poster

Kronika jedné lásky

  • italský

    Cronaca di un amore

Krimi / Drama / Romantický

Itálie, 1950, 98 min

Kamera:

Enzo Serafin
(další profese)
  • LeoH
    ****

    Až si na tenhle kousek příště vzpomenu, jako první se mi vybaví náladotvorné do hloubky komponované industriální záběry a soundtrack s legendou klasického saxofonu Marcelem Mulem (a hned potom mi naskočí, jak jsem se u disku z Levných knih vztekal nad přebuzeným zvukem, který je navrch poničený neumětelským odšuměním). K Antonionimu se rádo mechanicky přiřazuje přívlastek „chladný“, Kronika jedné lásky je ale na jeho poměry ještě dost vřelá, bez obvyklého odstupu, zpočátku tajemné postavy se postupně beze zbytku odhalí, i když příběh si část tajemství ponechá, a to mě vždycky baví, stejně jako osud tropící si šprťouchlata z lidských záměrů a tužeb (LEHKÉ SPOILERY: snaha ujistit se o ženině věrnosti spouští řetězec událostí vedoucí k její nevěře, aneb kterak měření ovlivňuje měřený objekt; nezaviněné nehody a neuskutečněné záměry leží na duši tak silně (a tíha vzájemného poznání je tak drtivá), že po odstranění překážek najednou vztah nemá kam pokračovat…:KONEC LEHKÝCH SPOILERŮ). Má to táákhle blizoučko k banálnímu melodramatu, ale přitom to čímsi prchavým a neuchopitelným banalitu přesahuje – tohle Antonioni uměl už na začátku kariéry.(25.4.2014)

  • Flego
    ***

    Zaujímavý námet hovorí o stretnutí dávnej lásky, ktorí nemajú čisté svedomie z minulosti. Psychologický aspekt je dobrý a síce je záver očakávaný už od polovice filmu, bol som spokojný. Celovečerný debut Michelangela Antonioniho však nemá v sebe toľko motívov, aby bol naťahovaný a strácal údernosť, čo je veľká škoda.(6.2.2017)

  • Vančura
    ****

    Skvělí herci, perfektní hudba, krásná kamera a kvalitní scénář, toť ve zkratce hlavní přednosti tohoto výtečného filmu. Doba vzniku je z něj sice hodně znát a z počátku mi to přišlo poněkud nezáživné, ale ke konci už mě to hodně bavilo a závěr mě vyloženě nadchnul. Lucia Bosé je zde (mj. zásluhou úchvatných kostýmů) velmi oslňující, a dodává filmu podobný punc elegance a správného filmového retra, jako kupříkladu Delphine Seyrig v mém oblíbeném snímku LONI V MARIENBADU. Ne nutně tak chladný film, jak by se mohlo zdát, jehož zhlédnutí pro mě bylo určitě obohacující. Zbytek velmi dobrých postřehů je již vyjádřen v komentářích přede mnou.(19.6.2017)

  • kaylin
    ***

    Italský film o tom, jak to může dopadnout, když nevěříte vlastní ženě a pošlete na ni detektiva. Celé je to podáno tak nějak bez výrazného nápadu, je to vyhrocené v podstatě jen dialogy, kterých je tu strašně moc a které jsou italsky přehnané a teatrální. Herecky mi to nepřišlo nějak moc uhrančivé, spíše průměrné.(18.10.2016)

  • vypravěč
    *****

    Antonioniův celovečerní debut mne překvapil dokonalou kompozicí, věrohodnou psychologickou povahokresbou postav a předně: mistrně gradovaným napětím. Dějová linie se – počínajíc setkáním dávných milenců – ubírá pozvolna k závěru, aniž by si uzavírala možné cesty rozuzlení, stále zůstává řada možností a nic není předem dáno, byť pár nevtíravých náznaků a anticipací, které tvar díla spínají jakoby osudovým řádem, nechybí. Poslední slovo: k hudbě: je skvělá a k neuvěření vkusně přiléhá k mistrně snímaným scénám.(28.2.2009)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace