže tentokrát tak maximálně na neznalého diváka, kterého pár lekaček a řezání do údů či pohlavních orgánů dokáže ještě rozhodit. Podmanivý byl prolog, jenž je excelentně nasnímaný a ohudebněný. Zbylá dějství jsou pak studií rozkladu osobnosti a prací s bolestí nad těžkou ztrátou. Epilog pak nastiňuje o čem, že měl Antikrist původně a spíše být. Forma intimního manželského dramatu s hororovým vyústěním i jeho obvyklými žánrovými efekty a nejasnostmi mne ze sedačky nezvedá. (09.07.2009)

Můj osobní názor je, že se z tohoto filmu dělá až přespříliš a že je to tak trochu nafouknutá bublina ... Z první poloviny filmu se může středoškolák naučit pár základních pouček do psychologie, která je součástí "základů společenských věd", dále pak vidíme několik psychologických praktik v praxi ... třeba hluboké dýchání sklidňující vnitřní napětí a psychosomatické projevy ... No nic, z psychologie jsem se nic nového nedozvěděl, ale vzhledem k mému povolání se to možná dalo čekat ... i když si opravdu tvůrce filmu mohl zjistit a nastudovat trochu víc ... Přesun do lesa, pokračování v praktikách k ničemu nevede ... otevřená otázka je, zdali zlo je ukryto v muži, ženě, "tam venku" ... zdali si muž vše co nabízí své ženě v psychoterapeutických praktikách neprojekuje do ní sám ze sebe ... nezodpovězeno ... A z toho najednou, když začne být film KONEČNĚ zajímavý ohledně "botiček", vezme žena poleno a flákne s ním svého muže přes penis ... V tu chvíli se ocitáme někde na přelomu 70. a 80. let v zlaté éře euro i USA exploitation horrorů a sledujeme pěkně po sobě a docela slušně dlouho řadu zvrácených, brutálních a odporných činů, praktik a úkonů ... Najednou se nám "silné" psychologické drama změní v jedné vteřině na čistě komerční exploiťák, který nic neříká, nic nepodává a nic nevysvětluje ... Zmateně člověk kouká na plátno a očekává nějaké vyústění, protože předkládaná brutalita se zdá být až okatě samoúčelná a rádoby šokující (věřím, že pro mnoho diváků je ...). Jenomže ono nic nepříjde, film vyplyne do prázdna a alespoň nadprůměrně uvažující a znalý zkušený divák se cítí mírně ošizen a "znásilněn" ... Tak buď natáčím psychologický thriller nebo exploiťák v lesní chatě, kde se zvířecky řežou chlap s ženskou hlava nehlava ... Ale obojí dohromady prostě nejde. A právě protože jsem velký příznivce exploitation žánru a thrilleru, tohle mi prostě nesedlo ... Dva filmy v jednom, "dáme tam oboje, každý si v tom něco najde, užijou si intelektuálové i zvrhlíci a my vejdem do dějin ...". Takhle ne, tohle se mi nepozdávalo a nějaké smyšlenky o podstatě zla v ženě jako archetypu přírody moc neberu ... aspoň jsem to tam neviděl. Buď jsem na to moc hloupý, nebo moc chytrý, čert ví ... Každopádě: špičková atmosféra, výtvarná stránka, herecké výkony, prostředí, neuvěřitelně odvážné scény, stopořený penis se počítá - zajímalo by mne, jak se s tímto cenzura vyrovnává v jednotlivých státech (v tomto je film relativně průkopnický, stopořený penis a sexuální styk nesmí být ve filmu vidět, jinak dostane automaticky značku XXX a putuje do "pornoprůmyslu" ...), hezká příroda ... Ale jako celek ten film prostě nedrží pohromadě, je naprosto o ničem a vyplyne naprosto do prázdna, asi jako zmiňovaná deprese režiséra ... O nějaké cestě do duše člověka (ať již tvůrce nebo diváka) nemůže být absolutně řeč ... V tomto případě raději odkazuji na naprosto unikátní a "přesahující" počin roku 2008 I Come With The Rain ... (18.12.2009)

Lars von Trier vás zve do pekla, ale nazývá ho Rájem, předstírá, že bude léčit, ale přitom vás chce zničit. Vás a vaše konvence... Brutalita a sexualita jsou mocné nástroje a co teprve, když se spojí v jednu krvavou ejakulaci? (tzn. jak může být tento film nedivácký, když používá ty "nejdiváčtější", neboli pro sdělení nejefektivnější, sdělovací prostředky?)... Milovat, nebo trpět žalem? Plodit, nebo zabíjet? Obojí přece. Antikrist v uměleckém a estetickém hávu zobrazuje pudovost a primitivnost (aneb je Freud skutečně mrtev?). Tematizuje základní dilema muže a ženy, staví je vedle sebe a zároveň proti sobě. Trier tvrdí, že muž a žena mohou fungovat jen pokud naplní svůj nejprimitivnější cíl - splodit dítě. Selhání = odsouzení k záhubě. Geny jim nalhávají, že se potřebují navzájem, když ve skutečnosti potřebují jen potomka. Bez něj - když nevládnou pudy - vládne chaos. Nastává destrukce - žena může zničit muže chytrostí a on ji zase silou... 6/10 (10.07.2010)

Trierovo dílo se někomu může jevit, jen obtížně stravitelné, ale když se hlouběji vnoříme do jeho pocitově vyprávěného příběhu, kdy je námětem jedno z nejtěžších traumat, jaká mohou člověka – zejména matku – postihnou. Zatímco rodiče (Willem Dafoe, Charlotte Gainsbourg) se oddávají milostným hrátkám ve sprše, jejich dítě vyleze z postýlky a namíří si to přitahováno k otevřenému oknu. Černobílý zpomalený obraz, vlnící balet propletených těl, kapek vody i vloček sněhu, vytváří v úvodní sekvenci až magický časoprostor. Prolínající se jím proslulá árie z Händelovy opery Rinaldo v souznějícím významovém splynutí výstižně nazvaná „Nech mne oplakávat.“ S mistrnou sugescí jakou vyvolává, až ho lze (nejspíš důvodně) podezírat, že se pokouší léčit běsy ve vlastní duši. „Antikrist“ ovšem zůstává svébytnou, nezaměnitelnou výpovědí, která se vyznačuje jednou úžasnou předností a to že dokáže prolomit znecitlivělou slupku našeho vnímání. (11.11.2009)

Zbytečně dlouhý a tudíž i nudný surrealistický film. Andaluskému psu nesahá ani po kotníky, hlavně proto, že ten má jen pár minut:) a chrlí nápady jeden za druhým. Antikrist oproti tomu začíná jako psychologický horor a trvá to více než hodinu, než odhalí svou pravou tvář. To se pak divák nestačí divit, co všechno na plátně neuvidí. Jenže ve výsledku si z filmu vůbec nic neodnese.... vůbec nic. Lars von Trier je velmi talentovaný režisér, ale jeho psaní by mu měl někdo korigovat. (Já vim, to je blbost. Prostě by se sám měl mírnit a necpat své démony divákům). (05.01.2010)