Mezi nepřáteli

Francúzsko oficiálne priznalo že viedlo v Alžírsku vojnu až v roku 1999. Používanie napalmu, vyvražďovanie a mučenie civilistov boli asi iba také "drobné potýčky". Ale klobúk dolu pred tvorcami aj za kritický pohľad do svojich radov. To dokáže málokto. Vizuálne veľmi pekne podaný film s fajn výkonmi hlavných hrdinov. (03.08.2008)

Ohlédnutí za Francouzskou ,,černou můrou“, na válku, kde ZBYTEČNĚ umírali lidé…. PŘÍBĚH:***povstalci se ukrývají v horách. Praktiky partyzánů, akce vojáků. Mladý velitel sbírá zkušenosti pod dohledem seržanta. ,,Takto my tady žijem“- dalo by se konstatovat. A čekat, jestli mladý poručík změní svůj názor na válku. O to jde a taky o zjištění, že VÁLKA JE VŮL. Vše se odehrává v prostředí podobném Afghanistánu./ HUMOR:0 –není tu nic k smíchu./ AKCE: **malé bojůvky, sledovačky. Víc než o klasickou válku jde prostě o partizánský boj. 1. operace, 2.operace, 3.operace…Já očekával více akce. Ale nezdá se mi to ani jako silný protiválečný film./ NAPĚTÍ:***při akci je slyšet dech vojáka. To určitě každého vtáhne do děje. Párkrát mne taky zajímalo, jak to dopadne. Nejsilnější okamžik ovšem přijde až o Štědrém dnu a nebude se u toho střílet./ Film spíš beru jako poctu 27 000 padlých francouzů. (26.04.2008)

Budem sa opakovať, ale francúzom tie vojnové filmy idú. Naposledy Šťastné a veselé a Deň víťazstva, ktorý by som odporúčal pozrieť práve pred týmto filmom, pretože nepriamo súvisia. Alžírske jednotky bojovali po boku francúzov proti Hitlerovi. Po vojne v roku 1954 sa pokúsili vyhlásiť samostatnosť. To sa Francúzsku nepáčilo a vyslalo tam svoje jednotky. Práve o tom je tento film. Partizáni, nedostupný terén, civilisti, ktorí kryjú svojich, mučenie zajatcov... a naivný nováčik, ktorý si myslí, že ho vojna nezmení. Film doslova žije tou dobou, cítiť z neho tú páľavu slnka, prach, pot a krv. Neznámi herci, ale slušné výkony a kvalitná réžia. Môže to pripomenúť Čatu, O.Stonea. Milovníci vojnových filmov by nemali váhať, pretože kvalitný vojnový film neprichádza tak často. 80%. (04.02.2009)

Tenhle film beru jako poctu. Poctu všem co bojovali za Francii v Alžíru. Bojovali ztracenou válku o zemi, která stejně jako všechny další dřívější kolonie směřovala po druhé světové k nezávislosti vyvolané vlnou antikolonialismu. Britové i Francouzi se ,,zbavili'' po válce řady zemí - u takové Palestiny bych řekl, že dokonce s úlevou, ale Francie si Alžír hodlala udržet stůj co stůj. Alžír je Francie říkalo se a padlo to i ve filmu. Milovníky válečných filmů bude možná tenhle film nudit. Nejsou v něm žádné velkolepé bitvy, jen lokální přestřelky kdesi ve skalách, skalních průrvách a nesčetných údolích, která mají jména jen v jazyce domorodých obyvatel... Ale tak to povětšinou bylo. Boje byly izolované a dostávaly se do nich většinou jen průzkumné patroly nebo čety plnící lokální úkoly. V Alžíru velmi výrazně pomohla Cizinecká legie, která zde měla i svoji hlavní základnu. Francouzi si v Alžíru zopakovali neblahé zkušenosti ze Siamu a hlavně z Indočíny (o tomto konfliktu pojednává také francouzský film Bitva o Diên Biên Phu z roku 1992 - osobně jej nedoporučuji, leda by jste potřebovali celkovou anestezii na 125 min.). Na postavě mladého poručíka máme krásnou možnost vidět deformaci člověka uprostřed válečné vřavy. Lze namítnout, že byl voják a že se do Alžíru jako důstojník z Francie přihlásil dobrovolně. Jenže jeho úvaha, že válku lze vést civilizovaně byla mylná. Sám se pak přesvědčí jak blízko je od odporu ke zbytečnému zabíjení po afektované vraždění způsobené přetlakem na psychiku... Film měl slušný spád, bojové scény byly na úrovni a nasazená technika a výstroj bez chybičky. Zvolení herci sedli ke svým rolím na jedničku a nelze opomenout ani decentní a přesto výraznou hudbu A. Desplata. Dávám 4 Řády Čestné legie. * * * * (13.08.2014)

Tak určitě jednoznačně oceňuji, že jsme se podívali do nové, exotické lokace a tak nedostáváme jen další pohled na Američany, Brity, Afghánistán či Vietnam. Ale zároveň je Siriho film tak naprosto nudně standardní a zaměnitelný, že jsem si ještě po první hodině říkal kde je sakra ta Diane Kruger, kvůli které jsem snímek vlastně chtěl vůbec vidět. Aha, tak nic... Naštěstí v druhé polovině dojde i na nějaké ty povinné psychomomenty, které jsou zručně natočené a klasické válečné motivy, jak vystřižené z příběhu mé nejoblíbenější (literaturu plně vykrádající) videohry. 60 % (19.04.2015)