Režie:
Lars von TrierScénář:
Lars von TrierKamera:
Anthony Dod MantleHudba:
Kristian Eidnes AndersenObsahy(3)
Muž (Willem Dafoe) a Žena (Charlotte Gainsbourg) se vášnivě milují. Tragédie, která se dala snadno odvrátit, navždy změní jejich životy. Ona zcela zkolabuje, on se snaží zachránit jejich manželství. Navrhuje společnou terapii v odlehlém srubu uprostřed lesů, které jako by vystoupily z té nejhorší noční můry. V tu se mění i pobyt manželů. Jeden z nejkontroverzněji přijatých filmů 62. MFF v Cannes nenechá žádného diváka chladným. První snímek z Trierovy „trilogie deprese“ vynesl Charlotte Gainsbourg v Cannes cenu za nejlepší ženský herecký výkon. Experimentální psychologický horor inspiroval vlastní boj Larse von Triera s depresí a úzkostí. (Aerofilms)
(více)Videa (3)
Recenze (1 241)
Tenhle film je asi stejně hororem jako Bergmanův Čas vlků. Ohromující metafora rozkladu muže a ženy využívá satanských propriet jen k podtržení tradičního konceptu zla, jehož zdroj Lars von Trier provokativně umisťuje do duše ženy. V čase korektnosti je jeho téměř inkviziční rétorika zjevením z pekel, jenže, marná sláva, je podepřena naprosto dokonalou filmovou formou. Po suše divadelních inscenacích je tu zase Trier-estét, který se vyžívá v syrových obrazech "Ráje", v syrových studiích dokonale autentických herců. Nevím, co se odehrálo, že Trier zaměnil ženu obětavou za ženu satanskou, ale výsledné filmové dílo řadím jednoznačně mezi nejvíce strhující intimní dramata. Být pohoršen znamená jediné – nechápat. Antikrist není přízemní, přízemní je publikum, které se mu směje a odsuzuje ho. ()
Pro někoho je Trier mizogyn. Podle mne chápe ženy lépe než mnozí jeho kolegové a Antikrist je toho výborným důkazem. Kromě toho, že jde o hluboce osobní film vzniklý z velké vnitřní bolesti, je to zároveň nadčasová výpověď o neodlučitelnosti mužského a ženského principu, které se vzájemně doplňují i ničí. Muž svou přirozenost skrývá, žena jí dává průchod. Racionalita se snaží zkrotit živelnost namísto toho, aby ji přijala za svou součást. Harmonii by měl přinést návrat k sobě samému, a tedy do přírody, potažmo do Ráje. Ten už ale neexistuje. Bůh je mrtev, chaos zvítězil. Psychologický horor o rozkladu lidské duše i tradičních hodnot si nás podmaňuje mnoha neskutečně působivými i extrémně drastickými výjevy a zároveň naši pozornost udržuje strukturou připomínající několikafázovou terapeutickou seanci založenou na principu „co tě nezabije, to tě (možná) posílí". Podobně absolvovat Antikrista znamená pohlédnout do nitra temnoty a zažít - jako Trier během natáčení - malé znovuzrození. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, niethustra, Exkvizitor, type_B, Dubro, marvan ()
Freud je mrtev, ať žije depresí stíhaný Trier, aneb vyšlete armádu Střihorukých Edwardů, nechť zbaví hříšné ženy ďáblova tlačítka rozkoše! Antikrist mi vůbec nepřišel jako misogynní film, naopak. Líčí muže jako emočně povrchního tvora, jenž je, pomineme-li sílu fyzickou, mnohem slabší než žena. Prostě tak, jak tomu ve skutečnosti je. Vyvěrá přitom z poutavé formy, zatímco obsahem sám sobě ulehčuje situaci, neboť cokoliv si o něm myslíte, je pravda a vše, co o něm napíšete, je prachsprostá lež.. Co se symboliky týká, stoprocentní jasno jsem měl jen v případě na nohu přimontované brusky, jenž představovala vyjádření nespokojenosti ohledně frekvence "broušení" ze strany manžela. Zbytek v podobě ukecané lišky, imortálního ptactva a ševelícího kapradí tam stejně dal režisér na popud některých místních uživatelů, kteří mu během natáčení seděli na klíně a šeptali do ouška: „Larsi, brácho, ať ten lišák něco plácne. Já to pak na databázi budu interpretovat…“ ()
„Strach nie je nebezpečný.“ Snažím sa vyznávať heslo „ži a nechaj žiť“, ale diváci, hľadajúci vo filmoch metafory, mi vždy pripadali smiešni. Že Willem Dafoe v lese uvidí srnu podľa nich znamená, že práve videl komplikované vzťahy medzi matkou a synom. Podľa mňa to znamená iba to, že v lese videl srnu. Takýchto dvojzmyselných scén (KRAVÍN... chcelo by sa povedať) je film plný. Odmietam nad nimi premýšľať. Som ale rád, že som ANTIKRISTA videl. S hororom to veľa spoločného nemá, ale kamera je miestami nádherná, výprava lesa sa mi páčila a po dlhom čase som mal z Dafoea pocit, že to nie je znudený hollywoodsky herec zo SPIDER-MANOV, ale ten kedysi uznávaný šialenec, hrajúci vo filmoch ako ČATA a ANGLICKÝ PACIENT. Zaujali ma tiež niektoré hypnoticky atmosférické scény (začiatok, koniec) a pornografické detaily predovšetkým pred kamerou natvrdo masturbujúcej Gainsbourgovej. Inak o ničom. ()
44. MFF KV .. Scénář: Lars von Trier .. Dva výborní herci a Larsovo očistné depresivní divadlo o třech dějstvích, krvácejících orgánech, mluvících zvířatech, šumícím lese. ___ Lars si opět nebere ohledy. Jenže tentokrát tak maximálně na neznalého diváka, kterého pár lekaček a řezání do údů či pohlavních orgánů dokáže ještě rozhodit. Podmanivý byl prolog, jenž je excelentně nasnímaný a ohudebněný. Zbylá dějství jsou pak studií rozkladu osobnosti a prací s bolestí nad těžkou ztrátou. Epilog pak nastiňuje o čem, že měl Antikrist původně a spíše být. Forma intimního manželského dramatu s hororovým vyústěním i jeho obvyklými žánrovými efekty a nejasnostmi mne ze sedačky nezvedá. ()
Reklama