Synové

Norské drama nás navnadí tematizováním kontroverzního tématu, v tomto případě pedofilie, zpracování ale pokulhává. Herecké výkony jsou velmi nevyrovnané, Henrik Mestad byl právem několikrát oceněnen za své ztvárnění pedofila Hanse, který také jako jediný působí jako uvěřitelná postava z masa a krve, ostatní jsou spíše bezduší statisté. Je proto těžké ztotožnit se s Larsovou ušlechtilou snahou Hanse zastavit, když on, jeho kamarád Jørgen, i chlapec Tim střídají dva výrazy obličeje a svoji frustraci si vybíjí zásadně na přítomných ženách, což film pochopitelně nikam neposune. (04.11.2016)

Severský filmový podzim, Minikino Ostrava, 17.11.2012. Naprosto strhující film, spojující dvě roviny: homosexuální pedofilii a absolutní vykořeněnost dítěte, ponechaného v kritických letech dospívání napospas svému osudu. Propojení nabízející se, s falešnou vábničkou pro realizátory ve smyslu uklouznutí ke schematičnosti a pokryteckému "nastavení zrcadla " moderní společnosti. Žánr skoro až thrilleru tady sedí úplně přesně. Lars je zaslepený k pomstě, která je schopná na chvíli zakrýt a obarvit prázdnotu jeho existence, dodat jí jakýsi smysl ( jak se on domnívá ), a na retrospektivní cestu do spálené krajiny svého dospívání si s umanutým nepochopením celého toho VŠEHO vybírá stejným osudem stigmatizovaného Tima. Se zbraní v ruce znovu otevírá veškerou Timovu traumatizující zkušenost. Slepota hněvu je drásavá a lákavá a svůdná, nikdo si pro tu chvíli neuvědomuje, že otevírání starých ran stylem posledního spravedlivého je cestou, kde všichni protagonisté se ocitnou s prominutím v prdeli. Toliko prvoplánová rovina. Na pozadí stále tiká název filmu - "Synové" : příčiny relativně snadného úspěchu Hanse v navazování kontaktů s mladými chlapci. Netřeba dále probírat. Scénář ( až na nelogičnosti- Flarnytryl viz níže, dle mého zde zcela prominutelné), kamera, režie, herecké výkony - vše až ve vzácně vyrovnané kvalitě, kde nic netrčí. Tzn.: je možná katarze ? Tady nikoliv pro žádného z hrdinů. Byť touha po pomstě je námětem starým jak kinematografie sama ... Cituji závěrečná slova: Tim: "Už je po všem?" Lars: "Jo." Tim: " Takže je to za námi ?" A v očích a slovech všech jen hrůza, bez sebemenšího pocitu satisfakce... (23.11.2012)

Intenzivní psychodrama, které nemělo problém udržet moji pozornost. Mladý týpek vypátrá pedofila a spouští tím pro několik postav nepředvídatelný řetězec událostí. Film je silný v tom, že každá postava, i ten hajzl pedofil, je zobrazena lidským způsobem, přes své chyby mají i sympatické vlastnosti. Svědomí, morálka, pomsta a naštvání, tohle všechno vyústí v napínavý, téměř extrémní závěr s vychytanou atmosférou poslední minuty. (02.04.2016)

Zajímavé uchopení tématu homosexuální pedofilie, přesněji toho druhu pedofilie, kdy mladík nemá otce, případně se o něj jeho otec špatně stará, nevěnuje se mu - a tak chlapec hledá útočistě jinde - tehdy vstupuje na scénu pedofil, který chlapce zahrne pozorností, penězi a samozřejmě i sexuálními nároky - chlapec se však nebrání, neboť je rád, že našel "spřízněnou duši" - teprve za pár let si uvědomí, jaké duševní následky na něm toto "spříznění" zanechalo a že bude poznamenán až do smrti. Snaží se proto zapomenout, vytěsnit všechny ty vzpomínky - ty však někdy opět musí vyplavat na povrch a je jen na tom kterém dotyčném, jak se s nimi vypořádá. Plavčík Lars se snaží jednu takovou mladou ztracenou duši "zachránit" a rozjíždí nebezpečnou hru, při které jde nakonec i o život. (3,5*) (11.07.2007)

4,5*. Drama na hodně vážné téma, které nikoho rozhodně nemůže nechat chladným. Natočeno je to výborně, nic nevypadá strojeně, je až k nevíře, jak dokonale je vystižena duše čtrnáctiletého zneužívaného chlapce, v němž spolu bojují pocity jistoty, které ve společnosti svého trýznitele má, strach z následků a zároveň touha vzepřít se. Sønner se snaží poodhalit okolnosti, které stojí za tím, že se dítě stane obětí zvrhlého pedofila, a odkrývá také bolest, kterou si v sobě oběť nese celý život. (18.07.2009)