Pane králi, jdeme z dáli

Byla by to taková normální ucházející socialistická studiová pohádka, kterým tady dávám tři hvězdičky, kdyby nebylo slušného množství skvělých hlášek (buchty s čočkou) a Jana Hartla, který je můj nejoblíbenější herec i normálně, ale tady byl tak výrazný, jak jsem ho zatím neviděla a když hláškoval, tak jsem brečela smíchy. Hláškující Jan Hartl, to je pro mě takové filmové nebe. "Jestlipak, králi, víš, jak princezny tráví svůj volný čas? Nejen nadýmáním." "Korunu bych nesliboval, je v zastavárně." Nevím, jak někdo může být zároveň hyperaktivní a zároveň zachovávat stoický klid, ale přesně takový tady Jan Hartl byl. Připadal mně jako něco mezi Burianovým rádcem Atakdále a čápem. Takže za skvělý humor a neobvyklého šaška dávám o hvězdičku víc. (16.08.2011)

Tradiční pohádka na nedělní čt jedničkovou poobědovou hodinku, která vás rozesměje svou obyčejností a také občasnými parodujícími úseky. Jiří Sovák v roli krále pošle své tři dcerušky do světa, aby si do svého chudého království přivedli bohaté ženichy, jenomže ony už mají své tři chudé, ale pracovité nápadníky a s pomocí kouzelného dědečka (kouzelně obyčejný dědek Lubomír Lipský) naleznou právě ve svých obyčejných milých to pravé životní bohatství. Celým svým zpracováním jde o úplně obyčejnou pohádku, která chce především pobavit malé děti, což se určitě povedlo. (16.07.2007)

Československá televizní pohádka o chudém království, v němž král vyšle své tři dcery do světa, aby si našly bohaté ženichy. Bohužel musím konstatovat, že jedna z mých nejoblíbenějších pohádkových režisérek J. Pokorná-Makoszová stvořila až příliš jednoduchou, nudně se opakující pohádku se slaboduchým příběhem, a tento pocit zklamání přetrval i přes nadprůměrné herectví dvou legend, jež se ve snímku objevily. Skutečně vladař této chudé monarchie, jejíž královské symboly byly uloženy v zastavárně, v podání J. Sováka s jeho typickou retro pokrývkou hlavy byl zábavnější než všichni ostatní herci dohromady. Kouzelného dědečka, jenž pomáhá nevýrazným princeznám najít své štěstí, ztvárnil mistr L. Lipský a k těmto velikánům se připojil i Šašek J. Hartl, jehož dialogy s králem byly docela vtipné. Co se týká zbylého hereckého obsazení, neměla paní režisérka šťastnou ruku, neboť málo rozdílné a herecky slabé princezny ani jejich prostí nápadníci mě nezaujali. Tupě se opakující stěžejní část v lese, příliš dramatické střihové posuny v ději a hloupý závěr mi nedovolí ani přes nadstandartní výkon pana Sováka hodnotit průměrně. (07.09.2016)

Pohádka, která si cíleně dělá srandu sama ze sebe, ať už hláškami šaška a dalších postav, zejména variace na čočku jsou brilantní, čočku ala bažant nejspíš vyzkouším hned po tom, co vytáhnu z trouby buchty s čočkou, kouzelný dědeček, který zjevně neumí počítat (z posledních tří kouzel, než odejde do domova důchodců pro kouzelné staříky se vyloupnou čtyři, kromě artefaktů pro princezny ještě kouzlí ubrousku prostři se) a má vcelku vtipnou hudební vložku, co si k nedělnímu obědu ke kávičce přát víc? Tedy, kromě buchty s čočkou, pochopitelně? Ten vtip se později z pohádek vytrácel, na svou dobu je tahle pohádka vcelku obyčejná. Obyčejně kouzelná. (08.08.2015)

Já tedy chápu, že ve většině pohádek je většinou hodně věcí či lidí tři krát. Ale proč tady tři krát naprosto skoro stejná scéna, to jsem nepochopil. Navíc jsem se těšil, jak dědek vybruslí z těch tří kouzel. Do důchodu mu právě ty tři scházely. Botka bylo první, druhé ubrousek prostíráček, no spíše ubrus, a třetí kouzlo spotřeboval pro Růženku. Nakonec se to přešlo a nic se neřešilo. Přesto je to hezká pohádka. (22.06.2019)