poster

Kronika jedné lásky

  • Itálie

    Cronaca di un amore

Krimi / Drama / Romantický

Itálie, 1950, 98 min

Kamera:

Enzo Serafin
(další profese)
  • LeoH
    ****

    Až si na tenhle kousek příště vzpomenu, jako první se mi vybaví náladotvorné do hloubky komponované industriální záběry a soundtrack s legendou klasického saxofonu Marcelem Mulem (a hned potom mi naskočí, jak jsem se u disku z Levných knih vztekal nad přebuzeným zvukem, který je navrch poničený neumětelským odšuměním). K Antonionimu se rádo mechanicky přiřazuje přívlastek „chladný“, Kronika jedné lásky je ale na jeho poměry ještě dost vřelá, bez obvyklého odstupu, zpočátku tajemné postavy se postupně beze zbytku odhalí, i když příběh si část tajemství ponechá, a to mě vždycky baví, stejně jako osud tropící si šprťouchlata z lidských záměrů a tužeb (LEHKÉ SPOILERY: snaha ujistit se o ženině věrnosti spouští řetězec událostí vedoucí k její nevěře, aneb kterak měření ovlivňuje měřený objekt; nezaviněné nehody a neuskutečněné záměry leží na duši tak silně (a tíha vzájemného poznání je tak drtivá), že po odstranění překážek najednou vztah nemá kam pokračovat…:KONEC LEHKÝCH SPOILERŮ). Má to táákhle blizoučko k banálnímu melodramatu, ale přitom to čímsi prchavým a neuchopitelným banalitu přesahuje – tohle Antonioni uměl už na začátku kariéry.(25.4.2014)

  • kaylin
    ***

    Italský film o tom, jak to může dopadnout, když nevěříte vlastní ženě a pošlete na ni detektiva. Celé je to podáno tak nějak bez výrazného nápadu, je to vyhrocené v podstatě jen dialogy, kterých je tu strašně moc a které jsou italsky přehnané a teatrální. Herecky mi to nepřišlo nějak moc uhrančivé, spíše průměrné.(18.10.2016)

  • vypravěč
    *****

    Antonioniův celovečerní debut mne překvapil dokonalou kompozicí, věrohodnou psychologickou povahokresbou postav a předně: mistrně gradovaným napětím. Dějová linie se – počínajíc setkáním dávných milenců – ubírá pozvolna k závěru, aniž by si uzavírala možné cesty rozuzlení, stále zůstává řada možností a nic není předem dáno, byť pár nevtíravých náznaků a anticipací, které tvar díla spínají jakoby osudovým řádem, nechybí. Poslední slovo: k hudbě: je skvělá a k neuvěření vkusně přiléhá k mistrně snímaným scénám.(28.2.2009)

  • Hwaelos
    ***

    Kompozičně je to výborné a antonioniovské. Film je postavený na půdorysu vraždy, která se stala nehodou a nehody, která se měla stát vraždou. Režisér mezitím vypráví vcelku banální a vatový příběh o dvou milencích a prokládá ho ukázkami poválečné sociální nerovnosti ála neorealismus. Antonioni nicméně už v tomhle raném díle nezapře smysl pro metaforu a tak točí exteriéry takřka výhradně na vylidněných perifériích ve velkých celcích, po nichž se jako malé myši pohybují hlavní protagonisté, ztracení ve svých životech a za ta léta vyprázdněných vztazích.(4.3.2011)

  • mortak
    ***

    Dávní milenci a jejich děsivé tajemství - tak tento příběh byl snad vyprávěn v literatuře, v opeře, v divadle i na plátně všemi možnými způsoby. Antonioni se ho snažil natočit "jako ze života" - z ulic doléhá hluk, aby vyvolal dojem, že všechno to vypjaté drama se v těch místnostech děje, když vy procházíte kolem po chodníku. Jenže ani Antonioniho chladná kamera, ani civilně zahrané dialogy, ani popis života v luxusu (dražba šatů na modelce, modní salon), ani "obyčejný" název filmu - nic z toho nezastře, že jde o schématickou tuctovou melodramatickou historku s předvídatelnými situacemi i závěrem. Občas tu sice probleskne hlavní Antonioniho téma - žena s mrtvou duší, jež se stala dekorativním doplnkem luxusu - ale film je spíše exhibicí krásy Lucii Bose (na její kostýmy jen tak nezapomenete).(6.9.2009)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace