Kurz negativního myšlení

Uvěřitelný film co se psychologie postav týče, krásné využití černého humoru a výborné herecké výkony. Postava Geirra je výborná a skvěle tenhle drží pohromadě, protože nebýt jeho tak by se to asi celý docela rozpadlo. Ke konci už to sice trochu hapruje a svoje sdělení to jakž takž řekne, takže já jsem spokojen. (07.12.2009)

Výborný kousek, který od začátku do konce tak trochu vychládá, aby závěrečnou scénou skoro zničil vše, co předtím vybudoval. Ach ta neutuchající deprese, co se jí jen drogy a alkohol umí na chvíli vysmát do ksichtu:-)(() 2 ajantis: Co takhle raději navštívit odborníka na hlavičku. Dle tvých názorů a vůbec je to dost na místě a doba už vhodnější nebude. Uleví se ti, debile, věř mi! (05.11.2007)

Když mi při práci větev jako noha zlomila před lety sedm obratlů a lopatku, taky jsem měl blízko k tomu, abych skončil na kriplkáře. Nevím co bych potom dělal, možná bych si to hodil, možná bych zase začal chlastat, těžko říct. Určitě ale vím, že bych se k lidem kolem sebe nechoval tak zhovadile jako Geirr. Občas si mě sice něčím naklonil, třeba když nečekaným direktem poslal k zemi tu otravně vlezlou psychočůzu, ale většinu času mě jeho slabošské ublíženectví a nasranost na svět nebavily. Nebavila mě ani většina ostatních postav, nebyly mi ničím blízké ani sympatické, chovaly se dost nepravděpodobně a nezáleželo mi na nich. Film na mě "v psychologické rovině" nijak významně natož novátorsky nezapůsobil, protože pesimismus i negativismus jsou v různých podobách a variacích samozřejmou (sou)částí mého/mých světonázoru/názorů, stejně ovšem jako i opačné úhly pohledu, prostě nic nového pod Sluncem. Po formální stránce se jedná o vizuálně nepříliš přitažlivou a filmařsky okázale ledabylou poloamatérštinu ve stylu podobných severských rádoby syrových a autentických ledabylostí. Nejdéle si z filmu asi zapamatuju scénu s ruskou ruletou odkazující na Deer Huntera, ale silně pochybuju že se k němu ještě někdy vrátím. (20.05.2019)

Nenáročná, oddychová tragikomédia. Prísť o zdravie ide ľahko, len ako sa s tým potom vyrovnať? To je otázka na dlhú debatu a tento film ponúka jednu z možností. Pri tragédii a ťažkých chvíľach sa často zdôrazňuje, aby si človek zachoval pozitívne myslenie, ale dá sa to vždy? A je to naozaj univerzálny liek na boľačky? A čo tak vyskúšať aj trocha toho negatívneho? Zaznela tu myšlienka, že niekedy na pochopenie negatívnej veci, alebo človeka, je dôležité nájsť v sebe aspoň kúsok negatívneho postoja. Súhlas, niekedy pozitivizmus nerieši nič. Sem-tam treba niečo aj porozbíjať, či už svoju myseľ alebo aspoň veci naokolo. Páčilo sa mi, ako sa snímok na konci pomaličky, nenápadne preklápa do psychologickej roviny. U mňa preto celkom spokojnosť. 75/100 (04.07.2014)

Čím ďalej tým viac začínam uznávať severskú kinematografiu. Je až k neuvereniu kam títo borci dokážu zájsť a jak to dokážu podať. Ako som už spomínal pri "Adamových Jablkách", zostávate v tranze, telo zvláštne reaguje, smiech, smútok? Je na výber, stačí si len vybrať, alebo nechať pôsobiť oboje. Tuším čo asi príde, ale vôbec mi to nevadí, úprimnosti nie je snáď nikdy nazbyt a preto tento "negatívny" pohľad na svet beriem okolo ramien a kráčam do "neznáma". Tam, kde sa dostane len málokto. Tam, kde veľa ľudí zbrane skladá, presne do miest kam nie je každý pozvaný a je tomu vlastne rád, pretože si je vedomí toho utrpenia, ktoré by ho čakalo. Je úžasné sledovať ľudské bytosti, ktoré nedostávajú na výber, osud im ukazuje prostredník a predsa sa dokážu smiať a hľadať cestu. Takáto skutočnosť mi je aj spolu s Johnym Cashom viac než blízka. (17.06.2009)