Dedication

Soustředil jsem se. Opravdu. Kávu jsem si uvařil předem a na záchodě jsem byl v průběhu filmu asi jen dvakrát a titulky jsem četl velice pozorně. Přesto tam ta trojka pořád byla a nechtěla se pohnout ani o kousíček. Až asi po hodině se ta potvora líná konečně hnula doprava a tam už zůstala. Může za to samozřejmě scéna na pláži a poté asi po čtvrt hodině vyznání lásky, které bylo hodně netradiční a v podání Billyho naprosto kouzelné, ostatně jako celý jeho herecký výkon. Když k tomu připočtu tradičně Toma, sympatickou Mandy a velmi pěknou hudbu, tak je z toho jedna poctivá, čtverkovatá čtverka. (24.11.2014)

Tento pokus o originální zpracování love story mě zase až tak moc neuspokojil, vzhledem k tomu, jak vysoké zde má hodnocení. Postava ultra magora v podání Billyho Crudupa byla bez diskuzí to nejlepší, co se dalo vychutnat. Jeho démony bylo zajímavé pozorovat a člověk mu fandí, když se s nimi snaží vypořádávat. Mandy Moore byla taky sladká a ocenit musím i netradiční poutavou hudbu. Jenže to všechno přebíjí fakt, že jsem se docela nudil, jak se to vleklo. 60 % Oblíbená část- Henryho slovní ulevení si v jeho bytě, předtím než spolu začnou s Lucy pracovat (26.07.2011)

Do filmu jsem šel s tím, že mě čeká taková ta milá žánrovka, fajn herci, do toho tklivý soundtrack, no prostě pohoda hadr. Nedočkal jsem se :-) Dedication, i díky tomu, že se tu fuckuje v intervalu jedno fuck za dvě minuty, je filmem spíše nesmlouvavým, jako kdyby vám do obličeje plivla nějaká hezká holka- lepší než plivanec od nějakýho mamrda, ale pořád je to plivanec... Pár slov o hereckém obsazení (protože to je... trefné): Tom Wilkinson jako vždy precizní, Mandy Moore jako vždy otravná, Martin Freeman měl dostat víc prostoru, ale (i díky dobře napsané postavě, ve které jsem se tak trochu viděl) největší kus koláče si tu pro sebe uzmul Billy Crudup a žvejká mu to víc než dobře. Na první dobrou zaujal ještě soundtrack, který je vážně vážně vážně excelentní (Deerhoof rules). (13.09.2013)

Ten film byl divnej. Navíc, hlavně ze začátku, hrozně sprostej. Což bylo o to horší, protože jsem se na něj dívala s americkými věřícími lidmi. Když se ale na scéně objevila Mandy, začalo to být lepší a lepší... A s písničkou "Oh no, oh no, oh no .." mě pak už ten film dostal (skoro) úplně. Znovu na něj asi koukat nebudu, ale rozhodně mě překvapil. (05.10.2008)

Prečo plný počet? Takže postupne: lahodný hudobný motív (do scén v ktorých znie sedí doslova ako riť na "šerbeľ"), otcovsky dojímavý Wilkinson, excelentne hrajúci Billy Crudup (taký švihnutý výkon až nadobúdam pocit, že to nehral), maznavá Mandy Moore (ktorá opäť raz pozoruje hviezdy, ale tentoraz sa teší o moc lepšiemu zdraviu), debutantská réžia Justina Therouxa (ak bude pokračovať v nastolenom trende máme sa ozaj na čo tešiť), debutanský scenáristický počin Davida Bromberga (jeho prácu by som rozhodne bez mihnutia oka posadil na čelo rebríčka tohto rozplývania) atď.. Určite sa nájde kvantum ľudí, ktorí sa s mojimi laickými názormi nestotožnia. Z môjho pohľadu sa aj tak jedná o moc zaujímavý počin (taký skrytý, dobre stavaný hríb medzi muchotrávkami). (15.06.2008)