Režie:
Klaus HäröScénář:
Kjell SundstedtKamera:
Jarkko T. LaineHudba:
Michael GalassoHrají:
Lo Kauppi, Ellen Jelinek, Ann-Sofie Nurmi, Nadja Mirmiran, Tobias Aspelin, Linda Kulle, Monica Edwardson, Happy Jankell, Anna Littorin, Bengt C.W. Carlsson (více)Obsahy(1)
Švédsko roku 1951. Vzniká nová společnost, společnost, kde není místo pro sociálně a mentálně slabé. Gertrud je sedmnáctiletá dívka z velmi chudé rodiny. Proti své vůli je umístěna do domova pro mladé ženy. Gertrud se dozvídá, že jedinou cestou ven je "dobrovolná" sterilizace. Gertrud se zamiluje do správce Axela a brzy zjišťuje, že je těhotná. Sní o normálním rodinném životě s Axelem a dítětem a neuvědomuje si, že během sterilizace ji lékař připraví o dítě. Mění tedy názor na chystanou operaci, ale zdá se, že už je příliš pozdě. Existuje jediné východisko: Předstírat duševní poruchu a nechat se poslat do psychiatrické léčebny. Gertrud se podaří obelstít systém, ale zaplatí za to svou vlastní budoucností. (lenuse)
(více)Recenze (44)
"Mám říct co si myslím,nebo co se sluší?" ..... Mám pocit, že nejvíc mentálně zaostalej byl tady ten doktor z ústavu a ti, co měli stejný názor jako on. Vzhledem k tomu,že příběh je natočený podle skutečných událostí, klepu si ještě víc na čelo jaký volové a milky to tenkrát měli ve Švédsku práva ničit životy zdravých mladých holek. ()
Když člověk překousne to, že správcem domova pro mladé dívky je vcelku hezký mladík (což by v reálu asi nebylo úplně možné), dostane se mu silného a "krásného" zážitku, který je ještě umocněn tím, že film je natočen podle skutečné události (i když víme, jak to chodí:-)). Severská pochmurná atmosféra nechybí. Skvělé herecké výkony, především hlavních hereček. ()
Scénu topenia mačiek si mohli odpustiť, nemám rád ich mňaukanie ani zabíjanie zvierat. Aj preto sa držím ďaleko od osád stredoeurópskych Indiánov. A keď Astrid povedala: „Já chci ven odsud!“, pripomenulo mi to aktuálne korona zatvaránie ľudí doma na hajzloch v rúškach. Film je celkovo pomerne nudný, pred spánkom zachraňuje aspoň príjemná husľová hudba, no naozaj mi chýbala väčšia dráma. Toto je totiž fašizmus v praxi a je zvláštne, že my ho dnes vidíme iba v podobe Hitlera či Mussoliniho a iných zverov II. svetovej vojny, pretože ten fašizmus má veľa podôb (dnes napríklad aj v potieraní akýchkoľvek od jedného povoleného názoru na liberálne témy či pandémiu). My si sypeme popol na hlavu za minulosť, no netreba zabúdať, že škandinávske krajiny boli najväčšími kolaborantmi a ostalo to v nich v podstate dodnes. Tento príbeh je spred polstoročia, ale keď si pozriete film Zlo (2003), napadne vám, že tie skostnatelé náckovsko-aristokratické štruktúry vládnu v krajinách ako Švédsko dodnes. ()
Drama Nový život je vlastně snímkem o eugenice a malthusiánství, které byly v první polovině 20. století jako ideologie velice populární a hlásala je a inspirovala se jimi ve svém díle celá řada špičkových intelektuálů a umělců. Učení o tom, že je nutné zušlechťovat lidský genofond a bránit těm méněcenným v plození dalších neúspěšných, mělo ohlas právě v těch měšťanských usedlých a bohatých zemích, jako bylo Švédsko nebo Švýcarsko, kde podobné programy skončily až v první polovině 70. let. Vlivní publicisté a státní úředníci předpokládali, že právě chudí mají nekvalitní geny a jejich porodnost je nutné regulovat, a těmto snahám padla za oběť i hrdinka Häröova snímku. Její anabáze po ústavech a psychiatrických klinikách spolu s bojem za právo mít vlastní dítě je nesrovnatelně uvěřitelnější, tragičtější a procítěnější než barvotiskové emoce a manipulace v Renčově dílku Requiem pro panenku. Smutný, ale zajímavý a poučný film. Eugenice zasadil úder nacismus a jeho program likvidace méněcenných národů a duševně nemocných, který tento myšlenkový směr zkompromitoval, takže naštěstí nenapáchala větší škody. Celkový dojem: 80 %. ()
Film odkrýva temnú stránku eugeniky, uvádzanej do praxe. Veda, ktorá sa snažila dosiahnuť rozvoj spoločnosti tak, že sa snažila zabrániť sociálne, fyzicky, mentálne a rasovo nevhodným ženám v reprodukcii, je v tejto komornej švédskej dráme s ľahkosťou spochybnená. Nakoniec, ťažko si predstaviť ako by asi vyzerala spoločnosť elity, úplne bez „dementov“, ktorí by na ňu pracovali. Film sa odohráva v 50. rokoch 20. storočia v tábore, v ktorom sú zastúpené všetky vyššie uvedené kategórie žien. Hrdinka spočiatku ani nepozná význam slova „sterilizácia“. Jej nevedomosť len zvyšuje napätie a zvýrazňuje tragédiu postáv okolo nej. Dej filmu sa vyvíja nenápadne, ale rovnako nenápadne naberá aj silu – je to silný príbeh ľudskosti. Vzbura hrdinky ma zaskočila, záver privaril v kresle. Život sa nedá spútať, prerazí si cestu. Nedá sa ani nalinajkovať, nájde si svoj smer. Nepomôžem si, ale páčilo sa mi to. ()
Galerie (15)
Photo © Future Film
Reklama