poster

Kronika jedné lásky

  • italský

    Cronaca di un amore

Krimi / Drama / Romantický

Itálie, 1950, 98 min

Kamera:

Enzo Serafin
(další profese)
  • Radko
    ****

    Antonioni sa v režijnej prvotine zamýšľa nad tým, či existencia tretej osoby ľúbostného trojuholníka, nie je často jediným hnacím motorom vášnivej adrenalínovej hry s citmi, končiacej v momente, kedy je „nadbytočný“ tretí z kola von. Jeho elimináciou totiž končí napätie z možného odhalenia úchytkových objatí a neznesiteľná rozkoš tajných mileneckých seáns v lacných hoteloch. Zaujímavé je tiež upriamenie pozornosti na skutočnosť, že v mene búrlivého citu je možné obetovať kohokoľvek, ale zďaleka nie čokoľvek. Akokoľvek intenzívny cit totiž málokedy vytlačí chladnú racionalitu, ktorá si je veľmi dobre vedomá existenčných výhod, plynúcich z materiálovej základne oficiálneho partnerstva. Víťazí istota zabezpečenia nad romantickým únikom milencov v ústrety neistému novému začiatku. Sústredenie na psychológiu konania postáv umocňuje skutočnosť, že kľúčové momenty sú tajomne neurčité (sústredenie diváka sa tak od faktov samotných presúva na motívy konania) Celkové ladenie filmu dotvára kamera, zaznamenávajúca podivne pusté predmestské časti a prezdobené interiéry veľkoburžoázie, ako symboly vzájomne si odcudzených prostredí a zároveň ako symboly odcudzených si aj ľuďom, ktorí sa v nich pohybujú.(4.5.2007)

  • tomtomtoma
    ****

    Přepsáno v červnu 2018. Kronika jedné lásky je povedený hraný filmový debut Michelangela Antonioniho. Hlavním bodem je lidské svědomí a pocit vlastního provinění. Nespatřuji zde tělesnou posedlost a chtíč, ale strach a hledání bezpečného útočiště před sebou samým, pochybujícím svědomím, vnitřní úzkostí a osamělostí. Nejsilnější je atmosféra ve stísněnosti, jež pomalu rozežírá intimní světy a zanechává zvětšující se pocit prázdnoty. Sociální a třídní těžkosti nehrají zásadní roli, jsou jen uvozující kulisou doby příběhu. Styl vyprávění je postaven na napětí a postupném odkrývání tajemství minulosti, pozoruje se dvojice a jejich psychologický vývoj niterních pocitů, jež zasahují i do světa vnějšího. Hlavní postavou balady pocitu provinění je Paola Molon Fontana (pohledná Lucia Bosé), manželka bohatého továrníka. Blahobyt bez existenčních starostí, stereotypní únava, možnosti a probuzená drásavá minulost jsou rozhodující pro startovní výstřel běhu ódy života. Na jeden pocit vlastní viny se přidávají další a další, motivací je strach z odhalení hříchu a bolesti. V zoufalství a přesvědčení vlastního pochybení je počátkem spřádání plánu, ale osud má odlišné představy. Hlavní mužskou postavou je Guido Garroni (zajímavý Massimo Girotti), Paolin velmi blízký přítel ze studentských dob. I jeho vnitřní svět je zasažen pocitem viny, i on touží po záchraně a bezpečí. Minulost se vrací s celou parádou nezvratného rozkladu. Vyřešení spadne z nebe, přání se stalo otcem myšlenky, uvolnění a záchrana ovšem nenastává. Z dalších rolí: Paolin zvědavý manžel a milánský průmyslník Enrico Fontana (Ferdinando Sarmi), svědomitý soukromý detektiv Carloni (Gino Rossi), či Guidova a Paolina společná známá z doby mládí Matilde Galvani (Vittoria Mondello). Kronika jedné lásky je prostoupena noirovou těžkostí duše, psychologické tápání sebou táhne i tělesnou stránku. Kronika jedné lásky je o pocitu vlastní viny a hledání bezpečného úkrytu vlastní duši. Je o osamělosti a životním rozčarování, nehledě na třídní postavení.(8.5.2009)

  • LeoH
    ****

    Až si na tenhle kousek příště vzpomenu, jako první se mi vybaví náladotvorné do hloubky komponované industriální záběry a soundtrack s legendou klasického saxofonu Marcelem Mulem (a hned potom mi naskočí, jak jsem se u disku z Levných knih vztekal nad přebuzeným zvukem, který je navrch poničený neumětelským odšuměním). K Antonionimu se rádo mechanicky přiřazuje přívlastek „chladný“, Kronika jedné lásky je ale na jeho poměry ještě dost vřelá, bez obvyklého odstupu, zpočátku tajemné postavy se postupně beze zbytku odhalí, i když příběh si část tajemství ponechá, a to mě vždycky baví, stejně jako osud tropící si šprťouchlata z lidských záměrů a tužeb (LEHKÉ SPOILERY: snaha ujistit se o ženině věrnosti spouští řetězec událostí vedoucí k její nevěře, aneb kterak měření ovlivňuje měřený objekt; nezaviněné nehody a neuskutečněné záměry leží na duši tak silně (a tíha vzájemného poznání je tak drtivá), že po odstranění překážek najednou vztah nemá kam pokračovat…:KONEC LEHKÝCH SPOILERŮ). Má to táákhle blizoučko k banálnímu melodramatu, ale přitom to čímsi prchavým a neuchopitelným banalitu přesahuje – tohle Antonioni uměl už na začátku kariéry.(25.4.2014)

  • Vančura
    ****

    Skvělí herci, perfektní hudba, krásná kamera a kvalitní scénář, toť ve zkratce hlavní přednosti tohoto výtečného filmu. Doba vzniku je z něj sice hodně znát a z počátku mi to přišlo poněkud nezáživné, ale ke konci už mě to hodně bavilo a závěr mě vyloženě nadchnul. Lucia Bosé je zde (mj. zásluhou úchvatných kostýmů) velmi oslňující, a dodává filmu podobný punc elegance a správného filmového retra, jako kupříkladu Delphine Seyrig v mém oblíbeném snímku LONI V MARIENBADU. Ne nutně tak chladný film, jak by se mohlo zdát, jehož zhlédnutí pro mě bylo určitě obohacující. Zbytek velmi dobrých postřehů je již vyjádřen v komentářích přede mnou.(19.6.2017)

  • vypravěč
    *****

    Antonioniův celovečerní debut mne překvapil dokonalou kompozicí, věrohodnou psychologickou povahokresbou postav a předně: mistrně gradovaným napětím. Dějová linie se – počínajíc setkáním dávných milenců – ubírá pozvolna k závěru, aniž by si uzavírala možné cesty rozuzlení, stále zůstává řada možností a nic není předem dáno, byť pár nevtíravých náznaků a anticipací, které tvar díla spínají jakoby osudovým řádem, nechybí. Poslední slovo: k hudbě: je skvělá a k neuvěření vkusně přiléhá k mistrně snímaným scénám.(28.2.2009)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace