Na druhé straně

Líbila se mi jen první povídka. Druhá mě zklamala, protože tam byly zase prvoplánově nacpané lesby, což je už nějaké desetiletí sluníčkářská nutnost. Ovšem koukat se na to nedá. Třetí povídka byla tak trochu vařená z vody a o ničem. Fatiha Akina mám jako režiséra ráda a ostatní jeho filmy se mi líbily mnohem víc. (15.06.2020)

Na konci jsem zase zůstal jak opařenej, takže...já vím, mohlo to být proto, že ten konec přišel vlastně dost nečekaně, ale i to se počítá, jak to teď můžu vidět sám na sobě. Prostě jsem na to zůstal hledět s otevřenou pusou a po celé titulky jsem, možná stejně jako většina z Vás, vyhlížel jeho tátu na člunu. Neukázal se. Akin bere další a další body za překvapení. Je to BOREC. Jinak jestli Němci vrací i takovýhle případy, tak to jsme teď v EU s ochranou lidských práv hodně na štíru. Za komárů si tam byli ochotní nechat kdejakýho konfidenta, a teď vrátí holku, která může prokázat, že je v totálním průseru. (Tady jsem teď trochu hodil zpátečku - ona asi v Německu nic moc prokazovat nemohla, protože by to znamenalo naprášit kolegy i sebe sama a riskovat, že to na mě Němci ještě píchnou domů do Turecka. Ale takhle hovadsky se snad ještě pořád nechovají/nechováme??! Nebo snad jo?? (26.12.2013)

Jsou lidské mozaiky, kde se jejich aktéři musí propojit, i kdyby u toho měly praskat scénáristovi klouby. Jsou taky nitky, co se v uzlíku nezasnoubí a místo vytrvale ale beznadějně kroužícího korálku se na ně navlékne něco jiného a je z toho zase jeden z Akinovo nehledaných krásných objevů, tentokrát o odpuštění. (08.11.2009)

Čekala jsem , že tou konfrontací mezi otcem, synem a prostitutkou, kterou si tatínek zakoupil natrvalo a přivedl do společného bytu se budu bavit trochu déle, to bohužel ne a film se začal ubírat trochu jiným směrem a s jinými postavami. I když se mi pak pokračování líbilo už trochu méně a tak úplně jsem nevěřila motivaci a činům všech zúčastněných, přesto jsem byla i nadále napjatá a zaujatá, kam to nakonec všechno dospěje. Samotný závěr sice vyzněl jaksi do ztracena, o to víc mě však nutí nad vším přemýšlet. (09.04.2014)

Turecko-německá variace na Babel. Čirý konstrukt s místy mělkými charaktery, volně plujícími motivacemi a příliš mnoha nahodilostmi (způsoby smrti, nástěnka), přesto ve mně bloudění po trase Istanbul-Brémy zanechalo dojem, že Akin znovu dokázal o generačních propastech, pocitech odcizení a pohodlné letargie, o bezcílném nebo pošetilém bloumání životem natočit civilní a intenzivní výpověď, která přesahuje politicky korektní škatulku multikulti artu. 75%. (19.11.2007)